Micro-mini-pidi-kolajiska I

[hank]

Timesaver je podle některých názorů tak silně návyková posunovací klasika, že ji někteří překřtili na timewaster. (Taky jsem viděl název switchman's nightmare... ) Nicméně podobně jako inglenook má ve světě - zvlášť v tom anglickojazyčném - davy skalních příznivců.

[Jirkátor]

Nejsem příznivcem pidikolejišť, ale u tohodle bych vydržel sedět dlouho.

[hank]

Mezi severoamerickými železničními modeláři převládá názor, že „skutečné“ kolejiště je takové, které vyplňuje velký prostor, například sklep nebo minimálně celou místnost. Cokoli menšího je považováno za „nekolejiště“, jemuž je třeba se vyhnout, a modeláři by měli být povzbuzováni, aby si postavili „skutečné“ kolejiště. Toto myšlení je udržováno knihami, časopisy a celým hobby průmyslem. Výrobci a prodejci by udělali mnohem lépe, kdyby tento mýtus, že větší je lepší, raději vyvraceli. V mnoha případech toto „myšlení ve velkém“ je a bylo našemu hobby na škodu.

Velké kolejiště znamená:
- Velký prostor
- Velký rozpočet
- Dlouhý čas strávený stavbou
- Dlouhou dobu návratnosti (ledaže by hlavním zájmem modeláře byla samotná práce v dílně)
Těchto několik bodů skutečných příběhů velkých kolejišť řadu budoucích zájemců o tuto zálibu odradilo.

Podlehnutí takovému mýtu může také vést k běžným nectnostem některých provozovatelů našeho koníčka, například:
- k ochromení rozhodování
- k nadměrnému hromadění modelů
- k očekávání, že toho zvládnou příliš mnoho

Velký plán vyžaduje několikaletý závazek. Když se vám nad hlavou vznáší závazek takového rozsahu, je pravděpodobnější, že k té příjemnější části koníčku, po které toužíte, se nikdy nedostanete. Malé kolejiště (minikolejiště, mikrokolejiště) nezatěžuje velkým břemenem, každý dílčí krok lze provést v rozumném čase a výdaje lze zvládnout.

Malé kolejiště JE kolejiště
Mnoho lidí mluvících o malém kolejišti (mini- nebo mikrokolejišti) používá termíny jako dioráma a cameo nebo displej. Tyto termíny vyvolávají představu, že se jedná o něco jiného než o kolejiště, a zdánlivě tak minimalizují jejich hodnotu. Dioráma je statický model místa nebo tématu. Cameo/displej může být také dioráma, ale určené k prohlížení určitým způsobem, který definuje stavitel. Kolejiště je provozní model železnice s provozním účelem.
Existuje mnoho lidí (zejména ve světě velkých kolejišť), kteří svou železnici z hlediska logiky provozu vlastně neprovozují. To však neznamená, že nemají kolejiště. Kus kolejiště bez krajiny a s vlakem, který na něm ujede pár centimetrů, není kolejiště. Přidejte krajinu a budovu na každém konci a máte kolejiště. Proč ten rozdíl? Kolejiště má nyní smysl. Jezdí se z bodu A do bodu B a obsluhuje se vše, co se tam nachází. To je samozřejmě naprosté minimum provozu. Většině lidí se to rychle omrzí, ale pořád je to kolejiště!

Provoz na malém kolejišti
Jak bylo popsáno výše, minimální provozuschopné kolejiště by mělo mít jedinou kolej z bodu A do bodu B. (Pozn. moje: Tento druh minimalismu možná někomu vyhovuje; já však tvrdím, že za rozmařilost lze považovat až minikolejiště s více než dvěma výhybkami. ) Tyto dva body mohou být vzdáleny několik centimetrů nebo (jistě přehnáno) celý kilometr (zmenšený v měřítku). Princip provozu je jednoduchý, přesunout něco z jednoho bodu do druhého. To stoprocentně odpovídá předloze a používá se to i na největších kolejištích. Rozdíl oproti velkému kolejišti je v tom, že tyto body jsou fyzicky blízko sebe. Průkopník minikolejišť Carl Arendt tyto koncové body označoval jako Single Line Terminus (SLT) – jednokolejná koncová stanice. (Pozn. moje: Viz naše reálné předlohy typu Žacléř, Horní Slavkov – Kounice, Otovice zastávka nebo bavorské Grafenau.)

