Čeština v příspěvcích - vážně i nevážně

[vobabaz]

.... jak jedna čárka v interpunkci, může rozhodnout o životě a smrti ... .

Podobně nebezpečná je chybějící čárka ve větě "Jezte, děti!".

[Michal Šuhajda]

"Akkurat" je německy. Akorát už je spisovné, akurát je místní (nářečný - nejspíš sudetský) výraz. Zrovna tady se už blížíme jazykovým puristům s "nosočistoplenou"
Vždyť takových slov by se našlo např. Brýle (Brille)
Pak je spousta německých slova, používaná místně (spíš dál od středu Čech, když jsem se začal učit německy, byl jsem překvapen, kolik jich (byť třeba zkomoleně) znám. (vercajk, tepich, radvanec, mašinkvér) pár set let němčiny jako úředního jazyka muselo nechat někde stopy.

Veksl, fíra, šína, šturc,
tohle dodá řeči punc,
Nezapře se ajznbón,
když vyleze na perón!

V posledních letech se zase zavádí jako mezinárodní úřední řeč angličtina a odtud to "Mějte" k běžnému přání: "Hezký den!" Mě to taky trhá uši, a to už mi pár lidí řeklo pouze : "Mějte!" (asi abych si mohl vybral co chci).
Pak, že čeština není světový jazyk!

Ha když huž ste začli vo tutěch nářečích, copa se vám na tutom nelíbíá? Dyš na se koukám zezhora i zezdola, tak na tutom nic špatnýho není. Dyť tuty a lidový slovesnosti pomálu mizí někam do čábuzí. No nic, je čas voběda, tak du na vošoucha nebo bác.

Hezký den a dobrou chuť!

[Kulsud]

Je třeba rozlišit, v jakém prostředí se psaný text posuzuje. Není to záležitost školství, ale nepřeberného množství možností, jak psaný text vyjádřit. Starší člověk stále bere psaný text jako svoji vizitku. Úzkostlivě dbá na malá a velká písmena, i a y, s a z, atd. Mladí lidé tohle diferencují. Diplomovou práci, profesní životopis, pracovní náležitosti určitě musí psát pravopisně správně a styděli by se za chyby. Text na netu, který může být i za určitou přezdívkou anonymní, pro ně nemá význam opravovat a zatěžovat si mozek pravopisem, protože to zkrátka nepovažují za důležité. Je to jen předání informace. Někdo se v tom i vyžívá a píše tak schválně (něgdo se f tom y vyžívá.....). Vezměte ty možnosti, které dnes mladí lidé mají. Obrovské množství sociálních sítí, nepřeberné množství fór, blogy, atd. Ten mladý člověk nemá účet jen na jednom fóru nebo sociální sítí. Je to x různých účtů. Většina jede klasickou triádu Instagram, Facebook, Twitter. Pak fóra. V tomto modelářském prostředí se člověk může pohybovat také na několika různých fórech....a za tím vším nic neříkající přezdívka, jako je např. ta moje. Víte, kolik modelářských účtů je na sociálních sítích? Víte, že všichni renomovaní výrobci mají svůj účet na různých sociálních sítích?

[czcharlie]

Možná by ses hodně divil, kolik životopisů (a psaných ne zrovna pro výběrové řízení na kopáče) a kolik diplomových prací je vzorem čirého zoufalství. Nejspíš máš pravdu v odůvodnění proč tomu tak je. Já přidám ještě jeden, svůj názor. Dnešní mladí povětšině neradi čtou a když už, tak s trochou nadsázky spíš komiksy než běžné knihy a tak jim chybí jakási vizuální paměť nebo jak to nazvat. Já mám o pět let starší sestru a ta si ještě se dvěma kamarádkami nejraději hrála na učitelky. Kdo to odnesl? No přece já. Takže jsem v pěti letech obstojně (na prvňáka dokonale) uměl číst i počítat. Jeden plus to ale na konec mělo - to čtení se mi nějak zalíbilo a za pár let jsem přečetl ve svém dosahu všechno kde se vyskytovala nějaká písmenka. Knihu jsem neodložil dokud nebyla přečtená, často až brzy ráno. A od té doby vím co se jak píše i když často nevím proč, ale prostě když vidím někde napsáno vydím tak je to jako kdyby mi někdo vrazil "vydličku" do oka.

[hank]

czcharlie: Já to mám úplně stejně. Vyjmenovaná slova bych nevyjmenoval, ale hrubku i/y neudělám, protože když si to napíšu a vypadá to blbě, tak to asi bude hrubka. Já jsem sice neměl sestru , ale zato osvícenou a taky sečtělou, i když formálně nijak zvlášť vzdělanou máti, která mě nikdy neodbyla, když jsem se ptal "A co je to támhle napsáno?". Když umřela, zbylo po ní asi 800 knížek, tak málo jenom proto, že už je nebylo kam dávat; přesto se za jejího života pořád dokolečka kupovaly nové a místo se na ně dělalo tak, že se staré prodávaly do antikvariátu, ale vždycky až po tvrdém boji, které si můžeme nechat a které půjdou z domu. Stejně mi to nestačilo a vlastní průkazku do knihovny jsem měl už od 2. třídy obecné školy.

[jipol57]

Michal Šuhajda:
Na Plzeňské nářečí jsem taky pomyslel. Mám v zahrádce starší sousedku, pocházející z Domažlicka. A často slýchám slovo, na které nejsem zvyklý.
Poloněmecká slova nejspíš nebudou přímo od Němců, možná v Sudetech, ale mnoho let jsme byli součástí Rakouska-Uherska. Celá země. Někdy si říkám, jak to, že zůstala čeština zachovaná.
A nebo jak by to s češtinou dopadlo, kdyby Hitler nenapadl Stalina a stačila mu jen Evropa.

