Dokonce už i já, stará konzerva, jsem objevil výhody lihových barev...
Ale přesto mám tempery rád, i když musím přiznat, že spíš ze zvyku - a taky z nostalgických důvodů...
Kartón a mikrodýha se sice pod nimi kroutí, ale to je řešitelné pomocí leštěného kovového závaží (stačí stará nepoškrábaná žehlička, nejlépe nerezová - leštěného proto, aby barva nepřilnula k jeho povrchu, který je v přímém kontaktu s natřenou plochou; jenom se to závaží musí pořád čistit a odmašťovat - nejlépe izopropanolem). Nevýhoda je, že takové schnutí trvá 24 hodin. Temperové nátěry lze i patinovat, případně na nich vytvořit strukturu omítky, přidáním strouhaných kříd i moderních patinátorů a pojivost takových směsí se zlepší přídavkem trochy zředěného disperzního lepidla. A kdo má strach, že se to bude stírat, může zkusit buď matný lak nebo fixativ, který používají výtvarníci na pastelové a křídové kresby/malby.
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.