SZZ I. kategorie se dodnes vyskytuje i v poměrně velkých stanicích, přestože při větším provozu je velkou brzdou propustnosti. Na neelektrifikovaných tratích se klidně mohlo stát, že ve staničce o třech kolejích byla reléovka a kus dál v uzlové stanici běhali výhybkáři s klíči. Ruční stavění výhybek bez drátovodů probíhá zhruba stylem "vezmu v boudě klíč (buď z ústředního zámku nebo z tabule pro zavěšování klíčů), přijdu k výhybce, odemknu jeden zámek, přestavím, zamknu druhý zámek a klíč z něj přinesu zpátky".
Třeba v Bakově nad Jizerou - tam jsou stále "návěstidla nezávislá na výměnách". Světelná skupinová odjezdová návěstidla (na boleslavském zhlaví tři, na lipsko-turnovském jen dvě), na vjezdu taktéž světelná. Na každém zhlaví je výhybkářské stanoviště a když se staví vlaková cesta, vezme výhybkář klíče z ústředního zámku, přestaví výhybky výše popsaným způsobem a poté přinese zpátky jiné klíče, které zase pozamyká zpátky na příslušná místa v onom ústředním zámku. Tudíž žádné drátovody.
A není tam zas tak malý provoz. Pamatuji si ještě matně, jak to tam vypadalo v polovině 80. let, když jsem tam jezdil na tábor. To byl "hukot" - jeden nákladní vlak za druhým a do toho osobáky ze čtyř směrů (Praha, Nymburk, Turnov, Česká Lípa).
Další stanicí, která není z nejmenších a přesto na jednom zhlaví má dodnes ruční stavění výhybek, je o kousek dál Česká Lípa hl. n. Je to sice už SZZ II. kategorie, protože jsou návěstidla závislá na výhybkách přes klíče ve výhybkářském přístroji a DVĚ výhybky v nejfrekventovanější kolejové spojce mají ovládání pákou (tudíž přes drátovod), ale zbylých asi dvacet je jen a jen "na ruku".
Turnov je na tom zrovna tak - na pražsko libereckém zhlaví proběhla v polovině 80. let rekonstrukce a někeré výhybky dostaly motorické přestavníky a vyrostla (skupinová) světelná odjezdová návěstidla. Ovšem na opačné straně (Železný Brod/Jičín) je stavěna motorem jedna dvojice výhybek, zbylé jsou zase "na ruku" a pro všechny koleje je jediné odjezdové návěstidlo "zelená-červená". Klíče od výhybek se tady zavěšují na St. 1 jen na tabuli s klíči, čili zabezpečení provozu veškeré žádně.
Snad největší stanicí, kde se výhybkáři docela naběhali, byla (kupodivu) Plzeň hl. n. (tehdy ještě Gottwaldovo). Střední a západní část nádraží měla už tehdy elektromotorické přestavníky díky rekonstrukci úseku Plzeň-Cheb na dálkové řízení z Plzně. Na pražsko-budějovickém zhlaví ale zůstala velká část výhybek v nákladních kolejích stavěná ručně (St. 3, 4, VII, XI, XIII a XXX). A tenhle stav přetrval prakticky dodneška (až loni začala částečná rekonstrukce spojená se stavbou tunelu do Rokycan).
A napadají mě další "velké" stanice, které mají dodnes SZZ I. kategorie - Trutnov hl. n., Tanvald, Louny předměstí,...
Drátovodné trasy jsou všude vedené v podzemních žlabech, zakrytých shora betonovými deskami (při průchodu pod kolejemi je tam krycí plech), protože musí být po celé délce přístupné pro údržbu (mazání a čištění kladek, kontrola nebo výměna drátů...). Tam, kde na fotkách drátovody nevidíš a výhybky mají přesto jednobarevná závaží, jsou už elektromotorické přestavníky. V 80. letech žádná horká novinka.
Třeba v Rakovníku měli dlouho - až někdy do poloviny 90. let na jednom zhlaví kombinaci elektromotoricky stavěných výhybek s mechanickými návěstidly (dokonce tam byla i seřaďovací mechanická návěstidla) a na druhém zhlaví byla mechanická odjezdová návěstidla, světelná seřaďovací a výhybky stavěné pákami přes drátovody. Zkrátka co stanice, to unikát. Dneska už to začíná být nuda, skoro všude ESA.
Jinak SZZ II. kategorie znamená, že návěstidla jsou nějakým způsobem závislá na postavení výhybek a navíc jsou vyloučeny protisměrné jízdní cesty na tutéž dopravní kolej. Tudíž není možné dovolit vjezd vlaku na manipulační kolej stejně jako nelze postavit návěst dovolující jízdu na návěstidle, které patří ke koleji, kam nejsou postavené výhybky.