od hank » úte 11 srp, 2020 9:16 pm
mnitka: No ale už sis v podstatě odpověděl sám. Karel Barták má u každého modelu stručný výklad o jeho původu, tak stačí držet se toho, aby stavby byly ze stejného souboru normálií (kkStB, ZvKČ, soukromé společnosti...) a v tom rámci pak můžeš kombinovat skoro cokoli s čímkoli. Samozřejmě záleží na tom, kolik bylo ve staniční budově bytů - ve tvém případě dva, takže nepoužiješ záchody pro cestující 19a/H, ale 19b/H, protože ty druhé mají dva chlívky a dvě kůlny. Skladiště bude převážně taky dřevěné, široké 8 m, délka bude 8 m (jedna vrata) nebo 16 m (dvoje vrata; v té Polné se dostavovalo dodatečně). Normálie 23/H, 24/H, 25/H, 353/H, 354/H. K tomu rampa 30/H podle potřeby dlouhá cca 15 - 25 m. V pozdější době (cca od přelomu století) mohlo být skladiště na stejném půdorysu i zděné. K. Barták dělá i remízy a vodárny, z nich můžeš použít cokoli podle normálií kkStB/ZvKČ s ohledem na počet a řady ustájených lokomotiv. Po příchodu motoráků se remízy často přistavovaly nebo se stavěly nové, na pohled odlišné architektury - K.B. dělá taky. Remíza nicméně není povinnou součástí výbavy strojové stanice - v místech, kde remízy vyhořely nebo kde spadly pod tíhou sněhu, se někdy vůbec neobnovovaly a veškeré provozní ošetření probíhalo pod širým nebem. (Např. Skalice nad Svitavou nebo Tanvald.) Uhelné skládky měly povinnou zásobu uhlí na týden provozu, to už se tady na fóru někde taky rozebíralo včetně konkrétních výpočtů. Skládky byly většinou otevřené, ohrazené starými pražci, vydlážděné a odvodněné, ze začátku u menších výtopen mohly být i uzavřené (takovou dělá Igra) - a třeba v té Polné se bývalá kůlna na uhlí nakonec používala jako sklad nafty a olejů v sudech. Popelová jáma s vodním jeřábem mohla být před remízou i v některé staniční koleji. Zbrojení uhlím bylo ruční z košů, za začátku většinou z úzké dřevěné rampy u popelové jámy a vodního jeřábu. Později - cca od WWII - se stavěly uhelné výtahy Vosáhlo, ještě později se zbrojilo pomocí pásových dopravníků nebo jeřábů Kirow. Voda se před zavedením elektřiny do vodojemu čerpala většinou pulsometrem, pomocí páry z některé lokomotivy. Pro tento účel byl nad studnou se zařízením pulsometru dřevěný domeček cca 2x2 m. (Taky už jsem ho dával na fórum, prohrábni si moje posty.) Skoro v každé koncové stanici byla kůlna traťmistra podle normálie 48/H. Nezapomeň na studnu pro obyvatele staniční budovy a jámu na smetí. Výhybkářská stanoviště na lokálkách nebývala. SZZ se na lokálkách zavádělo většinou až po WWII, ale jen tam, kde to provoz vyžadoval. Dodnes je většina koncových stanic řízena podle předpisu D3.
Příklady? Rokytnice v Orl. Horách, Staré Město pod Sněžníkem (k tomu je tady na fóru celé vlákno i s výkresy), Morkovice, Luhačovice, Kouty nad Desnou - to jsou příklady s přízemní staniční budovou. Patrové budovy v koncových dopravnách s výtopnami/remízami: Dobruška, Jemnice, Ždánice, Malá Morávka, Merklín, Javorník ve Slezsku, Zlaté Hory, po určitou dobu Kácov, Telč nebo Žďár nad Sázavou.
Lokálky stavěly i soukromé společnosti: KFNB (Tovačov, Budišov n. B., Fulnek...), ÖLEG (Žacléř, Třemošnice, Vysoké Veselí...), ÖNWB/SNDVB (Svoboda nad Úpou, Vrchlabí...) atd.
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.