O stupeň výše v provozu je kolejiště typu pizza; vlaky se na něm se točí pořád dokola, stejně jako na první vánočním kolejišti mnoha dětí. Pro mnohé to může být cesta zpět, protože se nezdá, že by mělo takové provozní možnosti jako trať odněkud někam. Naopak, možnosti provozu na kolejišti typu pizza jsou omezené pouze vaší představivostí. (Pozn. moje: Viz též logiku kruhu/oválu Milana Ferdiána.)

Známý propagátor minikolejišť Carl Arendt ukázal řadu způsobů, jak si užít provozování svého mikrokolejiště. Na svých stránkách vyvrací běžné mylné představy:
- Malá kolejiště jsou příliš jednoduchá na to, aby byla zábavná.
- Většina malých kolejišť jsou jen posunovací puzzle.
- Malá kolejiště nelze provozovat podle reálné předlohy.

Velká měřítka v malém světě
Další mylnou představou o malých kolejištích je, že musíte použít velikost N nebo ještě menší, abyste toho na malý prostor dostali co nejvíce. Zběžný pohled na některá z nejlepších mikrokolejišť tento mýtus rychle vyvrátí. Měřítko Gn15 se rychle stalo velmi oblíbeným, zejména pro mikrokolejiště na nejmenších plochách. Zastánci Gn15 tvrdí, že díky velkým rozměrům a hmotnosti modelů je práce s detaily a provoz potěšením. Mezi další oblíbená velká měřítka pro mikrokolejiště patří 0n30 a 014.

Jak přitáhnout k našemu hobby nové zájemce
Minikolejišť lze využít k přilákání dalších lidí k tomuto koníčku. Staré argumenty o nákladech, prostoru a čase neobstojí. Náklady na vše, co je třeba k vybudování malého kolejiště, jsou právě tak malé. Není třeba shromažďovat stovky kusů kolejových vozidel. Vlastně můžete utratit o něco více za jiné položky, protože vám stačí jedna nebo dvě lokomotivy. Vlastní stavba modelů se také stává zvladatelnou, protože rozsah projektu je malý a čas na něm strávený si lze dovolit.

I v té nejmenší místnosti nebo v malém bytě můžete mít minikolejiště (případně i tři nebo čtyři). Mikrokolejiště jsou tak malá, že mohou být kdekoli, dokonce i vestavěná do nábytku. Mezi „standardní“ velikosti patří například:
- Krabice od bot
- Arch papíru
- Čtvereční stopa, desetiny čtverečního metru
- Krabice na tužky

V závěru autor článku napsaného v r. 2012 vyjádřil naději, že i v Severní Americe se modelářská veřejnost posune od modelářských akcí, připomínajících spíš bleší trhy pro okruhy známých, k evropským výstavám modelářů pro modeláře určeným k prezentaci kolejišť a modelů; byl přesvědčen, že mini- a mikrokolejiště mají v tomto ohledu svůj potenciál a že by Američanům prospěla.

Článek jsem zkrátil, jeho plné znění je zde: http://smallmr.com/wordpress/consider-the-small-layout/
V původním textu autora Marshalla Stuhla je i řada dalších odkazů na stavby minikolejišť a jejich autory; za aspoň zběžné pročtení jistě stojí celý jeho blog, který provozuje už 12 let.

