Myslím, že souboj se odehrává v hlavě tazatele. Každý se jednou dostane do dilematu Analog versus DCC.
Na misce vah je přání - ve většině případů "DCC by bylo fajn"
Pak následují otázky:
1) Není to moc drahé? - v překladu "Budu na to mít?"
2) Není to moc složité? - v překladu "Zvládnu to?"
3) Stojí mi to za to? - v překladu "Jsem ochoten se učit něčemu novému?"
A pár dalších...
Nakonec to skončí většinou plichtou. Mašiny budu honit přes DCC (ten zvuk, ty světla, ty možnosti, to přece musím mít!) a zbytek udělám v analogu (na vexle přece stačí přepínač).
A tak vznikají kočkopsi. Všichni by chtěli Mercedes, ale skončí u Trabanta, někdy má možná motor z Lamba, ale co brzdy?
Chápu. I když né vždy.
Za krásnou Šlechtičnu jsme všichni ochotni utratit kupu peněz. K tomu krásné rychlíkové vozy, kus tak za tisícovku a do pořádné soupravy je jich třeba aspoň 5. když to spočítám tak jsem utratil víc než bych dal za komplet DCC systém pro běžné kolejiště! Rozdíl je v tom, že ta krásná souprava je vidět.
1) Většina začínajících modelářů při úvahách o stavbě kolejiště si hravě spočítá kolik ho budou stát výhybky. Né každý už tolik uvažuje na kolik ho příjdou přestavníky. Málokterý z nich se pak zabývá takovou drobností, že metr koleje ho výjde na stovku.Je to přece jen stovka. Ale kolik si jich ve Wintracku naklikal to už moc neřeší. Přitom se tady na každé třetí stránce mohou dočíst, že to je jen to základní minimum. I ten analog něco stojí a to jsme zcela opomenuli takové drobnosti jako návěstidla, stavby, krajinu nehovoříc třeba o stromcích. Kdyby si to uvědomili, tak příjdou na to, že investice do DCC vlastně vůbec není ta největší položka a v konečné ceně kolejiště bude nakonec v řádu několika %. Polovinu té investice stejně udělá, protože ten zvuk přece mít musí!
2) Totéž platí při úvahách o složitosti systému. Analog je super pro malé kolejišťátko, ale u typického kolejiště (2 stanice + skryté nádraží) už o jednoduchosti nemůže být řeč. Přidejme k tomu dvě smyčky, návěstidla a nedej bože kousek automatizace a rázem se v tom našem jednoduchém systému sami začínáme ztrácet. Promiňte zapoměl jsem ještě na točnu a pár dalších "drobností". Největší radost pak zažijeme, když se po čase rozhodneme, že něco změníme, posuneme, přidáme. Dokumentaci elektro jsme samozřejmě zavrhli hned na začátku a pokud ne, tak jsme ji zapoměli udržovat aktuální, nebo ji zrovna nemůžeme najít. Toto je pak situace na mašli a jsou z ní víceméně jen 3 cesty. Ta první je jít drát po drátu a při dvacátém šestém začít znovu, protože jsme se v tom zase zamotali. Druhá je ta, že to všechno vytrháme a začneme znovu od začátku. No a ta třetí je, že když už jsme to vytrhali, tak jsme se zamysleli, trochu započítali a došli jsme k závěru, že to nakonec stejně uděláme v DCC. Modularita systému totiž zajišťuje tu drobnost, že ten jeden konkrétní dekodér ke čtyřem konkrétním výhybkám najdeme i poslepu a zbytek systému nás v tuto chvíli absolutně nezajímá. Takže jakákoliv změna, úprava, nebo oprava je i po dvaceti letech vcelku triviální záležitost.
3) Na třetí otázku je odpověď zcela jednoduchá.
Nejsem-li ochoten se učit, pak bych si měl najít jiného koníčka!Nakonec bych se chtěl omluvit všem kolegům, kteří při znalosti výše uvedeného budují kolejiště v analogu. Nicméně v dnešní době uvažovat o stavbě nového, většího než malého kolejiště v analogu mi příjde podobné, jako ten Trabant s motorem z Lamba. Vlastně opačně
.
Jako Mercedes s motorem z Trabanta! Pokud jsem někomu hnul žlučí, tak jsem to asi napsal dobře
Pokud jsem někoho postrčil správným směrem, tak jsem to napsal výborně
Pokud v tom někdo našel i poučení, tak jsem to napsal excelentně
Pokud si myslíte, že tady zbytečně plácám, tak si dávám nedostatečnou
V každém případě končím a jdu si uvařit kafe
H0 III-IV. Dokonalost je sen!