hank píše:Kajinek11 píše:Díky moc za rychlou odpověd. Mohli být vlaky namixované, nebo bylo nutné mít jednotný systém. Je nějak potřeba v provozu 80-tých let na to brát ohledy? Nebo mohu pozapojovat všechno dohromady, jak mě napadne?
V Mn vlaku mohlo být řazeno cokoli, co mělo aspoň potrubí. Jen bylo potřeba dodržovat brzdicí procenta, tj. % hmotnosti brzděných vozů z celkové hmotnosti soupravy. Hlídat to byla práce vlakvedoucího a brzdicí % byla stanovena v sešitových jízdních řádech. U každého nákladního vlaku se o tom vedl záznam zvaný "Zpráva o brzdění". BTW, často se vadná nebo nefunkční brzda vypínala a takový vůz se pak počítal do % jako nebrzděný nehledě na to, co bylo na vyznačeno na rohu. Potrubí tlakové brzdy ale za normálních okolností měly na přelomu III . a IV. epochy už všechny vozy. Když neměly brzdu ani potrubí, byla to mimořádnost, třeba u stavebních nebo muzejních vlaků, a když takových vozů bylo v soupravě moc nebo všechny, tak se řešilo smíšené či ruční brzdění, což už dnes povoleno není.
Vozy cizích správ na tratích ČSD (a opačně naše vozy v cizině) musely mít vždy 2 čtverečky (nebo jeden a 5úhelník) a brzdu vždy funkční. Ucelené soupravy obvykle měly stejný systém na všech vozech.
Přestavovače G/P měly jen některé typy vozů, typicky třeba chlaďáky nebo vozy Gbgs určené jako spěšninové do osobních souprav či rychloběžek a poštovních rychlíků. Do sešitového JŘ se pak psalo "brzdy v poloze P" a "vlak je brzděn 1. způsobem brzdění", tj. jako osobní vlak. A dokonce byly i nákladní vozy pro rychlosti nad 80 km/h, které měly rychločinné brzdiče i pro režim brzdění R (rychlík) - zase typicky chlaďáky. Přes naše území projížděly už koncem III. epochy vlaky kategorie Nex (nákladní expres) ze sítě evropských nákladních expresů TEEM s povolenou rychlostí 100 km/h. Většinou vozily ovoce a zeleninu nebo mořské ryby, občas i živý dobytek. Právě díky "lepšímu" způsobu brzdění se v PPS (= pohraničních přechodových stanicích) při výměně strojů u vlaků TEEM dělala často jen jednoduchá zkoušky brzdy, takže vlak se na hranici zdržel třeba jen 15 - 20 minut, tj. méně než mezistátní rychlíky, u nichž se dělaly i celní a pasové kontroly...
Ještě mě napadlo, že v dobách za císařpána nebo ještě i za "republiky" se občas i na normálním rozchodu stalo něco, co je dodnes běžné na úzkém rozchodu při podvalníkovém provozu: V soupravě nebylo dosaženo dostatečného brzdicího %. Pak se připojovaly tzv. brzdicí vozy, které byly (samozřejmě) brzděné a byly vedeny jako služební, ale měly plošiny se zátěží litinových bloků (nebo aspoň kamení či jiného vhodného materiálu).
Hezký den, sleduji příspěvky na zajímavé dané téma a dovoluji si s ve dvou věcech s "hankem" nesouhlasit. 1. - vozy cizích železničních správ pohybující se na území tehdejší sítě ČSD měly sice v drtivé většině průběžnou (funkční) brzdu, avšak z vlastní zkušenosti vím, že to nebylo dogma. V polovině 80. let nebylo až zas tak vyjímečné vidět dvounápravový vůz řady El správy DR bez průběžné brzdy, tudíž s jedním obdélníkem na rohu skříně, tedy vůz vybavený jen průběžným potrubím. Pochopitelně to bylo podmíněno režimem použití - "21" a dalším označením RIV a MC. Pozn.: konkrétně v žst. Jičín - tento typ vozu ložený uhelnými briketami značky Rekord z NDR - určen pro uhelné sklady (náklad někdy pod plachtou!)
Vůz naprosto stejné konstrukce vyrábělo ROCO ve velikosti H0 pod kat.č. 66291, č. vozu: 21 50 561 0037-7. V té době již bez (!) označení na rozích skříně. Na modelu je uvedený datum od posledního vážení (revize) - 27.05.1982. Toto použití vozů jen s průběžným potrubím bylo samozřejmě možné i v obráceném gardu - tudíž z ČSD na cizí žel.správy v úmluvě SMGS (země vých.bloku) při stejném režimu použití (vozy Ztr a Vtr jen s průběžným potrubím).
2. - označení vybavení brzd na rohových sloupcích žel.vozů se přestalo používat začátkem 80. let, to znamená, že vůz po prodělané revizi (dílnách)nebyl již tímto způsobem označován. Pochopitelně, že se v té době objevovaly spolu vozy takto označené i neoznačené.
Stejně tak mohly být na konci 60. let spolu v provozu nákladní vozy s šesti-místnými čísly, tak i s dvanácti-místnými čísly dle UIC. Přeznačování na nový systém číslování nákl. vozů začal někdy v letech 1965 - 1966??? a trval nějaký časový úsek, možná rok - dva??? Nebylo tedy možné přečíslovat všechny vozy během několika málo dní, či týdnů... Proto ten souběh "krátkých" čísel s těmi dvanácti-místnými...
A to je již nové téma, o které se zajímám. Poprosím někoho, též s praxí z dávných (!) let, zda-li by se mohl vyjádřit k této problematice, ať už z dob ze svého služebního času v tehdejších dobách na ČSD nebo má nějaké poznatky podrobnější. Na 100% to bude zajímat i nás - žel. modeláře zatížených na epochy III a IV!