OK, tak tedy o čem jde řeč.
Lenz neuznává nulu jako platnou číslici. Proto všechno svoje adresování počítá od 1. Ten stejný Lenz definoval, že jeden dekodér ovládá 4 výhybky. Bavíme se tedy o adrese dekodéru a v Lenzovo počítání má první dekodér adresu 1 a ovládá výhybky 1,2,3,4. Druhý dekodér má adresu 2 a ovládá výhybky 5,6,7,8. Pochopitelně to dělá bordel protože se nedá určit, kam patří dekodér s adresou 0. Lenz řekl, že na konec a konec ho nezajímá, protože místo 2048 výhybek jich dovolí ovládat jen 999 a je to.
Roco jsou víc ajťáci a tak vědí, že číselné řady začínají nulou. Takže první dekodér má adresu 0 a ovládá výhybky 1,2,3,4, druhý dekodér má adresu 1 a ovládá výhybky 5,6,7,8.
A tady si můžeme všimnout jisté nesrovnalosti - to co je pro Lenz první výhybka na dekodéru s adresou 1 je výhybka 1, zatímco pro Roco je to 5.
V certifikačním procesu má Lenz větší slovo než Roco. (Roco téměř nic necertifikuje), ale Roco zvládá lépe komerční stánku. Proto nepříklad u mých dekodérů existuje přepínač, jestli se adresa počítá podle Roco a nebo podle Lenz. To samé NanoX, také se dá přepnout, jestli adresuje jako Lenz a nebo Roco.
Dá se předpokládat, že DR také zavedlo podobnou funkci. Proto adresace DCC příslušenství poskakuje +-4, zatímco na loconetu je to jedno. Jen jí blbě pojmenovali, protože nechtějí moc připouštět, že je to přepínání podle Roco a nebo Lenz.