Jedna věc mi nejde na rozum: Proč a jak vznikl natolik odlišný vztah k železniční fotografii v Německu a u nás?
Ve zdejším prostředí železničářů a dalších profesí spojených se železnicí i příznivců dráhy se člověk jen výjimečně dozví, kdo je autorem té které staré fotografie se železničním námětem. A tak po časopisech, knihách, burzách a internetu běhají tisíce bůhvíjak získaných a/nebo pořízených fotek a jejich kopií označených jménem držitele sbírky - což má za následek, že stejný záběr je třeba v pěti různých rádoby seriózních publikacích citován jako součást pěti různých sbírek - ale skutečného autora snímku se člověk dozví málokdy a často jen po téměř detektivním pátrání. Naproti tomu v Německu vždy byla a dodnes je profese železničního fotografa natolik vážená, že nakladatelství Eisenbahn Kurier (EK) nabízí v řadě nazvané Alte Meister der Eisenbahn-Photographie už 20 fotografických publikací - monografií snímků jednotlivých autorů. Zdaleka mezi nimi nejsou jen slavná jména, jejichž věhlas dosáhl až do české kotliny a moravských úvalů, mj. i proto, že jejich nositelé měli z různých důvodů ke zdejším končinám nějaký bližší vztah; namátkou mě napadají jména jako třeba Carl Bellingrodt nebo Alfred Luft. Dnes EK zařazuje mezi "staré" mistry železniční fotografie i lidi, kteří dosud žijí a někteří stále fotografují.
Svým způsobem raritou mezi těmi "starými mistry" je i jedna naší veřejnosti zcela neznámá sympatická dáma jménem Ruth Pelliccioni. Knihu jejích fotografií vydalo nakladatelství EK v roce 2012. Paní Pelliccioni se jako vyučená fotografická laborantka stala v roce 1956 zaměstnankyní východoněmeckého železničního výzkumného ústavu VES/M (Die Versuchs- und Entwicklungsstelle Maschinenwirtschaft) v Halle/Saale a setrvala tam až do odchodu do důchodu v r. 1995. Její prací byla hlavně dokumentace lokomotiv všech trakcí, které ústavem prošly (v podtitulu knihy je uvedeno "Die Lichtbildnerin der VES/M Halle", což se dá přeložit jako dokumentaristka, ale s trochou nadsázky i jako portrétní fotografka, myšleno samozřejmě lokomotiv...), včetně kmenových lokomotiv ústavu, často zajímavých exotů, dále dokumentační fotografie jednotlivých uzlů a experimentálních úprav lokomotiv a také záběry ze zkušebních jízd včetně snímků měřicích zařízení a jimi zobrazovaných dat, které se pak stávaly součástí závěrečných výzkumných zpráv. Část negativů je ještě na skleněných deskách. No a aby se vyučená laborantka zblízka seznámila s funkcí parní lokomotivy, absolvovala i několik jízd na stanovišti v roli topiče.
A nebyly ty lokomotivy žádné kafemlejnky, šlo o slavná německá rychlíková "velká kola".
Ať to zbytečně nenatahuju: Kdybyste někdy narazili na knihu s touto titulní stranou
pellicioni1.jpg
tak neváhejte a sáhněte po ní, ať si ji aspoň prolistujete. (Toto doporučení se ostatně týká i dalších knih z výše uvedené řady fotografických monografií Alte Meister der Eisenbahn-Photographie vydaných EK.)
Ať víte, s kým máte tu čest: Na tomto snímku
pellicioni2.jpg
pořízeném při křtu knihy v knihkupectví na hlavním nádraží v Lipsku r. 2012 je uprostřed mezi autorem monografie Jörgem Wenkelem a šéfkou toho knihkupectví osobně fotografka paní Ruth Pelliccioni.
A dochovala se i fotografie samotné fotografky před jednou z jejích jízd v kuchyni parní lokomotivy, tak se podívejte, jak jí to zamlada u pece slušelo:
pellicioni3.jpg
(Všechny fotografie jsou převzaty z webových stránek nakladelství Eisenbahn Kurier, odkaz:
https://eisenbahn-kurier.de/startseite/ ... uptbahnhof)
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.