Následující obsah může u pravověrných a ortodoxních modelářů vyvolat tiky, výkyvy nálady, zhoršený dech a návaly agrese
V případě, že by mé následující kacířství mělo být zaslouženě odměněno kamenováním, upálením, namáčením v rozžhaveném asfaltu, případně jiným podobně kreatvním způsobem, prosím, směřujte tuto kratochvíli spíše na víked, ať si ji všichni můžeme dostatečně užít
A teď pěkně od začátku.
Mám drahou polovičku, skoro pětiletou dceru, nevychovaného psa po kolena a ne úplně nafukovací byt v paneláku. Když jsem s vláčkama pokročil do budovatelské fáze, vyvstal problém s prostorem pro nějaké to pěkné kolejiště. Myšlenka, že budeme potřebovat najít doma volný prostor o velikosti studentského jednolůžka se u mé nejdražší nesetkal s příhodnou odezvou...ať už jsem byl hodný, plakal, vztekal se, vyhrožoval, vydíral, válel se v křeči po zemi i tu kytku jsem koupil, tak na rozdíl od dcery, mě vyhověno nebylo.
Projekt menšího šoupaliště už byl poněkud schůdnější, nicméně v jistém nestřeženém okamžiku byl náš pes poněkud kreativní a základ kolejiště se rozhodl přestavět poněkud k obrazu svému (bylo to divný, protože většinou žere spíše vystřihovánky).
Po všech těchto srandách jsem si jednoho dne řekl, že si postavím alespoň miniboxovou skalku v měřtku 1:300. Sice jsem ji pojal jako čistostavbu, ale nedalo mi to a alespoň jsem ji rozhýbal vlastním pohonem na bázi mognorailu.
A tady to vlastně všechno začalo. Ono se i vcelku pěkné kolejiště v měřítku 1:300 vlastně vejde na stůl, takže ve větším projektu mi vlastně nic nebrání....no....tedy když pomineme, že na toto měřítko se dají vlastně koupit jen krabičkové papírové modely, je to tak malé, že se tam vlastně pořádně nevejde normální pohon, nedělají se na to koleje, natož výhybky a takové ty ostatní neposdstatné drobnosti, je to v podstatě super volba
Po dlouhých diskuzích se stejně postiženým Mírou Štefkem, se pomalu začal rýsovat koncept, jak to vlastně celé udělat a rozhýbat. Pohon pod kolejemi za pomocí magnetů zůstal, otestované jsou koleje, mám za sebou první test funkční výhybky, připravené jsou přesuvníky a v přípravě je celé velké funkční kolejiště. Zkrátka všechny ty drobnosti okolo. Problémů kolem tohoto pohonu a měřítka je spousta a vydá to na vlastní diskuzi, kterou, bude-li zájem, můžeme rozvést v jiném tématu.
V rámci vývoje jsem dospěl do stavu, že pořád něco kutím a kde nic tu nic, takže jsem se rozhodl postavit si něco kde bych se mohl pěkně vyřádit.
A co jiného by to mělo být než něco z geiálního pera Milana Ferdiána.
Po dlouhé rozvaze nakonec volba padla na legendární Kameničky, které jsou samy o sobě mini a v tomto měřítku budou tak nějak mini mini. Navíc k tomu pomohlo i téma od Foxe, kam chodím tajně slintat.
Původně jsem se chtěl striktně držet Milanova plánku, ale vzhedem k tomu, že mám geometri kolejí řešenou po vzoru tillig, tak došlo k menšímu přepracování. Trochu do toho promluvil i pohon, ale nakonec se mi kolejiště zastavilo na kráném rozměru 470x 315mm.
Na řadu tedy přišela deska extruďáku, trochu PLA filamentu, nějaké ty drobnosti a základ na Kameničky je na světě. Zatím je to tedy jen vedení pod kolejemi s pohonem a nasucho položenými kolejemi, ale zdá se to životaschopné, takže s chutí do práce na terénu a všem ostatním.
Doufám, že tímto přístpem k železničnímu modelářství nikoho neurazím, ale musím říci, že celá práce na tom, aby toto mohlo pomalu vznikat je neskutečně zábavná a přijde mi, že mě tak nějak vrací ke kořenům modelařiny, protože pokud něco chci, tak si to musím nejdříve vymyslet, pak namalovat a nakonec i vyrobit. Ano, používám 3D tiskárnu, ale tu jsem si taky navrhl a vyrobil a u funkčních částí hraju skoro o každou desetinu, takže zde dávám přednost přesnosti před klasickou rukodělnou prací.
No snad jsem vás moc nevyčerpal délkou úvodu. Pro příště se pokusím být sručnější a přinášet spíše konstruktivní příspěvky týkající se stavby
