Domnívám se, že úkolem modeláře není pouhé zmenšování, to je pouze prostředkem. Vyšším úkolem je zachytit část historie, která už se nevrátí. Z mého pohledu je to právě 1. a 2. epocha v našem dvojjazyčném pohraničí. Při jejím ztvárnění se pokouším zaměřovat spíše na celkovou impresi tvořenou prvky, charakteristickými pro tuto epochu, než na hračkové efekty, nebo zbytné detaily.
Ve fascinující železniční historii byly tratě stavěny a provozovány různými společnostmi, nejen tuzemskými, ale i zahraničními. A to obvykle tam, kde buď nebyl zájem tuzemských subjektů, nebo na to zkrátka doma nebyly peníze. To znamená, že progresívní liberalizace dopravy tady existovala již v železničním pravěku, ještě dříve, než byla dočasně zadupána dinosaury unitárních železnic. Tímto způsobem vznikly na našem území tratě, které se po vzniku republiky nestaly součástí sítě ČSD. Například známé tratě na Chebsku včetně velkého chebského nádraží, dvojkolejka z Drážďan do Podmokel (Bodenbach, dnes Děčín hlavní), nebo trať z Žitavy do Liberce, kterou v roce 1859 postavil náš historický spojenec, Saské království. Není pochyb o tom, že z hlediska železničního modelářství to byl tehdy velmi prozíravý počin, který dnes umožňuje bez uzardění provozovat modely německých historických vozidel v české krajině, na rozdíl od modelů podle rakouských, potažmo československých vzorů, které prostě nejsou na trhu. Stejně tak ale, až jednou konečně dospěje nejmenovaný český výrobce a dodá na trh použitelného bejčka, nebo všudybylku, tak tam s nimi bude možné jezdit v peáži, jako ve skutečnosti.
Z těchto důvodů mi už před lety v hlavě uzrál záměr, postavit model trati volně inspirovaný ZRE, tedy Žitavsko-Libereckou dráhou, neboli Zittau-Reichenberger-Eisenbahn, ve stavu 20. a ranných 30 let. V této době byla dráha až do Liberce provozována společností DRG. Je to krajina Česko-Saského pomezí, kterou mám rád, do které dosud nevtrhly dvě nejkrvavější diktatury 20. století. Dvojjazyčné nápisy, malá políčka oddělená mezemi zabraňujícími erozi, jejich původní obdělávatelé, dosud nepotrestaní za jazyk, kterým mluvily jejich maminky, přejezdy dosud bez ležatých křížů, staré kapličky dosud nerozvrácené nabubřelou ideologií a lhostejností, historická kolejová vozidla dosud bez znaků násilně importovaných diktatur. Toť záměr.
Z technického hlediska jsem se rozhodl znázornit toto téma pomocí zababovských modulů, které by umožnily nejen příležitostný klubový provoz, ale primárně i domácí testovací jízdy vozidel na jednoduchém layoutu. Čti „domácí hraní“. Rozumíme si, že... To vše v měřítku TT, které dovoluje postavit doma věrohodný oblouk i jakžtakž použitelnou délku staničních kolejí.
Přiložená skica schematicky zobrazuje původní záměr. Dvě staničky, Bílý Kostel/Weisskirchen a Machnín/Machendorf, z nichž jednu je možno vždy dle potřeby administrativně prohlásit za skrytou, a navazující obloukové moduly. Při snaze vytvořit layout, který se vejde doma do pokoje, byly vytvořeny (s lehkou nadsázkou řečeno vynalezeny) 90° moduly R 700 mm, což je podle normy nejmenší přípustný radius pro vedlejší tratě.
Pokusím se časem podávat zprávy o postupu prací a budu rád, když tohle moje skromné hraní někoho inspiruje, a samozřejmě se i já rád nechám inspirovat názory kolegů...
- ZRE 200708 Layout.JPG (37.1 KiB) Zobrazeno 10645 krát
a objednal jsem si 94.2105, tak jsem zvědav. A ten zakoupený bazarový kus mamuta má tak subtilní páky vnějšího rozvodu, že se ho bojím postavit na koleje... 
Jak se to teď módně říká? Prokaučoval jsem to. 
