od Pavel Čáp » pon 04 led, 2021 5:47 pm
Strávil jsem nad cisternou od Igry dva dny turnusového volna, trochu jsem pokročil, podělím se tedy o své zážitky. Dojmy nejsou příliš pozitivní, celou stavebnici nejspíš navrhoval nějaký teoretik, který nikdy žádný model sám nepostavil. Staví se to blbě, ale při velké dávce trpělivosti a za pomoci leptů od Rosťopiše se z toho snad vyklube opravdu pěkný vagon. Ale není to pro slabé nervy, měl jsem několikrát chuť to rozdupat. Ke stavbě jsem využil výše zmiňovanou sadu leptů, plastové díly jsem lepil lepidlem Tamiya extra thin cement. Stavěl jsem vůz ze setu ČSD, tedy IV epochu, vůz tedy nemusí mít ochraný rám z trubek na rámu po stranách žebříku, příslušné díly jsem z leptu odřízl a otvory v rámu, do kterých mají být trubky zapuštěny, jsem zatmelil. Moc se mi nezdála zakulacená brzdařská budka a kamarád, znalý kotlových vozů více než já, mi potvrdil, že taková budka u těchto vozů nebyla nikdy používána. Naopak lze použít budku hranatou, ta však není součástí stavebnice, ale dá se použít třeba z výzisku od cisteren SDV. Do tohoto typu budky však není vyveden mechanismus ruční brzdy, ten zůstane vedle budky na kraji plošinky. Celá stavebnice patrně byla původně zamýšlena k rychlému sestavení u výrobce a k distribuci jako hotový model. Teda, rychle se to sestavit nedá. Díly pruží, jsou křivé, nezapadají do sebe, jsou plné otřepů. Čekal bych, že s ohledem na požadavek rychlého dílenského sestavení bude vše na zámečky, perfektně do sebe zapadat na zacvaknutí. Houby. Na zacvaknutí jsou jen dva hlavní celky, rám a kotel, po sesazení však mezi nimi zůstává viditelná škvíra, i tento spoj se musí pojistit lepením. Pak možná jen na zasunutí byly uvažovány trubky vytápění kotle. Taky prdlajz, otvory v rámu a čelníku jsou malé, musí se provrtat a pak v nich trubky samovolně nedrží, opět se musí lepit. Některé detaily jsou lisovány jako součást většího celku a při stavbě hrozí jejich poškození, bylo by lepší je dosazovat separátně. To je případ madel na čelníku na straně topné armatury a držáků koncovek na čelníku na straně plošinky. Jak jsem zmiňoval, rám je křivý a pružný, obtížně se do něj lepí čelníky, spoj je třeba do zatvrdnutí lepidla přidržet nebo jinak fixovat a právě při tom hrozí poškození oněch madel a držáků koncovek, osobně se mi to bez jejich ulomení nepovedlo. Detailně je zpracována topná armatura na čele kotle a brzdová výstroj pod rámem, vše však tvoří tenké a pružné díly plné otřepů, začistit a sestavit to je ale o nervy, není to na zámky, je třeba pečlivost při usazování do správné polohy. Brzdové přestavovače jsou z vnitřní strany plné otřepů, které je třeba pečlivě odstranit, jinak k nim nejdou přilepit propojovací tyče. Dosazení leptaných dílů bylo bez problému, lepty kopírují tvary a rozměry původních plastových dílů, základ stavebnice není pro dosazení leptů nikterak upravovat. Výjimkou jsou stupačky k brzdové plošině, těm vadí na rámu kotvičky a stupačky příliš vystupují do boku, nakonec jsem použil původní plastové. Naopak z přebytků z jiných stavebnic jsem použil leptané stupačky pro pounovače patřící na druhý konec vozu. Kapitolou samou pro sebe jsou podvozky. Lisované z jednoho dílu a připravené na usazení ložisek PEHO (ta jsou součástí stavebnice). Dvojkolí jsou v podvozcích příliš sevřena, neotáčejí se, důlky pro ložiska je třeba navrtat hlouběji. Pozor, hrozí provrtání se skrz. Udivuje mne, že výrobce nepochopil, že jedním ze základních poždavků na modely vozů je, aby tyto jezdily, tudíž je nutné aby se jim otáčela kolečka.
