Minulý prodloužený víkend proběhlo v jaroměřské sportovní hale společné provozní setkání zababovské sekce TT-Provoz a klubu Trať 3b za hojné účasti spolupracujících nečlenů a zájemců.
Layout byl, jak už je na těchto setkáních zvykem, v zásadě lineární topologie - to přináší výhody v menším tříštění provozu na řadu drobných krátkých vlaků; strojvůdci si pochvalují dlouhou jízdu z výchozí do cílové stanice, výpravčí oceňují to, že vlak, který vypravili na trať, se jim po krátké době nevrátí z blízké konečné zpět. Jako již loni v Týnci, i tentokrát jsme použili koncept tratě Týniště nad Orlicí - Meziměstí, který umožňuje modelovat provoz na jednokolejné hlavní trati s pouze jedním napojením na "okolní síť ČSD", tedy s jediným skrytým nádražím (ne, že by druhé nebylo k dispozici, ale řekli jsme si, že úspěšný koncept zopakujeme a vlastník toho nepoužitého skrytého nádraží alespoň ušetří námahu). Skryté nádraží tedy hrálo "něco jako Týniště nad Orlicí", z něho vycházela naše jednokolejná hlavní trať přes Červený Kostelec (ten hrál typickou nácestnou stanici kdesi v úrodné nížině mezi Orlicí a Metují - však také k němu byl připojen cukrovar), Černou nad Úpou (nácestná stanice, k ní připojen lom Petr Bezruč s navazující tratí TTe), Malé Svatoňovice (větší město na trati), Drnov (místo odbočné trati byla na několika modulech simulována vlečka stáčírny minerálních vod), Svor (s odbočkou do Kouřimi) do Moldavy v Čechách, hrající Meziměstí. Trať do Mieroszówa byla jen simulována, ostatně ani ve skutečnosti na ní za dob ČSD extra velký provoz nebyl - ale nám umožnila i na layoutu s jedinou skrytou stanicí modelovat tranzitní nákladní vlaky (Nex s maďarským ovocem a zeleninou pro polský trh /takové vlaky skutečně za dob ČSD jezdily/, Pn s polským černým uhlím pro ČSSR a Pn s prachovickým saturačním vápencem pro cukrovary v rozsáhlých polských nížinách). Na původně plánované vlaky se železnou rudou z baltských přístavů do rakouských železáren (také zcela podle reálné skutečnosti) už bohužel ale nezbyla v GVD škvíra; snad příště...
Za Moldavou se trať změnila v místní dráhu a přes dramatickou krajinu kolem Samopší vstoupila do Tomášova, který nám hrál poněkud přerostlý Broumov, dokonce i s odbočnou lokálkou do Bocova - tady se nám model poněkud vymkl z ruky, ale lpění na legendě za každou cenu nebylo účelem. Z Tomášova trať dále pokračovala jako typická zemědělská lokálka s provozem D3 přes dopravnu Nový Oldřichov, nákladiště Skovice dvůr, dopravnu Skovice (ve které tentokrát neodbočovala žádná trať, nýbrž vlečka - hle, další přiblížení realitě, tentokrát ovšem podoubravské) do dirigující stanice Dírov, odkud ještě úvratí vystoupila a definitivně skončila v nákladišti se zastávkou Mochov.
Osobní doprava na lokálce byla téměř výhradně v režii nesmrtelných a nezničitelných vozů M 131.1, které na ní podnikaly divoké reje, různě se svěšovaly a dělily a předávaly si vlečné vozy. Jen výjimečně se na lokálce objevil vlak, tažený lokomotivou (to, když si v ranní a odpolední špičce odskočila lokomotiva z místní nákladní dopravy odvézt osobní vlak), nebo čtyřosým motorovým vozem (jeden pár přes den a jeden večer, jako přímý vůz od pražského rychlíku - přece nebudeme znavené soudruhy, cestující domů ze služebních cest na ústřední orgány, ještě nutit přestupovat!).
Na hlavní trati byla zpočátku veškerá doprava plně zajišťována parní trakcí (až na vlaky, vedené motorovými vozy); v polovině setkání pak na pokyn politbyra proběhl plánovaný přechod na moderní trakce a halou se místo štěkání parních strojů začalo rozléhat hlavně chrochtání šestiválců z ČKD. Současně byly odstaveny a zrušeny zastaralé dvojosé osobní vozy a nahrazeny novotou zářícími pohodlnými vozy Bap ze spřátelené NDR. Jen pražský rychlík stále jezdil v řazení M 286.0 + 2 Balm + M 286.0, přičemž v Moldavě se dělil a na lokálku jel jen jeden motorový vůz - zase tolik soudruhů odtamtud na ty služební cesty nejezdí...
Moldava vůbec byla provozním centrem: v osobní dopravě zde byly téměř všechny vlaky končící nebo výchozí, Moldava hospodařila s posilovými vozy, s vlečnými vozy, přistavovala spěšninový i poštovní kurs (které nad ránem přivezla raketa z Prahy-střed, nadité tiskařskou černí vonícími balíky Rudého Práva).
V nákladní dopravě Moldava plně využívala svoji výtažnou kolej: na koleji 2 a 4 končily nákladní vlaky ke zpracování, které záloha rozposunovávala na koleje 6 - 16 do jednotlivých směrů (skryté nádraží, Svatoňovice a přech, Drnov a přech, Tomášov a přech, prázdné uhláky do pánve a místní zátěž + služební vozy).
Vlečka drnovské stáčírny zajímavým způsobem obohatila nákladní dopravu: modelujeme samozřejmě podzim ("samozřejmě" proto, že cukrovar v jiných ročních obdobích nedělá nic moc zajímavého) a na podzim, kvůli blížícím se mrazům, nahrazuje železnice běžné kryté vozy v přepravě minerálky vozy izotermickými. Toho jsme využili a nasadili jsme na přepravu minerálky vozy v poměru cca 3/4 izotermické, 1/4 běžné kryté. Přeprava to byla poměrně komplikovaná: vlečka stáčírny byla obsluhována 3x denně, ložené vozy z vlečky byly shromažďovány v Drnově, přímý odesílatelský vlak s minerálkou na rozptyl do České Třebové odjížděl 1x denně. Zpátky se vozy vracely ve čtyřech dávkách do Moldavy, odtamtud ve třech dávkách do Drnova, kde byla ještě pro případ nepravidelností udržována několikavozová záloha. Tím se izotermické (bílé) a běžné Z (hnědé) dokonale promíchávaly a vzniklý vlak byl pokaždé opticky úplně jiný.