[Zlámalík]

Autor je zjevně modelář a ne obchodník Velký rozpočet a nadměrné hromadění modelů zákazníky je naopak přáním každého obchodníka!

[milan ferdián]

hank
Jindřichu velmi zajímavé čtení. Když to vezmu já svým pohledem, ale i tvým, tak micro-mini-pidi vlastně splňuje podmínky pro ty kteří mají k dispozici k svému vysněnému koníčku minimální prostory a minimální finance. Děkuji, že jsi se zmínil o definici "Logika kruhu", protože měla kruh/ovál povýšit o další level výše. Je tu ještě něco navíc jak diorama, cameo, displej a to propojení těchto dílků, obměňování dílků za jiné a provoz z bodu A do bodu B. A modelář se může vybrat jakýkoliv tvar buď tradiční přímku nebo do "L" nebo i do "U". Něco jako "Domino" jen s tím rozdílem, že všechny kostky domina jdou zde propojit mezi sebou. Je pár nadšenců, co už na tom pracuji, takže se necháme překvapit. Je třeba se i zmínit o kolegovi Jafobe, protože ten dal impulz pro vznik "MSJF" a který byl modeláři zhmotněn.
Velice správně je zmínka o financích a čase. Je rozdíl, jestli investujete cca tisícovku nebo milióny do svého kolejiště. Neustále váhám a z 99% nejsem rozhodnut zda dokončit VII.MINI. Vím, že by o objednávky by nebyla nouze, velkou neznámou a překážkou se stal "ČAS". Nynější nakladatel není schopen vůbec včas vydat moje poslední publikace, asi má hodně své práce, ale to jen na okraj. Není to rýpnutí, abych zase nebyl obviněn, že se do někoho navážím. Další proti je, že mezi modeláři o tyto náměty zpracované (knižní podobě) není moc zájem. Ať se nám to líbí nebo nelíbí v naší české kotlině neustále vládne "KRUH" a "OVÁL". Takže co s tím. hank je neustálý propagátor těchto myšlenek, snad nezapadnou do zapomění .
-m-

[hank]

...snad nezapadnou do zapomění.

Na internetu - aspoň dokud ho nějaká Vyšší Moc globálně nevypne - se fyzicky neztratí nic, "jenom" jde o to pomáhat ostatním hledat si k těm myšlenkám "zavěšeným" do virtuálního prostoru cestu. Pochopitelně: Ti kdo mají čas a peníze na to, aby je imrvére furt tlačili do hlav obecenstva, mají obvykle větší šanci na jejich prosazení. Proto tady taky občas připomínám, že jsme komunita. Síla komunity dokáže vzdorovat i těm velkými penězi podloženým monstrům, která vznikla z původně užitečných nápadů, nebo idiotským influencerům cíleně využívajícím opičího (ne-li dinosauřího) dědictví v našich mozkovnách ke svému výdělku. Jde jenom o to si tu sílu uvědomit a mít vůli (to zdůrazňuji záměrně) využívat jí k něčemu užitečnějšímu než k indoktrinaci publika kolosálními - a ještě nedávno těžko představitelnými - hovadinami.

Pokud jde o vydavatele, příště asi bude nutno hledat jiného, mimo obvyklý okruh kluků, co spolu mluví. (Prosím nezaměňovat s komunitou ve smyslu, v jakém o ní píšu já.) Viděls, jak primitivně polygraficky zpracované jsou Korbelovy samizdaty? Ofsetem vytištěná knížka v šité vazbě V8 s tvrdými deskami je sice krásná sama o sobě, ale ono jde leccos dělat i doma, i když to jistě tak krásně vypadat nebude... A jednoduché (=laciné) knihařské zpracování hromady stránek - řekněme desítek výtisků - vytištěných u někoho doma na PC bych asi dokázal zařídit u své "dvorní" knihařky i sám.

Ale nechci ti moc radit, jistě si poradíš sám.