[JenikPluto]

Pekne poctenicko, taky si prisadim

Vite proc se dneska vyskytuje v psanem textu tolik chyb? Protoze psaneho textu se vsude povaluje radove vic nez v dobe, kdy bylo tistene slovo vrcholem technologie. Myslite, ze pred nejakymi 30 lety psal bezny Franta Jouda jakykoliv text tolikrat denne jako dnes? Ze mel nekdo moznost si vsimnout, ze Karel vodvedle neumi spravne napsat y/i, kdyz vrcholem jeho literarni tvorby byl podpis na vyplatnici? Nemyslim, ze by to souviselo s urovni vzdelani ani s tim, ze by dnes byli nase deti blbejsi nez jsme byli my...

JP

[Myšpulín]

... Myslite, ze pred nejakymi 30 lety psal bezny Franta Jouda jakykoliv text tolikrat denne jako dnes?...

Franta Jouda neměl telefón, takže musel vzít dopis a bratrovi či komukoli jinému to napsat. Jiná komunikace nebyla. Tedy pravda, 30 let zpět je již konec tohoto období.

Trochu se hrabu v historii a u příbuzných se dochovala krabice s korespondencí. To jsou poklady.

[JenikPluto]

Samozrejme, ale dopisy uplne verejne nebyly, ze? A to, ze Franta Jouda neumi spravne sklonovat vedela tak nanejvys Marena, ktere ty dopisy psal...

A z obdobi, ktere si uz pamatuju (tak od 80. let) uz prevazovala komunikace telefonem, dopisy tak maximalne ze skoly v prirode, alespon v mem nejblizsim okoli.

JP

[jipol57]

A taky nešvar psaní bez diakritiky, Že Jeníku. . Ale to přináší mobilní doba, a vývoj se nezastaví.
PS: při čtení předpřešlého příspěvku jsem to ani nevnímal, až u toho posledního. Tak už jsme si na to nějak zvykli..

[Myšpulín]

No ono veřejné nebyly: U pošty asi zřejmě vždy platilo, že pohlednice a korespondenční lístky byly na poslání lacinější než dopisy. A tak se to využívalo. Dokonce za první republiky se jako pohledy používaly fotografie. A nevěřím tomu, že by pošťáci vždy byli tak uštvaní, že by si něco nepřečetli. A pokud dotyčný nebyl doma a neměl schránku, dalo se to sousedce.

Ano, byla to soukromá korespondence, ale mnohdy srozumitelnější, než leckteré příspěvky kdekoli na různých sítích.

A stále platí, že jakýkoli projev, tedy i ten psaný v příspěvcích, je vizitkou každého z nás.

[JenikPluto]

A taky nešvar psaní bez diakritiky, Že Jeníku. . Ale to přináší mobilní doba, a vývoj se nezastaví.

Kdepak mobilni doba, ja jsem zacinal na mikropocitaci Ondra, od te doby na zadne me klavesnici diakritika nebyla, neni a nebude (tedy v praci je u pocitace mame). Psani s diakritikou je pro me peklo, nevim, kde ktery spravny znak je. A vzhledem k tomu, ze dobre 90 % textu, ktere pisu, nejsou cesky, me to ani netrapi...

JP

[BohousP]

Ono to psaní bez diakritiky má ještě jeden historický důvod. Bylo to ovlivněno kódovými sadami (stránkami). Původní ASCII kód byl 7 bitový, znaků 127. Vešlo se do toho jen pár znaků s diakritikou. Kódové stránky určovaly, které to byly. Použití nevhodné sady nebo odlišné sady u odesílatele a příjemce vedlo k špatné čitelnosti.
Proto hodně lidí, zejména starších programátorů, dodnes píše emaily zásadně bez "nabodeníček" .

[Ronoath]

Vida, a já jsem se na střední zemědělské škole naučil psát všemi deseti, a dnes mám počítače se standardní americkou klávesnicí bez českých popisek. Jen málokdy uvažuji, kde je jaké písmenko s háčkem či čárkou, protože množství textů opisovaných v předmětu "psaní strojem" mi to dostatečně hluboko vepsalo do hlavy.

Přiznám se, že když jsem přišel na Prajzskou, začal jsem s chutí používat slova místního nářečí. Takže ano, občas nějaké to slovo schválně přidám i do psaného projevu.

Jinak souhlasím s tím, co je psáno výše. Čtením si člověk vytváří jakousi slovní zásobu, kterou umí automaticky využít; napíšu si slovo a zjistím, zda ve svatbě se píše d či t (a nemusím si ani říkat svatební košile )

Ještě bych přidal jeden postřeh s jazykem: v mé generaci (ročník 1986) jsme se méně setkávali se slovenštinou. Nicméně, jakási znalost ve mě zůstala, neboť jsem dlouhou dobu odebíral periodikum "Dráha", kde tě slovenských příspěvků bylo poměrně dost.

[Jacek]

Ještě bych přidal jeden postřeh s jazykem: v mé generaci (ročník 1986) jsme se méně setkávali se slovenštinou.

Moje o pár let starší generace ještě zažila v hodinách českého jazyka i krátkou výuku slovenštiny. Setkat jsme se s ní mohli na každém kroku a naštěstí můžeme stále. O to víc mě zamrzí, když někdo napíše e-mail a úvodem se velmi omlouvá, že píše slovensky