Sandy píše:...je něco, co jsi v životě nedělal?
No pochopitelně. Sice je to OT, ale zeptal ses na to, tak je slušné odpovědět...
Například vrcholový sport.
Nebo balet.
Nebo hraní podle not - s prostřední dcerou, která zvládla všechny dřevěné dechové nástroje, klavír a operní zpěv, jsem držel krok na sopránovou zobcovou flétnu jen od jejích 5 do 7 let, zhruba do tří křížků a tří béček
; pak mi beznadějně utekla.
(Naposledy jsme si spolu zahráli v prosinci 1989 vánoční koledy při společném adventním muzicírování dětí z hudebky a jejich rodičů na kůru tomášského kostela v Brně.) Dnes je jí 40 a stejně se tím neživí; vystudovala psychologii, pracuje jako terapeutka alkoholově a drogově závislých a cizí dětičky učí na flétničky, jen když si potřebuje přivydělat.
Co jsem ale moc chtěl dělat a ze zdravotních důvodů nemohl a dodnes mě to mrzí, to je lítání. Táta, absolvent leteckého oboru na vojenské akademii, měl plachtařské stříbrné C a pilotní průkaz na malá dvoumotorová letadla a já jsem dřív než číst a psát uměl rozeznat všechna letadla, která se tehdy vyskytovala na letišti v Kunovicích. Už v 18 letech jsem měl složenou teoretickou zkoušku ve Slováckém aeroklubu, ale dál mě nepustili, protože mi v Ústavu leteckého zdravotnictví sdělili, že prý mám
voči z Kašparovy krávy a že mě do vzduchu nepustí, protože bych mohl způsobit nějakou katastrofu. Důvod: Porušený barvocit, rozlišuju barvy jen když jde o plochy, barvy bodových zdrojů v dálce rozeznávám jen nespolehlivě a Išiharovy nebo Stillingovy tabulky čtu jenom některé. Ze stejného důvodu můžu celý život mít řidičák nanejvýš B a při vyšetření u dráhy mi napsali smyslovou skupinu 3 (vstup do kolejiště jen s doprovodem), což mi ovšem nezabránilo (a drážním školařům to kupodivu nevadilo) složit zkoušku jako správce vlečky na úrovni vedoucí posunu/vlakvedoucí nákladních vlaků/tranzitér-přípravář. Ale i při studiu chemie mi to občas dělalo potíže - například barevný přechod při acidobazické titraci na metyloranž ze žluté do červené byl pro mě noční můra a z kvantitativní analytické chemie jsem kvůli bídným laboratorním výsledkům prolezl s odřenýma ušima.
Tož tak, nikdo není dokonalý...
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.