O britském staviteli mini- a mikrokolejišť, provozních diorámat a jevišťátek typu
cameo Jamesi Hiltonovi už tady byly zmínky. Viz též
jeho blog. Zaujal mě
například tento příspěvek, který pěkně dokládá jeho tvůrčí invenci. Název příspěvku -
A quart into a pint pot - bych volně přeložil jako
Tupláka do krýglu, protože je dokladem myšlenkového postupu, kterým se 14 km dlouhý traťový úsek tratě Looe Valley Line v Cornwallu dá v modelu postupně zkomprimovat až do jevišťátka ve velikosti 00 (britská
há-nulka, 1:76).
Skutečná dráha má i
vlastní heslo na Wikipedii.
Snad mě autor nebude bít, když sem dám z odkazovaného blogu kopii jeho grafiky:
Co tam vidíme? V levé části grafiky postupně seshora: Zjednodušenou mapku tratě, schématický náčrtek všech zastávek a dopraven a především postupnou kompresi do podoby většího kolejiště, které by v provedení jako na obrázku uprostřed mohlo být umístěno podél stěn místnosti, dále menšího kolejiště, které nicméně zachovává nejzajímavější prvky skutečnosti, tj. odbočku se zastávkou uprostřed trati, napravo koncovou zastávku pro osobní dopravu v podobě jednoduchého šturcu a nalevo plavírnu kaolínu se sušárnou a nakládkovým místem, a nakonec úplně dole návrh, jak tyto tři prvky doslova spresovat do
hánulkového mikrokolejiště typu cameo na plochu cca 100x25 cm. (I do té nejvíce minimalistické varianty se mu vešlo provozní zákulisí v podobě sektorové výhybky v délce vlakové soupravy.) A jak si autor představuje provedení v prostoru, to nám ukazuje 3D-náčrtek úplně vpravo dole.
Proč to sem píšu? Domnívám se, že tímto postupem, totiž výběrem jednotlivých typických prvků z reality, ať už krajiny, spodní a vrchní stavby nebo pozemních staveb drážních i průmyslových, lze zkomprimovat řadu skutečných námětů doslova "na pětník". Nikdo samozřejmě nebude tvrdit, že to je přesné zobrazení skutečnosti (sám Jim Hilton pro ty 3D-obrázky občas používá pojmu
caricature), ale ty jednotlivé prvky lze znázornit celkem věrně; a řemeslnou rutinu při stavbě mikrokolejišť povyšuje na skutečné umění právě ta schopnost některých modelářů skloubit je do "koukatelného" celku tak, aby to "nevypadalo blbě".
Samozřejmostí bude omezení délky souprav, ale to stavitelé pidikolejišť všeho druhu dobře znají a počítají s tím. Mám za to, že navrhované uspořádání spolu s přiměřeným uspořádáním provozního zákulisí umožní uspokojivý osobní i nákladní provoz podle GVD. Sólo motor nebo dvoudílná/dvouvozová souprava v osobní dopravě (určitě by se vešel i dlouhý motor jako znázornění křídla od motorového spěšného vlaku na hlavní trati) a nákladní vlaky se dvěma nebo třemi vozy se vyskytují i v tuzemské současné skutečnosti. A kdo by chtěl jít do historie, tak smíšené vlaky ve složení pára-hytlák-osobní vůz-nákladní vůz nebyly na lokálkách žádnou vzácností. Osobní dopravu zpestří úvrať na odbočce, nákladní vlaky budou jedním směrem sunuté - taky nic neobvyklého, a to ve všech epochách. Průmyslové/skladovací objekty budou nejspíš v provedení poloplastické kulisy, takže pomyslně nakládat/vykládat se může skoro cokoli. A někdo si to může (jako v současné skutečnosti) zpestřit muzejním/nostalgickým provozem, takže se pak bude možné obejít i bez nákladní dopravy, kterou případně nahradí fotovlaky pro šotouše.
Snad se tyto úvahy pro někoho stanou podnětem k dalšímu obohacení jeho tvorby. Budu se těšit.
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.