Diskuzní fórum železničních modelářů

Internet je největší knihovna na světě a pořád je v jeho zákoutích co objevovat.

Například tyto stránky
http://narrowgaugebroadminds.blogspot.com
portugalského modeláře jménem Carlos Felipe mě zaujaly nejen proto, že je to ± můj vrstevník, ale především pro jeho téměř filosofický přístup k našemu hobby, který je mi sympatický jeho uměním, humorem, poctivostí a - snad to slovo, jakkoli dnes už není moc frekventované, nebude znít příliš směšně - pokorou.

Přečtěte si, co Carlos napsal o minikolejištích už před více než 7 lety, kdy začal provozovat svůj blog. (Jenom podotýkám, že v té době mu bylo 59 let a měl za sebou už 50 let modelářské praxe.)

Studuji malá kolejiště velkých modelářů, ale nakonec to vždycky dopadne tak, že vymyslím obrovskou věc. Je v tom něco, co mi hlava nebere.
Chápu, že pokročilí modeláři si mohou stavět vlastní výhybky, které vyhovují jejich potřebám, zatímco já používám tovární výrobky. Rozumím i tomu, že některá minikolejiště jsou jenom krásná diorámata s krátkým kouskem koleje, kde se neděje nic zajímavého, navzdory jejich snaze o zábavnost; dělají se jejich krásné fotky, ale když je vidíme na videu, jsou prostě o ničem. Člověk si řekne, jestli to stálo za ten strávený čas. To už raději dávám přednost pizza-kolejištím (to jsou jednoduché kolejové kruhy, které se vejdou do krabice na pizzu, pozn. moje), protože jsou poctivější: Jenom pohyb se špetkou humoru, když vlak přiznaně jezdí odnikud nikam.
Kolejiště, která mám rád a která používám pro svou učňovskou praxi, jsou ta, která spojují pěknou krajinu a zajímavý posun s aspoň minimální věrohodností.
Britský styl, kde se vlak sotva vynoří z tunelu, aby zastavil ve stanici, šetří spoustu místa. Já ale chci ukázat aspoň kousek koleje v krajině, než vlak dorazí do cíle. V tom spočívá můj problém: Vždycky pro tento účel potřebuji aspoň třetinu délky navíc.
Navrhování kolejišť vyžaduje spoustu praxe, kterou člověk získá jen tím, když jich hodně postaví. Proto mám představu, že si postavím mnoho malých kolejišť, včetně pizza-kolejišť, abych získal zkušenosti a abych se poučil z chyb i úspěchů.

Jak se mu jeho předsevzetí těch 7 let dařilo naplňovat, to posuďte sami z jeho blogu. Píše ho dvojjazyčně, portugalsky a anglicky, tak snad mu většina lidí bude rozumět. Myslím, že stojí aspoň za zběžné prolistování, a doporučím ho vřele především všem, kdo se chystají začít plánovat své první kolejiště.

hank píše: .... doporučím ho vřele především všem, kdo se chystají začít plánovat své první kolejiště.

Kéž by ta slova padla na úrodnou půdu !

hank píše:...Britský styl, kde se vlak sotva vynoří z tunelu, aby zastavil ve stanici, šetří spoustu místa. Já ale chci ukázat aspoň kousek koleje v krajině, než vlak dorazí do cíle. V tom spočívá můj problém: Vždycky pro tento účel potřebuji aspoň třetinu délky navíc

Asi tak nejak. Jeste bych k tomu pridal moznost kolejiste kdykoliv pohodlne slozit, aby "neprekazelo" a dalo se dobre stehovat. Zatim jen planuju a kdyz uz si neco polozim nanecisto, tak zacnu panikarit a menit meritko z H0 na TT/N, coz dopada naslednym prodejem onoho TT/N a pauzou od masinek na pul roku minimalne. No a pak jedu zase nanovo. Vytahnu z krabic H0 a dal to uz znate...

pozn. pod carou: Treba ted mam nutkani jit zase do TT, protoze tu Milan uverejnil par skladnych planku na 2 x 1,15 m, kde by se clovek vyradil.V H0 uz nevychazeji tak hezky.

Jo, k tomu dojde každý, kdo trochu přemýšlí, co dělá, proč to dělá a co tomu chce věnovat a obětovat.Taky už jsem si prošel podobným vývojem a občas je to záhul na bednu, vymyslet něco, kde se podaří zkloubit několik zcela rozdílných požadavků:
A) jakkoliv jsem do toho blázen, tak nechci aby mi kolejiště zabíralo místo pro běžný život, kterého v bytě fakt není nazbyt. Je dost neefektivní, když věc týkající se koníčku zabírá půl místnosti a většinu času spíš překáží a práší se na to.
B) jako protimluv proti proti prvnímu bodu mám zase rád alespon průměrné soupravy. Mám rád železnici jako celek, takže jezdit pouze s malým motorákem a dvěma dvouosáky za rosničkou by mě nebavilo. Chci tři béčka za brejlovcem, dvě patra za bertou, čtyři easy s hytlákem za kocourem, aby se tomu dalo říkat vlak. A k tomu odpovídající parametry, na r310 cokoliv, co má nad 100mm vypadá jak šalina na točně.

Takže co včil? rozsáhlé kolejiště jsem si rozmluvil v prvním bodě. Minikolejiště, jakkoliv některá vypadají na oko sympaticky a jedno jsem úspěšně postavil, tak pro mě taky moc nedávají smysl, skoro vše je v prudkém oblouku, malé soupravy, málo trati. Mám ve fázi rozpracování i modulovou stanici, ale jak si na ní doma zajezdit? představa že přijdu z práce, budu chtít zrelaxovat u ježdění a budu hodinu skládat a ladit layout a potom další hodinu rozkládat...

