Po mnoha úvahách i u mě dozrálo rozhodnutí posunout svoje analogové kolejiště do světa DCC. "Malý krok pro člověka, velký krok pro kolejiště
." Vzhledem k tomu, že se lokomotivní park postupně rozšiřoval o nové lokomotivy připravené pro DCC a staré stroje postupně odcházely do vitríny, tak byla digitalizace logickou volbou. Nakonec vše urychlila výhodná možnost zakoupení MM+z21 se zárukou, za pro mě přijatelnou cenu. Rady kolegy viz. níže jsem zvažoval důkladně, ale nakonec jsem zvolil první variantu a to ne pro cenu, ale vzhledem k tomu, že preferuji ovladač do ruky s "kolečkem", tak jsem zvolil kompletní řešení od jednoho výrobce i vzhledem k problémům jisté nekompatibility MM s jinými centrálami, se kterými se někteří potýkají.
Ovládání příslušenství necháván zatím otevřené, to bude další vývojový stupeň. Vzhledem k tomu, že chci mít zachovám i příležitostný provoz starých analogových lokomotiv, tak jsem zachoval možnost odpojení celých staničních kolejí a úseků ve skrytých nádražích.
Jedna kolej v nádraží je určena pro programování, na ovl. panelu mám přepínač provoz/programování, který odpojí při programování zbytek kolejiště od centrály.
O automatickém zastavování ABC uvažuju zatím pouze u vjezdových návěstidel. Řízení vratné smyčky jsem vyřešil relátkem tak, aby bylo možné ji používat jak v analogu, tak v DCC. Tlačítkem povoluji odjezd ze smyčky a vlak po odjezdu automaticky nastaví polaritu smyčky pro vjezd. Výhybku na vjezdu mám řešenou jako samovratnou.
Moje první zkušenost z provozu v DCC je pozitivní, ale má i svoje nedostatky:
plusy
- výrazné zvýšení kvality jízdy loko, vzhledem ke zpětné vazbě a dalších vychytávkách regulace motorků v dekodérech
- pro analog používám už léta pulzní řízení, ale bez zpětné vazby, křivek zrychlení atd. Takže bych to přirovnal tak trochu k přechodu z klasického trafa FZ1 na pulzní regulaci.
mínusy
- obsluha se trochu zkomplikovala. V analogu stačilo zapnout příslušný úsek, otočit ovladačem a jelo se...
- v DCC to znamená nejdříve nalistovat tu správnou loko a pak ještě zjistit, kterým směrem ji poslat, protože směr neurčuje otočení ovladače, ale předek a zadek loko a ten je po projetí vratnou smyčkou pokaždé jinde
. Je to ale věc zvyku a nepovažuji to za problém, každý způsob ovládání má svoje.
Zatím jsem osadil 7 loko dekodéry ZIMO a 2 KUEHN. Do Bardotky od MTB jsem dal jeden zvukový ZIMO. Instalace bez problémů. Pak stačilo si trochu pohrát s akceleračními křivkami, a někde doladit účinnost zpětné vazby a hotovo. Bardotka se zvukem od Jacka je úžasná, ale po 30 min provozu jsem toho měl dost a to byla jen jedna lokomotiva. Takže je otázkou, kolik lokomotiv a jakých vlastně ozvučovat, vzhledem k ceně dekodéru a výdrže obsluhy
.
Na závěr si dovolím polemizovat s tvrzením, že "digitál je jednodušší"... Z mojí zkušenosti není. Pokud si koupím DCC startset, postavím mašinku na koleje, připojí dva drátky a jezdím, tak ano.
Pokud instaluju a nastavuju dekodéry, nastavuji CV atd., tak to předpokládá určitý základ znalostí a vyšší úroveň počítačové gramotnosti, což zdaleka všichni nemají.
Berte to celé jako můj subjektivní osobní postřeh, který třeba bude někomu k užitku.
EDIT: Ještě jsem musel řešit jeden větší problém. Ve skryťáku mám jednu odbočku přes obloukovou výhybku PIKO-A-gleis na které jsou na srdcovce koleje opačné polarity tak blízko, že kola vlaku je spolehlivě propojí do zkratu a centrála se odpojí. Nezbývalo, než provést chirurgický zákrok a srdcovku izolovat. Ve skryťáku to byla "fajnová" práce. V analogu se to neprojevovalo, protože tam není tak rychlá detekce zkratu. Tak nevím jestli udělali soudruzi v PIKO chybu nebo A-gleis jsou pouze pro A-nalog.