[Adam96]

hank
Ať se nám to líbí nebo nelíbí v naší české kotlině neustále vládne "KRUH" a "OVÁL". Takže co s tím. hank je neustálý propagátor těchto myšlenek, snad nezapadnou do zapomění .
-m-

Je to tak. Vidím za tím ale čistě praktický úmysl = jezdím, křižuji, měním soupravy na scéně, občas zajedu na vlečku, ale nejsem nucen neustále po 20 vteřinách jízdy přepřahat a manipulovat rukou s vozidly.
Druhá věc je námět. V US, UK apod je spousta skvělých modelářů, ale ten námět jde málokdy "počeštit", protože jejich železnice má jiné zvyklosti, jiné kolejové uspořádání - zatímco u nich je to změť výhybek a šturců, u nás jsme i na vlečce v areálu zvyklí na uspořádanější schéma s možností objet soupravu. Nehledě na to, že u nás mají silné zastoupení regionální tratě, takže našinec chce modelovat hlavně je, to na západě třeba moc není.

Takže nechci být podlézavý, ale ve výsledku nejlepší plánky na mini kolejiště vhodná do našeho prostředí jsem viděl od MF. Sám buduji Kněževes a to schéma mne stále baví.
Co by mohlo být zajímavé a ještě to tu pořádně nebylo, tak mini/micro v H0e - Osoblaha, JHMD, Dvorce, KBK, Frýdlant, Korytnica. Nějaké znk, nebo zastávka s vlečkou...

[hank]

...nejsem nucen neustále po 20 vteřinách jízdy přepřahat a manipulovat rukou s vozidly.

Spočítej si, jaké % času ze 24 hodin se ve stanicích a na tratích něco děje. Někdo samozřejmě může chtít modelovat dluhonickou spojku a jejích 95 vlaků za den (zatíženější trať u nás t. č. neexistuje), ale i to jsou jenom 4 vlaky za hodinu. Kolik času se ve skutečnosti neděje vůbec nic na regionální dráze s průměrným provozem současnosti, to si jistě umíš spočítat sám. I když "smrskneš" modelový den do dvou hodin, tak z těch dvou hodin se na tvém kolejišti podle GVD nejmíň hodinu a třičtvrtě nebude dít nic.

...ten námět jde málokdy "počeštit", protože jejich železnice má jiné zvyklosti, jiné kolejové uspořádání - zatímco u nich je to změť výhybek a šturců, u nás jsme i na vlečce v areálu zvyklí na uspořádanější schéma s možností objet soupravu.

Tohle má (nejméně) dva aspekty.

1. Ne vždycky se dá objíždět - platí pro vlečky i pro některé stanice. Jenom pár příkladů, na které si vzpomenu bez přehrabování v archlívu: Třeba Lužec (kam se odjakživa jedním směrem sunulo, a to i smíšené Pv vlaky) nebo vývoj kolejového uspořádání v Žacléři posledních cca 20 let před zastavením provozu. Utekáč byl vždycky jen jediná kolej bez výhybek zakončená ještě vlečkou; příklad, že i na jediné koleji, nota bene zakončené šturcem, lze provozovat reálnou osobní i nákladní dopravu podle GVD. Sám jsem několik let byl vlečkařem v bývalé papírně ve Šlapanicích u Brna, jejíž vlečka byla uspořádaná jako inglenook s jednou kolejí navíc. (Akorát jsem tenkrát ještě nevěděl, že se tomu tak jednou bude říkat.) Na vlečce LETu v Kunovicích taky nešlo objíždět a jedním směrem se tam sunuly i dost dlouhé vlečkové osobní vlaky - v 50. letech až 8 vozů.

Suma sumárum, nesouhlasím s tím, že se to většinou nedá počeštit.

