Kouřim je zajímavá nejen jako město s celkem zachovalým historickým centrem a tisíciletou historií, která se v legendách odvozuje až od Lecha, tj. bratra samotného praotce Čecha. Skutečně, slovanské osídlení je tam doloženo už od 6. století. Mají tam i skálu, které se říká Lechův kámen, kde praotcův bratr (jak by se to řeklo správně? praprastrýc?
) údajně znaven spočinul při svém mýtickém putování... Kromě známého středočeského skansenu tam mají u kostela další raritu - zvonici se zvony vzhůru nohama, které se rozeznívají nikoli tradičním taháním za provazy, ale šlapáním na pedály. Dodnes dochované kouřimské hradby, o které se místní radnice vzorně stará už 750 let
, se díky své kvalitě dávaly ostatním městům za vzor už za posledních Přemyslovců...
A filmový historik si možná vzpomene, že se tu natáčely exteriéry TV seriálu Bylo nás pět
. Nás by však měla Kouřim především zajímat z hlediska železniční historie. Dráha, původně typická cukrovarsko-řepařská lokálka, sem dorazila už v r. 1881, dávno před platností českého lokálkového zákona, a to díky společnosti ÖLEG, tj. Rakouské společnosti místních drah. Ta zde vystavěla své typické patrové nádražíčko 11x11 m na tři okna s přistavěným hrázděným skladištěm a celým generacím strojvedoucích připravila místní mimořádností občasný zdroj vrásek na čelech - přímý vjezd ze širé tratě končí na manipulační koleji ve šturcu, zatímco na dopravní koleje se vjíždí odbočkami... Později trať převzala společnost StEG, a to až do svého zestátnění k 1. 1. 1908. Ještě před vjezdem do stanice se odbočí na vlečku krásného zemědělského skladiště z neomítnutých cihel, to Milan ve svém plánku naznačil jako poloplastickou kulisu, zatímco mohutný (dnes už bývalý) cukrovar s vlečkou navazující přímo na hlavní staniční kolej se mu tam už nevešel, stejně jako chátrající sklady dnes už také bývalého podniku Tuzex. V letech 1945 - 1949 tu bylo možno potkat ve víceméně pravidelném provozu válečné škodovácké motoráky M 133.0 vybavené přímo z výroby generátorem na dřevoplyn (až do jejich rekonstrukce na diesel), kořistní lokomotivy Heeresbahnu WR 360 s hydraulickým přenosem výkonu a spojnicovým pohonem (V 36 DR, u ČSD první obsazení řady T 334.0, ano, sdělení pro všechny TTčkáře: tyto stroje, než byly kolem roku 1950 předány na vlečky Benziny, u ČSD najezdily nejvíce traťových kilometrů právě ze strojové stanice Pečky do Kouřimi a tilligovský model zachycuje právě jeden z nich
) a unikátní motor M 234.001, který byl za války údajně ustájen v architektonicky hodnotné funkcionalistické remíze v Zásmukách vystavěné v roce 1930. A ve žhavé současnosti je Kouřim zajímavá tím, že na lokálce běžná doprava ČD koexistuje s pravidelnými letně víkendovými vlaky marketingově hyperaktivního, ale také dost kontroverzního "poctivě nostalgického"
dopravce KŽC, který tam zajíždí s motoráky M 262.1/831 pod názvem "Podlipanský motoráček". BTW, kdo se chce vlakem v reálu podívat na jednu z českých úvratí v Zásmukách, jinak než s KŽC se tam t. č. nedostane, protože ČD už několik let z Bošic přes Zásmuky do Bečvár nejezdí...
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.