LocoNet - pravda a mýty

Rozhodl jsem se založit toto téma, protože mám dojem, že se o LocoNetu často šíří různé mylné informace. Jednu tady vyvracel v jiném vláknu Radek Šindelář, který podle mne patří mezi nejlepší znalce tohoto protokolu, tedy tvrzení že není veřejně dostupný. Ve zmíněném vláknu se lze také dočíst názor, že je třeba dovést signál LocoNetu ke každému prvku. To je pravda, jenže to není tak, že by bylo nutné z nějakého centrálního bodu vést kabel ke každému prvku, LocoNet umožňuje napojování prvků jeden za druhým, kabel vede k jednomu, od něj k dalšímu, od něj k dalšímu, atd. Každý prvek má dva připojovací konektory, do jednoho se zapojí přicházející a do druhého odcházející kabel (není třeba se starat do kterého má být připojen přicházející a do kterého odcházející). Celým jakkoli složitým kolejištěm tedy může procházet jediná sběrnice. Výhodou LocoNetu ale je, že je možné jej kromě uvedeného způsobu zapojení kdekoli větvit, a kdekoli je k němu možné kromě prvků připojovat i ovladače, bez ohledu na to, kde je centrála. Já mám o LocoNetu jen "uživatelské" informace a budu rád, když zde odborníci k této problematice uvedou víc, třeba jaké má přednosti ve srovnání s řešením s rozvodem DCC, odděleným zpětným hlášením a odděleným rozvodem pro ovladče, a jaké omyly se o něm (často ne záměrně) šíří.