Jo, pohoda, řekl jsem si, začnu něčím jednoduchým až promitivním, tak jsem začal nárazníkama. Oproti stavebnici jsem k zadní straně talířů pájel ještě kousek trubičky, aby měl talíř větší oporu. Třesoucí se ruce, chybějící třetí až čtvrtá ruka. Mezitím odpočinkové čtvrthodinky kdy jsem hledal na zemi popadané díly. Můj zhoršující se zrak vyžadoval práci přes brejle a ještě k tomu lupu. Tohle když si dáte před oči, tak máte najednou ruce v úplně jiným vesmíru a pohybujou vám s nima Marťani. Je jasný, že se to musím naučit, pájení ovládám, ale ty lepty jsou přece jen něco trochu jiného. Taky se mi stalo, že z jednoho talíře nárazníku vypadl kus materiálu a nechal v něm díru. Přetmelím to potom tmelem. Moje dnešní dávka psychické síly skončila po těchto čtyřech kouscích.
Ještě je to potřeba přeleštit.