2. Pro lepší pochopení "filosofie" minikolejišť jenom připomenu přístup už víckrát citovaného Jima Hiltona: Vhodným "jevištním" výřezem - tzn. v žádném případě nemusíš a většinou ani z prostorových důvodů nemůžeš zobrazit celé kolejiště stanice nebo vlečky - soustředíš pozornost (svou nebo obecenstva) na viditelné prvky (vozidla, budovy, další náležitosti...); to důležité, co se děje za kulisami, vůbec nemusí (a většinou na minikolejištích ani nemůže) být vidět, je "jenom" na pozorovateli, aby si to představil. Jim staví jako na běžícím pásu (a následně prodává) minikolejiště na jednotném půdorysu cca 100x25 cm v ostrovní velikosti 00 (rozchod 16,5 mm, měřítko 1:76). Většinu z těch kolejišť publikoval na svém blogu, v Railway Modelleru nebo ve své první knize Small Layout Design Handbook. Něco už jsem tu k tomu napsal, viz například tento nebo tento můj post. Z té papírny v tom druhém postu není na scénické části kolejiště vidět vůbec nic; přesto lze volbou vozidel vyvolat v pozorovateli správné poznání výrobního programu fabriky (ze které jsou vidět jenom vjezdová vrata a plot) i epochy.

[czhunter]

Druhá věc je námět. V US, UK apod je spousta skvělých modelářů, ale ten námět jde málokdy "počeštit" [...] u nás mají silné zastoupení regionální tratě, takže našinec chce modelovat hlavně je, to na západě třeba moc není.

Dneska ne, ale kdyby ses podíval 50 let zpátky, tak v UK ale třeba i ve Francii, Německu nebo Japonsku byla lokálková síť podobně rozsáhlá a bohaté jako u nás.
V USA spíš před 100 lety - tam byla zase velká síť "meziměstských tramvají" - zrušená chvilku po 2. světové ve prospěch stavby mnohaproudých dálnic.

V Asii (Japonsko, Čína, Korea, Vietnam, ...) zase byly lesní železnice podobné jako na Slovensku (a možná ještě víc "samodomo" výroba), obvykle pro přepravu dřeva, lidí, ale i uhlí.


Ještě k tomu, proč já osobně jsem si zvolil stavbu minikolejiště:

Je to tak, že pořád toužím jednou mít "velké" kolejiště Labského údolí někde kolem Děčína, Hřenska a tak - krásná krajina, dlouhé vlaky (už jich mám i spoustu nakoupených), ale zároveň vím, že se k tomu ještě několik let nedostanu.
Peníze ani prostor pro mě nejsou tak velký problém - hlavní problém je čas a malé děti - protože kdo má malé děti (nebo velké děti a dobrou paměť), tak ví, že věci se strašně rychle mění - sotva se narodí, za chvilku běhají, pak žvatlají, pak chtějí vlastní pokoj, pak chtějí každý svůj vlastní pokoj ... a já vím, že se věci budou měnit, pokoje ještě pár let přesouvat, než jim bude třeba 10 a věci se ustálí. jenže to bude až za hodně let a do té doby nemá smysl začínat velké kolejiště, se kterým se "nedá hýbat".
Další věc jsou zkušenosti - minikolejiště je skvělé k získání zkušeností - protože nejhorší je, když někdo neví (jako já) jak přilepit kolej, ale zato má plán na čtyřpatrové kolejiště 20m2.
Pak třeba zjistím že to nedopadlo, a už nechci nikdy více, nebo že už mám zkušeností dost a půjdu na velké, nebo že mě ta malá kolejiště baví tak že to velké ani nechci.

