Brejla: Ano, já toho o elektrické trakci moc nevím, tak bych to raději nechal povolanějším. Přinejmenším by v takovém depu byla například dílna na opravy trakčních elektromotorů (to i v depu s dieselektrickou trakcí) a další specializované profese a jejich dílny na měření, regulaci a automatizaci, to podle epochy a stupně elektronizace/digitalizace. Některá depa (třeba Brno dolní pod vedením ing. Bojanovského) byla už za ČSD specializovaná na dieselektrickou trakci, takže se spoustou i velkých věcí se nemuselo do dílen ŽOS.
Dnes se spousta věcí u dráhy zajišťuje externě, ale nejméně do konce IV. epochy tomu tak nebylo. Byla velká depa, která měla štěstí, že měla za plotem dílny ŽOS - koneckonců ty ŽOSky vznikly z bývalých drážních dílen: Šumperk, Krnov, Č. Třebová, Č. Lípa... Jiná depa to štěstí neměla, takže do nejbližší ŽOSky to bylo desítky nebo i stovky km, tak se tam více museli spoléhat na vlastní síly, ale zase často v takovém místě mívali až do rozdělení ČSD na ČD a ŽSR aspoň sklady - tzv. zásobovací závody sice poněkud těžkopádné, leč úctyhodné drážní složky zvané HÚŽ - Hospodářská ústředna železnic, která měla na starosti centrální nákup pro ČSD a většinou velké sklady. Navíc tam byli nákupčí, kteří mívali slušné odborné znalosti a dobré kontakty na dráze i mimo ni, takže leckterou krizovou situaci dokázali vyřešit. To se týkalo především dep v Praze, Brně, Košicích apod. (Např. v Brně sklad ZZ HÚŽ zabíral celou Malou Ameriku, tj. ty cihlové budovy podél 6. nástupiště, bývalé sklady KFNB postavené začátkem 20. století.) Nicméně to se týkalo jen materiálu. Pokud jde o odborné dílenské práce, musela se depa mnohem více než dnes spoléhat na své vlastní lidi a prostředky.