Tady není nic k vidění*

[hank]

Dva nejnovější opusy Jima Hiltona, Penpont Dries v eNku a Dim Byd v 00, nakonec dovádějí člověka k logickému závěru, který je už dávno zřejmý, ale který si někteří z nás možná zatím nedovolili nahlas vyslovit: Při tvorbě mini-, mikro-, nano- a dalších pidikolejišť/provozních diorámat/kolejišť typu cameo vůbec není potřeba dělat si starosti s maskováním přechodu ze scénické části do provozního zákulisí a/nebo zákulisí samotného, takže se vůbec nemusíme bát nebo stydět přejít při plánování minikolejišť od skrytých fiddleyardů k těm přiznaným. Platné a možná ještě důležitější zůstávají dříve popsané metody přitažení pozornosti diváků ke scénické části kolejiště, k dění na něm a k protagonistům; dtto platí o hrátkách s osvětlením scénické části, s úhly pohledu a dalšími scénografickými vychytávkami. Nicméně obvyklé způsoby mizení aktérů ze scény můžeme při tomto přístupu klidně ignorovat.

*Jazyková poznámka: dim byd = velšsky nic.