[Zlámalík]

Minikolejiště mají ještě jednu velkou výhodu - nutí vás přemýšlet. Nakonec je to jako se vším na světě - pokud máte neomezené možnosti, nic pořádného nevznikne. Ty nejlepší myšlenky vždycky vznikaly v jisté nouzi. Tak i na minikolejišti se zamyslíte, jak se vejít na daný prostor, jak ukázat typické znaky provozu ve stanici nebo na vlečce, jak zachytit atmosféru místa. Prostě nápad ořezávám tak dlouho, až se dostanu na dřeň toho, co chci znázornit. A tady musím vyzdvihnout Milana Ferdiána, který tohle umí skvěle ve svých pláncích. Na druhou stranu, dobrá velká kolejiště sestávají pomyslně z mnoha malých - každý kousek prostě musí mít svoji atmosféru. Když o kolejišti přemýšlím, představuji si jednotlivé části jako dioramata, která bych tam mohl fotit - a čím víc takových scén vznikne, tím lépe.

[hank]

Jim Hilton se na to dívá očima divadelníka. Je nutno předem si určit, který herec bude protagonista, na něhož se soustředí pozornost publika, a toho bude vidět na scéně skoro pořád. Takže třeba v případě té skotské papírenské vlečky bude pořád vidět posunovací lokomotivu zajíždějící do výtažné koleje a jestli šíbuje s jedním vagónem nebo celým tkalounem (pochopitelně virtuálním, protože víc než ten jeden vagón z něj nebude vidět), to už je na představivosti ctěného diváka.

Na podobném principu bylo založeno jedno z kolejišť u Carla Arendta: Velkoměstské nádraží typu Masaryčky v krabici od bot. Krytá hala, v ní dva peróny se třemi šturcy na délku dvou rychlíkových vozů nebo lokomotivy (pochopitelně velké rychlíkové mašiny) a jednoho vozu. Přijíždějící vlak, ze kterého je ve scénické části vidět jenom mašina a jeden vagón, zajede do šturcu, lidi vystoupí a lok. odtlačí soupravu ze dvorany. Pak je přistavena odjezdová souprava, ze které jsou vidět jenom poslední dva vozy. Ty viditelné lokomotivy by dokonce mohly být jenom dummies bez vlastního pohonu; pohyb souprav zajistí třeba i jenom holý funkční pojezd, který se po celou dobu nachází v zákulisí.

[hank]

Na druhou stranu, dobrá velká kolejiště sestávají pomyslně z mnoha malých - každý kousek prostě musí mít svoji atmosféru. Když o kolejišti přemýšlím, představuji si jednotlivé části jako dioramata, která bych tam mohl fotit - a čím víc takových scén vznikne, tím lépe.

To, co posunuje stavbu kolejišť od "pouhé" řemeslné disciplíny ke skutečnému umění, jsou způsoby, jak přitáhnout pozornost diváků tam, kam stavitel kolejiště chce, a jak před nimi šikovně skrýt to, co má zůstat skryté. U minikolejišť je to teoreticky jednoduché: Scéna je - na rozdíl od velkých kolejišť - jenom jedna a pomocí kulis, osvětlení a donucení diváka pozorovat scénu pod určitým úhlem je jednodušší soustředit jeho pozornost žádoucím způsobem než u velkého kolejiště. Nicméně napsal jsem teoreticky; pro většinu z nás bude právě tohle asi to nejtěžší. (Vzdělaným nebo i samorostlým scénografům ze zdejší komunity se tímto omlouvám; jejich schopnost dosáhnout takového stavu třeba i jenom intuitivně jim upřímně závidím.)

[hank61]

Naprostý souhlas s kolegy Zlámalík a Hank. Za mě je velká škoda, že u nás jsou zatím stavby minikolejišť spíše výjimkou, a někdy mi přijde, že nad těmito mini projekty mnozí zbytečně tak trochu ohrnují nos. Bohužel né každý má tu vizuální představu, jak může i jednoduché kolejové schéma s pár výhybkami ve výsledku pěkně vypadat. Uvítal bych v tomto směru více inspirativních fotografií, nebo 3D simulací různých miniprojektů. Jinak si myslím, že doba minikolejišť do našich domovů teprve přijde, a to ruku v ruce s rostoucími náklady na obytný prostor i cenami za komponenty pro vlastní stavbu.