carodej píše:Komplikované centrály , citlivost na spolehlivé propojení, a jejich ovládání které mají děcka problém zvládnout nevoní ani mně. Taky nutnost dodělávání dekodéru do ruzných mašin s ruznými motory. Takže proto taky dosud váhám nad digitalizací standardní dostupnou elektronikou ( či už komerční nebo amatérsky napodobenou ). A taky uvažuju nad nějakým jiným řešením jak zdigitalizovat čistý analog a neupadnout do cenových a technických osidel čistého komerčního DCC.
Po pravdě řečeno to je záležitost, která tě čeká v každém případě, je to jen otázka, jak jí pojmenuješ, ale jisté je, že pokaždé bude po kolejišti jezdit lokomotiva poháněná elektromagnetickým komutátorovým motorkem, takže induktivní rušení a vratné proudy budou existovat v každém případě. Jenom v případě digitálu máš ještě navíc možnost používat ovladač kterej je na telefonním kabelu a nebo jinak volnej a proto se musíš zabejvat konektorama. Pokud by jsi připustil ovladač napevno zabudovanej do stolu, tak konektory neřešíš.
rnekolny píše:fulda píše: jestli jsi se při práci na tom dobře pobavil, tak je to v pořádlu, ale na druhou stranu musíš připustit, že to není opakovatelné pro nikoho jiného a že pokud to budeš chtít dát kámošovi, tak všechno napíšeš znova.
Tak nějak se tomu u nás říká vynalézat kolo.
Dobrý den,
nemohu komentovat jinak než že to je pravda. Ale na duhou stránku si myslím že každé kolejiště je individuální a také zapojení a ovládání je podle toho přizpůsobené. Když se to tak veme kolik toho je možné použít z jednoho kolejiště na druhé. Sem tam nějaké to zapojení brzdících a rozjížděcích úseků. Regulator jízdy, něco kolem semaforu no myslím že toho moc nebude. Moje cesta než jsem se dostal na řízení s PIC procesorem byla trochu krkolomná a trnitá. Protože jsem začal stavbu se záměrem plného analogového řízení. Chtěl jsem to mít trochu automatizované a jelikož můj koníček je elektonika, začal jsem vyrábět hromady analogoných modulů které jsem pomalu usazoval na kolejiště a zapojoval do různých vazeb ale jak to bývá tak vždy příjde nějaká ta změna. A tak jsem začal matlat další součástky na již vyrobené desky a postupem času to už bylo tak nepřehledné že jsem si řekl to přece musí jít jinač a začl jsem se stavbou malých procesoru na kterých jsem se učil programovat. Kolejiště jsem rozdělil na malé useky a každý měl jsden malý procesor. Pak už neby problé vždy něco změnit místo pájky a součástek jsem sedl k PC a za pár minut hotovo a bez velké príce. Jenže potom nastl další problém jak se kolejiště rozvíjelo a bylo potřeba návaznosti jednotlivých useků musla se řešit komunikace mezi jednitlivými procesory a nastaly další problémy. Tak došlo k radikální úpravě a to je dnešní verze. Jeden procesor který řídí vše co je na kolejišti. Myslím kdybych se už na začátku rozhodl pro digitál tak by tohle vůbec nevzniklo. Záleží opravdu na každém jak se rozhodne já se dal cestou analogoného digitálu
Jak jsem řekl už na začátku - pokud jsi se dobře bavil právě tou výrobou, tak je to naprosto v pořádku a je to přesně to, k čemu je "koníček" určenej. Na to je potřeba myslet po celou dobu. Také si raději hraji s programováním a tvorbou komponent než s barvením modelů.
Mimochodem - pokud tě zajímá samotná podstata DCC (tedy digitálu), tak je v zásadě stejná jako tvoje koncepce. Jenom se snaží udělat rozhraní přijatelné i pro ne-programátora. Existuje jeden centrální procesor, kterej se označuje jako Command station (příkazová stanice), kterej má na vstupu nějaké (a několik) ovladače a na výstupu nějaké zesilovače (u tebe pulzní zdroje). DCC se zabejvá tím, že řízení je individuální a všechno je jen příkazová sběrnice, takže se mašince prostě pošle příkaz co má dělat a ona je schopná to dělat tak říkajíc "bez dozoru" To samé platí pro přestavníky a pro příslušenství.
Kupodivu jsi se trefil i s volbou procesoru. DCC taky začalo na procesorech PIC a dodnes je má velice v oblibě.