Zaujala mě jednoduchost obsluhy skrytého nádraží na plánku Kameničky (Sólo pro 810). Jen tak z hecu jsem se pustil do transformace na velikost TT, zejména jsem řešil principy samočinného rozpojení vagónu a jeho udržení na šikmé koleji bez lokomotivy. Konstrukce TT spřáhel na rozdíl od N-ka k rozpojení vyžaduje zvednutí plíšků na obou spojených spřáhlech a nemá žádnou vhodnou plochu pod spřáhlem, která by mohla vagón o překážku zabrzdit. Volil jsem pevný nesklápěcí rozpojovač a brzdění řešil zvlášť.
Vysvětlivky k obrázku:
- Plastový rozpojovač je napevno zabudován v koncové koleji určené pro vagóny.
- Přijíždějícímu vozu odjistí přední spřáhlo. Nic se nestane, vagón pokračuje sunut doleva.
- Dvouosé nákladní vozy TT (Tillig, Loco) nemají vespod žádný výstupek pod kinematikou spřáhla a osou kol, takže jim rozpojovač nebrání v pohybu.
- Odjištění obou spřáhel u lokomotivy. Lokomotiva dále nemůže, nízký podvozek by jí to nedovolil.
- Díky šikmé ploše by vagón ihned sjel doprava zpět na lokomotivu. Řešení zadržení vozu:
- Nejdříve jsem si myslel, že řešením bude výstupek nebo naopak propadlina v koleji, o kterou se vůz zastaví. Samočinný odjezd ve chtěnou chvíli by pak způsobilo buď odstranění překážky nebo vyšprtnutí vozu přes překážku.
- Poté mě napadlo, že důvodem sjetí je samozřejmě svah. Takže svah zrušit a kusou kolej zbudovat zvedací z roviny. Odpojený vůz prostě zůstane stát vlivem gravitace v rovině. Až budu chtít, aby odjel, pozvednutím koleje vytvořím svah a vagón se dá do pohybu.
- A nakonec asi nejlepší řešení, tedy opět s pevným svahem. Vložit pod kolej magnet. Bude umístěn na nějakou posuvnou tyčinku kolmo na kolej v místě, kde se nachází kovové kolo vagónu po rozpojení. Když má vůz zůstat, zasune se magnet pod kolej, když má odjet, vysune se ven.
Zmíněné skryté nádraží je v knize prezentováno na kolejištích s kolejemi do tvaru částečného kruhu. Snad by našlo uplatnění i v rovině; když ne u modulů, tak třeba ve vitríně.