Jestli má někdo chuť modelovat vlečku s papírenským tématem a zároveň nemá moc místa a/nebo moc chuti přemýšlet o složitých technologiích a návaznostech toku materiálu, může volit kompromis - kartonážku. A jako typický příklad ze 70. - 80. let může posloužit dnes už neexistující kartonážka ve Šlapanicích u Brna, kdysi pobočný závod Brněnských papíren, a její vlečka.
Jak praví název, v kartonážce se vyrábí kartonáž = lepenkové obaly = krabice (ale ne jenom, sem patří třeba i vinutá kartonáž, tj. různé sudy, bubny a kbelíky, občas se sem počítají i dutinky a trubice na navíjení papíru, plastových fólií nebo textilních tkanin do kotoučů, různé obaly typu paletek např. na jogurty nebo prodejních displejů, výrobky na pomezí kartonáže, knihařiny a vůbec polygrafie jako třeba kazety na knihy, tetrapakové obaly na nápoje, taky některé kancelářské potřeby - těmi zvláštními případy se ale teď zabývat nechci). Zhruba řečeno známe dva základní druhy lepenek - plné a vlnité. Plné lepenky jsou strojní a jejich poddruh skládačkové (ty si necháme na jindy) a slepované, vlnité lepenky dvou-, tří-, pěti- až sedmivrstvé se skládají z hladkých krycích vrstev a odopovídajího počtu zvlněných vrstev.
Neodpustím si malý historicko-technologický úlet. Traduje se, že poprvé napadlo vyrobit vlnitý papír někoho v USA kolem roku 1860, a to na balení lahví, které se do té doby ukládaly do beden s dřevitou vlnou. Od americké armády koupil dvě vyřazené hlavně, nechal do nich vyfrézovat podélné drážky, nasadil je na hřídele, prohodil mezi nimi papír, který se převíjel z jednoho kotouče na druhý a pak je přitlačil k sobě. Později se vylepšovaly vlastnosti tohoto materiálu přilepováním nejdřív plochých krycích vrstev a potom i dalších vln. Ale princip zvlňování se používá dodnes, s tím rozdílem, že místo dělových hlavní se používají párou vytápěné válce, a geometrie těch podélných drážek je velká věda. A ještě jedna vychytávka - při přilepování krycí vrstvy na vlnu se nenatírá ta krycí vrstva, ale vrcholky vln zvlněné vrstvy, což je taky docela věda. Takže zvlňovací stroj je většinou desítky metrů dlouhý, na začátku jsou odvíjecí stojany na potřebný počet kotoučů papíru, za zvlňovacími jednotkami - obvykle jsou dvě, aby se dala vyrábět tří- nebo pětivrstvá lepenka (5 vrstev proto, že uprostřed mezi vlnami je ještě jedna plochá vrstva) - následuje dlouhý sušicí stůl a na konci je jedna nebo dvě archové řezačky, protože vlnité lepenky - s výjimkou dvouvstvé - nelze z pochopitelných důvodů navíjet do kotoučů. (Kdo nevěří nebo nechápe, ať si vezme jakoukoli krabici a zkusí vlnitou lepenku ohnout.)
Většina vlnitých lepenek se obvykle zpracuje na kartonáž ve stejných závodech, kde se vyrábějí, ale část tabulí se prodává jako polotovar do kartonážek, které vlastní zvlňovačky nemají, nebo přímo spotřebitelům, kteří si je při balení upraví sami. (Příklad: Výrobci nábytku.) Kartonáž se vyrábí na různě velkých a různě komplikovaných strojích a linkách, buď jednoúčelových nebo slučujících více výrobních operací, a tím se kartonážní výroba svým charakterem blíží spíše různým sériovým a hromadným strojním výrobám. Základní operace jsou řezání, plochý a rotační výsek, rýhování a ohýbání, šití a lepení, jednoduchý flexografický potisk, skládání, balení a paletizace. (Kdo chce vědět víc, ať mi napíše SZ, ať to tu moc neplevelím. Zpracování papíru a lepenek je samostatný a docela sofistikovaný obor, který se studuje na středních a vyšších odborných školách a dnes zahrnuje i takové věci jako pevnostní výpočty a CAD obalů, základy tiskařských technologií apod. Kromě toho do něj "kecají" největší spotřebitelé kartonáže, což jsou dnes - jak jinak - kupodivu automobilky a jejich dodavatelé, kteří z té pozice sesadily kdysi neotřesitelně vedoucí potravinářsko-nápojářskou branži, a své si k tomu také nahlas říkají odborníci na balení, dopravu a skladování a méně či více zlobbované orgány států a EU
, ale to už jsme OT.) Kartonážní dílny mají velice různou velikost, od "garáží" někde na vsi nebo technologicky primitivních přidružených výrob v zemědělských a potravinářských podnicích až po haly o ploše řádově tisíců m2 s plně automatizovanou výrobou a mezioperační manipulací. (Tady to rozdělím, ať to není moc dlouhé.)
a když někdo chyběl na pracovišti, mistr ho nejdřív hledal v jedné ze dvou přilehlých hospod 
