zdeno píše:MiG píše:Problém by to být neměl. Toroidy mají malé rozptylové pole (tím i možné vazební).
A pokud je sekundární okruh navržen s ohledem na to, že jde o proudový transformátor...
Mas to realne otestovane ?? Jaksi jsem alergicky na dojmy od brucha !!
Nejsem žádný zástupce/ochránce p. Miga, ale zde bych se ho zastal. Nevím sice, jestli Tvé zapojení prohlížel on jako já, ale myslím, že asi jo.
Jeho nedokončená poznámka pravděpodobně mířila k tomu, že proudový transformátor se zapojuje zásadně se zátěží a to nejlépe symetrickou!!! To se učí už na střední škole. Chápu, že tak, jak si to navrhl, to má z Tvého pohledu krásnou citlivost, ale ona každá mince má dvě strany. Ten, kdo někdy dělal polovodičové řízení výkonu transformátoru tak ví, jak důležitá je symetrie buzení v obou půlvlnách a její vliv na symetrické sycení jádra (viz magnetizační křivka).... Tvoje zapojení jsem viděl a jedná se o bastl, který kopíruje praktická schémata založená na principu "rezonance" (dávám do uvozovek, jelikož DCC je obdélník různých možných period/frekvencí = široké spektrum vyšších harmonických = opravdová rezonace v celém rozsahu je totálně mimo mísu navíc s kondenzátory s materiálem X7R a jeho stabilitou...), která už nějakou dobu existují na webech jako je Trans4Africa apod.. Je dobré si jejich zapojeních prohlédnout podrobněji, jelikož tam jsou ty diodové omezovače antiparalelní a tím symetrické, ne tak v Tvém zapojení. S ohledem na vstupní citlivost jimi použitých komparátorů bohatě stačí napětí před "V-A kolenem" P-N těch diod. V těch zapojeních s tranzistorem symetrii zajišťuje jeho P-N přechod.
Pokud alespoň trochu znáš Maxwellovy rovnice, tak před osočování z amatérismu a "purismu" zkus zapřemýšlet, proč je v nich při výpočtu elektrických obvodů s měnícím se polem ten integrál plochy (
Maxwell–Faraday equation)! Ten pan Maxwell nebyl hloupý a jeho rovnice stále platí. Než se začne ignorovat fyzika, tak je dobré hledat chybu u sebe ve schématu a v provedení.
Pokud se místo přemýšlení nad problémem ptáš, jak si dovoluji Ti radit, tak jsem pro FCH VUT vyráběl řídící systém pro nízkoteplotní nízkotlaký RF plasmový reaktor 5kW (13,56MHz) a tam bylo to rušení od měděných elektrod o dost extrémnější, než zde.
Osobně bych doporučil následující: 1) Zkus se zamyslet nad způsobem navinutí těch home-made trafíček a nad ostatními redundantními plochami, které umožňují vznik rozptylového toku a jeho uzavírání do sousedního vinutí. To vinutí musí být těsné!
2) Minimalizace plochy smyčky u vstupu se dělá twistováním přívodů k trafu a co nejkratším zakončením trafa u vstupní svorkovnice, protože EMF se indukuje podél celé plochy smyčky. Pokud je potřeba tak vlož mezi trafa stínění.
3) Je dobrou praxí zatížit proudový transformátor, protože v Tvém zapojení se bude chovat jako "anténa". Vím, že to znamená moře závitů na sekundáru navíc, ale je to ověřená cesta, kterou se před drahnými lety vydala i energetika a lidé jako prof. List věděli, proč to dělají.
Samozřejmě to nevyřeší všechny potíže. V oblastech proměnlivého magnetického pole je to vždy trochu duchařina, ale rozhodně bych tyto problémy nedával za primární vinu toroidu, který má uzavřený mag. obvod!!! Uvědom si, že například u síťových karet (LAN) bývají také "trafa" a to o dost blíže a na podstatně vyšší frekvenci (s vyšší vazbou), přesto máš doma funkční internet, takže fyzika funguje!