Ano, ta historie je vlastně mnohem starší, první "kolejiště do kufru" vzniklo už v roce 1926 a v roce 1978 britský modelář a železničář Alan Wright (1926 - 2005) vymyslel pod tlakem nutnosti rychle něco připravit na výstavu "Inglenook sidings", což se překládá blbě, ale inglenook (čti inglnůk) je kout za krbem u komína v klasickém anglickém domě a siding (sajding) bych přeložil nejspíš jako šturc, ve smyslu odstavných kusých kolejí na vlečce. Wikipedia už dokonce inglenook uvádí jako terminus technicus železničně-modelářské hantýrky. Klasický inglenook má jednu hlavní kolej a dvě výhybky se dvěma šturcy. (Viz ten Rudolfův odkaz http://www.wymann.info/ShuntingPuzzles/index.html) A to je vše - žádné skryté nádraží, nic dalšího. Jako minimální rozumný rozměr se uvádí 4 x 1 stopa, tj. cca 120x30 cm, což není dáno ani tak modelovým měřítkem jako spíš rozměrem toho historicky úplně prvního inglenooka. (Někteří to stavějí i ve velikosti 1, tj. 1:32). Jezdit se dá opravdu jako při posunu jen sem a tam, ale vtip klasického inglenooku je v tom, že máte 8 vozů náhodně rozstrkaných v těch dvou šturcech (abyste nešli přes námezník, tak jich je obyčejně 5+3 - možných kombinací, jak mohou být seřazeny, je potom 40 320


A ty Arendtovy stránky už jsou "jen" nekonečné variace nejen na téma inglenook. Oblíbeným tématem je např. kolejiště v krabici od pizzy formátu 33x33 cm, z toho si odvoďte, pro jaké velikosti je tento námět použitelný. Atd., fantazii se meze nekladou.
Edit: Ono už to tu někde je... Než jsem tohle dopsal, už je tu odkaz na původní téma. Sorry. Jak jsem psal jinde, dlouho jsem tu nebyl.
zdraví
hank