Tak co si dáme dneska? Třeba Koryčanku?
Trať Nemotice - Koryčany dlouhá 5 km vznikla v podhůří Chřibů na jižní Moravě v roce 1908. O její vznik se zasloužil především majitel místního velkostatku Ludwig Wittgenstein (bohužel se mi nepodařilo zjistit, co měl společného se svým slavným jmenovcem-filosofem nebo jeho otcem, zakladatelem kladenské Poldovky Karlem Wittgensteinem...), ale ještě významnějším přepravcem na trati byla zřejmě továrna Michaela Thoneta, první rakousko-uherský závod na ohýbaný nábytek z roku 1856. Trať byla soukromá až do r. 1945, dopravu zajišťovaly na účet vlastníků postupně StEG, kkStB a ČSD. Kvůli odporu vlastníků byla až do roku 1920 bez osobní dopravy, další přerušení osobní dopravy v roce 1932 způsobila Velká krize, ČSD však zdejší vlaky nahradily svými autobusy. Osobní doprava na trati byla opět obnovena za okupace v roce 1942 z důvodu nedostatku pohonných hmot pro autobusy. Zatím poslední její zastavení se datuje rokem 1980, po roce 1989 se tu občas konají neveřejné jízdy, jejichž četnost se značně zvýšila zvláště od roku 2007 zásluhou brněnského klubu KPKV, který v koryčanské remíze našel útočiště, když musel odejít ze Sázavy. Nákladní doprava však pokračuje i nadále především díky místní pile, zatímco bývalý Thonet (později UP, po r. 1990 Koryna, dnes Kornab) prošel insolvenčním řízením a po změně majitelů je snad z nejhoršího venku.
Pro veškerý provoz zpočátku stačila jediná lokomotiva, za StEGu ani neměla číslo, jen jméno - jak jinak, "KORYČANY". Po zestátnění StEG ji kkStB přidělily číslo 462.01, u ČSD se jmenovala 302.001, z Koryčanky byla stažena až v roce 1948 a vyřazena v r. 1950. Na lokálce ji nahradily brněnské lokomotivy 422.0, turnusově 106, zaskakovaly např. 81, 73 a v době svého brněnského pobytu i slavný Arcivévoda Karel, totiž dnešní muzjení 422.025. Od r. 1960 zde pak sloužily lokomotivy 423.0 a 433.0, nejdřív 433.020, pak 005, pár měsíců 423.0100 a nakonec od r. 1961 turnusová 433.029, za kterou zaskakovaly brněnské 433.005, 20, 21, 25, 37, po předání strojové stanice Koryčany pod LD Veselí na Mor. v r. 1964 tu 433.029 zůstala a střídaly ji např. stroje 433.010, 12 nebo 59. Tento stav trval až do května 1967, kdy se změnou GVD došlo k motorizaci veškeré dopravy do Koryčan, a to poněkud překvapivě prostřednictvím singrovky, tj. motorového vozu M 240.072, který přešel do Veselí z Brna-Maloměřic. Období, které nás zajímá, tj. smíšený provoz vlaků MPv vedených motorovými vozy řady M 240.0, zde trval až do r. 1979. Bohužel neznám čísla dalších vozů této řady, které sem jezdily střídat, v úvahu přicházely některé z dalších veselských, tj. M 240.011, 12, 31, 50, 51, 61, 62, 84, 111, 112, 113. Služební pomůcky uvádějí pro singrovky normu hmotnosti do Koryčan na stoupání až 10‰ 80 t a dolů do Nemotic 110 t, ale hlavním omezujícím činitelem byl spíš nedostatečný výkon brzdového kompresoru. Přesto tu motory odvedly svůj kus práce při vozbě 7 - 9 párů vlaků denně, z nichž vlaků MPv bylo po většinu popisovaného období 4,5 páru - nahoru 4, dolů 5, z toho 4 obraty se odjezdily ráno a dopoledne a jen jeden smíšený vlak do Nemotic jel odpoledne. Na přelomu let 1967-8 byla v Koryčanech kvůli singrovkám prodloužena remíza ze 20. let asi o 3 metry. Začátkem 70. let byla strojová stanice Koryčany sloučena se SS Kyjov a tak tomu bylo až do opětovného ukončení osobní dopravy v Koryčanech v roce 1980. V remíze nebyl zásobník nafty a tak se dvakrát týdně jezdilo zbrojit do Kyjova.
V roce 1979 byla do Koryčan přidělena první motorová lokomotiva T 444.0014 a osobní souprava - hytlák Ds (později Daad) a osmidveřák Bai s kamny (Byz-k). Dodnes někteří pamětníci mají podezření, že tato dražší varianta smíšeného provozu byla zvolena úmyslně, aby se mohlo pro zrušení osobní dopravy argumentovat vysokými náklady. Tak se i stalo a poslední pravidelný smíšený vlak do Koryčan odvezla lokomotiva T 444.1050 31. května 1980, načež už následovala jen soupravová jízda do Kyjova. Hned dalšího dne pak byla v Koryčanech zrušena strojová služba.
O skladbě přepravy už jsem se zmínil, po celé pojednávané období byla největším přepravcem Thonetka, v té době UP Koryčany, z čehož vyplývá i co se vozilo.Tj. dřevo, dřevo a zase dřevo, do fabriky samozřejmě uhlí, expedoval se nábytek často i na export, význam měly i kampaňové přepravy cukrové řepy. Dřevo se vozilo i do Koryčan - nejen místním chřibským bukem žila Thonetka. Pila, která hlavně živí dráhu dnes a která se specializuje na zpracování modřínu, byla založena až v r. 1991. Ale nakládá se tu i dlouhé dříví - místní buk, jak jinak - a jistě tomu tak bylo i v období smíšeného provozu.
Snad ještě něco k vybavení stanice Koryčany, o remíze už byla řeč, jsou tu tři průběžné koleje, z toho 1. (hlavní) a 3. jsou dopravní, 2. manipulační, 4. kusá slouží nakládce dříví a pile. V pokračování hlavní koleje je vlečka do Thonetky. Šturc do remízy odbočuje z 1. koleje až za přejezdem na straně u fabriky. Naproti remízy je (dnes už za plotem) kdysi jistě krásná, ale dnes nezadržitelně chátrající Thonetova vila. U 2. koleje je (počítáno od fabriky) silo, rampa, dřevěné drážní skladiště, u jeho štítové zdi je jednoduchá zděná přístavba cca 4x2,5 m sloužící jako (dnes už jen nákladní) pokladna a v době osobní dopravy v ní bývala i miničekárna pro cestující a pak ještě další novější sklad, jehož účel neznám. A všude kolem hranice dřeva.
Nakonec snad ještě podotknu, že při internetové rešerši se na mě k této trati - v porovnání s jinými, kde byl provoz vlaků MPv - vyhrnulo z různých webů snad nejvíc fotek. Však se podívejte sami:
http://www.kpkv.bilysklep.cz/http://www.naskyjov.estranky.cz/http://badber.blog.cz/i jinde... Zdejší šotoušské akce jsou zřejmě dost oblíbené a KPKV se zdá být velice aktivní. Doufejme, že jim to vydrží co nejdéle a že aspoň touto formou se po Koryčance i nadále občas projede osobní vlak.
Pokračování zase někdy příště.
Edit: Asi by se slušelo zmínit, že kromě netu a svých análů jsem čerpal z článku Leoše Tomančáka v Dráze 06/2000.