Tovačov 2003: Vjezdové č-ž nezávislé na výhybkách, odjezdové nic, výhybky obsluhovaly ručně vlakové čety, ve stanici byl výpravčí. Úplně stejně to bylo (a je dodnes) i v Rožnově p. Radhoštěm, akorát tam měl výpravčí k ruce staničního dělníka - výhybkáře a byl navíc dirigujícím dispečerem pro trať do ValMezu.
Hustopeče u Brna po přepnutí na dálkovinu: Vjezdové ž-č-b, odjezdové z-č-b, na konci 1. koleje šturc s trvalým červeným světlem.
Jinak osazení dvousvětlovými klacky (vjezd ž-č, odjezd z-č nebo nic) nezávislými na výhybkách by klidně mohlo být i ve III. - IV. epoše. Nebo si tam dosaď vojenskou přivolávačku, které se rušily až ve IV. epoše. Z hlediska elektrozapojení typický low-tech
: Červená svítí furt, bílá bliká při povolení vjezdu, můžeš mít i předvěst - žlutý terč s trvalým žlutým světlem. (Nebo bych dal 6úhelníkovou tabulku.)
A nezapomeň, že tam, kde jsou výhybky nezávislé na návěstidlech, musí být na zhlaví z vjezdové strany rychlostník 40, ve stanicích s vojenskými přivolávačkami 30 nebo i míň (podle místních poměrů - jízda podle rozhledu).
Edit - ještě ten Humpolec 2003: vjezd z-č-b-ž, odjezd nic, ve stanici výpravčí-dirigující dispečer pro trať do Havlbrodu + dozorce výhybek, ruční přestavování výměn, zabezpečení - ústřední zámek. Výhybek tam bylo 12 včetně jednoho angličana a na přilehlých vlečkách další 3.
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.