Moje zkušenost je následující...
Dřevěné vláčky máme doma od doby, když bylo prvnímu klukovi rok. Když mu ale byly cca 2 roky, začal jsem mu stavět menší panel 120x70cm, v TT. Koleje byly nové Tillig, mašinky po mém tátovi staré 40let BTTB. Od 3 let zvládal jezdit, zastavit kde bylo potřeba, postupně si i sám zvládl dát na koleje vagonky a spojit do soupravy. Ve 4 letech s přehledem přehazoval vexle. Pořád jsem to ale ještě bral jako hračku... Narodil se nám ale i druhej kluk. A stavím panel 200x120cm. Teď jsou 3 a 6 let. Starší zvládá s přehledem všechno sám, mladší si už umí dát na koleje i větší lokomotivy, dát delší rychlíky, učí se už s výhybkama a vypínat si úseky. Nakupujeme už jenom nové mašiny a vagony, bohužel už ale trochu lituju, že to máme v analogu (naštěstí to půjde kdyžtak časem předělat na digitál). S dřevěnýma vláčkama si hrajou pořád, protože panel většinou zapnu tak 2x do týdne a oni jsou kolejema prostě posedlí. Vymetáme docela dost výstavy, tam všechno vokouknou a prolezou, a protože je tam nikdo pochopitelně k normálnímu modelovému ježdění nepustí, tak si tam vždycky ještě hrají a jezdí i s dřevěnou vláčkodráhou (pokud tam je.. ale ona bývá skoro všude vždycky). Jinak v minulosti nějaké menší škody s modelovou železnicí byly, šlo ale myslím vždycky o 40 let staré vagonky z NDR, máme jich hodně, takže mě to nějak extra nebolelo... Teď už to je docela pohoda, skoro bych řekl, že je můžu i nechat nějaký čas s TéTéčkama bez dozoru... U babičky mají i takové ty "divné" plastové vláčky z divného setu za 400 kaček a s tím si už v podstatě vůbec nehrajou. Doufám že toho staršího synka se mi podaří příští rok už přihlásit v Praze do nějakého klubu (anebo založím klub já, haha).
Kdyby je to nedejbože časem přestalo bavit (puberta-holky-atd ), tak mě to naštěstí chytlo fakt hodně, a doma nám to nezrezaví