Tímto se omlouvám své učitelce fyziky i fyzice samotné za to, co sem si o nich v páté třídě myslel.
Posledním restem na letité stavbě topírny jsou vrata.
Chtěl sem, aby se křídla otvírala jedno po druhém. Úspěch s nakloněnou rovinou na výhybkovém návěstidle mi troch stoupl do hlavy a tak sem začal zkoušet systém s pružinami. Jedna otevírala jedno křídlo a druhá zavírala to druhé. Kdybych ty neúspěšné pokusy fotil, tak je z toho docela dlouhá řada. Když se vrata vlivem pružiny kroutily do vrtule, vymyslel jsem táhla. Na ty zase bylo málo místa, takže musely být dlouhé až na druhou stranu segmentu. Takové táhla zas potřebovaly moc silnou pružinu…
.
Takže zpátky nohama na zem. Po nakloněné rovině je přece na řadě páka
.
Sofistikovaný ovladač
Pohled pod pokličku. Na hřídeli jsou proti sobě namotané dva kousky rybářského vlasce. Každý je přivázaný na jedné straně oné kouzelné páky, otvírací přichází přes bovden z vrchu.
A už to jede. První křídlo, až po doraz…
A druhé křídlo.
A ještě
videoKdo ví, příště možná přijde ke slovu kladka.