Nyní mám rozpracováno segmentové kolejiště, inspiroval mne plánek Had od MF, stanice, kus trati a koncové sn.. Mám v bytě komoru 170x170cm, tak jsem si kolejiště navrhnul pro tyto rozměry kolem zdi a modifikoval podle sebe.Inspirováno lokálkou na pomezí Slezska a Moravy. Foto v hrubé stavbě zde: https://okounricni.rajce.idnes.cz/Kolej ... 1435114241
Takto s provedením a navržením kolejiště samotného jsem spokojen, působí to reálně a nestísněně, ale ty tři vozy za brejlema už tam jsou dost natěsno, a těch 150cm trati taky ten delší vlak projede jak nic, modelovou rychlostí samozřejmě. Takže mám defacto zcela ideální parametry pro zmíněný sólo motorák a dva vozy za menší mašinou.

Tak mne napadl návrat k tomu, co jsem už jednou měl rozestavěno, ale pro nedostatek zkušeností jsem tehdy neměl na to dokončit to a mít funkční dle představ: Na ploše cca 200x95cm mít koncovou stanici, kam se vlezou ty vysněné soupravy s příjemnou rezervou, dvě vlečky, dva a půl metru širé trati do skryté smyčky. V bytě by se to uklidilo jak předtím, tedy vyklápěcí ze skříně, takže v konečném důsledku zabraná plocha cca 45x95cm. https://okounricni.rajce.idnes.cz/Kolej ... 1435114926
Otázka je, zda ta segmentovka z pohledu diváka nevypadá prostě lépe, když se štreka hned obloukem nestáčí zpět ke stanici...
Vždy, když takhle přemýšlím, tak dost závidím kitařům jejich koníček. Půl roku se mazlí s jedním tankem, kde jim velké měřítko umožní téměř cokoliv, ten model pak dají na poličku k ostatním, kde i přes velikost proti kolejišti zaberou minimální místo a mohou se smát "hloupým vláčkařům", proč dělají tak malá měřítka a nemají takové detaily, oni tomu vlastně nerozumí a jsou to spíš hračkáři.

Adam Buchal: kitařům závidíš zcela zcestně - časem se ty potvory namnoží tak, že pro ně není kde bydlet. JIné jsou tak velké, že tě s nimi nemůže manželka vyhodit dveřmi ani oknem. Mrija ve dvaasedmdesátině má rozměry slušného RC větroně a běžné kolejiště by plochou odpovídalo tak akotát stojánce pro tu obludu.

Kolejiště, která mám rád a která používám pro svou učňovskou praxi, jsou ta, která spojují pěknou krajinu a zajímavý posun s aspoň minimální věrohodností."

Pro mě dokonalá definice, bez třech béček za brejlovcem se s lehkým srdcem obejdu ...

Střelec píše:Adam Buchal: kitařům závidíš zcela zcestně - časem se ty potvory namnoží tak, že pro ně není kde bydlet. JIné jsou tak velké, že tě s nimi nemůže manželka vyhodit dveřmi ani oknem. Mrija ve dvaasedmdesátině má rozměry slušného RC větroně a běžné kolejiště by plochou odpovídalo tak akotát stojánce pro tu obludu.

To nerozporuju, že někteří dělají pořádné díla... ale kitaři, které znám dělají modely o délce max hánulkového Béčka, takže to co jsem napsal nikterak zcestné není.

Myslím Adame, že kitařům závidíš zbytečně. Sebehezčí kit na poličce má oproti vláčku jednu velkou slabinu. Nehýbe se. Může mít i motorek, který třeba pohání vrtule, ale prostě to nelétá, zatímco mašinka jezdí. I kterýkoliv vagón, který jinak nejezdí můžeš někdy zapřáhnout za mašinu a pojede, zatímco kit……?????? Něco jiného jsou RC-čka, ale tam už musí být velikost, která mu umožní létat a ta bude zpravidla větší, než je většina našich modelů. Mašinka třeba nemá tolik detailů, jako kit, ale zase má srdce/motor, který jí dává život a může jet modelovou krajinou a je to jako ve skutečnosti. To je na tom našem koníčku jedinečné.

Jak psal už p. Zuska, železniční modelářství by se mělo správně nazývat modely železnice v terénu, protože je jedno z mála, které se kromě vozidel a koleje soustředí i na jejich okolí. Zatímco RC modely lodí, aut, letadel bývají provozovány v "neměřítkovém" skutečném prostředí (ano, jsou výjimky, zejména poslední dobou u nákladních aut).

Možná jsem ti nevyjádřil jasně... To, co mají tvůrci statických modelů jednodušší je, že s čistou hlavou tvoří aktuální model tanku, auta, letadla atd, a věnují pozornost čistě jemu. Železniční modeláři při stavbě kolejiště musí myslet na 10+1 věcí dohromady: jak udělat rám, aby příčky nekolidovaly s přestavníky, jakým stylem ovládat veksle. kudyma všude povede elektrika, zda mám dobře promyšlené sklony na tratích, kde všude izovalat koleje, stěrkovat před zelení nebo po (foliáž nebo statika) atd.
S nadsázkou to je jako když stavíš dům, aby jsi vytvořil dohromady esteticky povedený, ale přitom funkční a praktický celek, taky musíš vše důkladně promyslet. Naproti tomu stavba modelu budovy nebo vozu je i při maximální snaze o co nejvěrnější výsledek těžká oddychovka.

Adam Buchal píše:S nadsázkou to je jako když stavíš dům, aby jsi vytvořil dohromady esteticky povedený, ale přitom funkční a praktický celek, taky musíš vše důkladně promyslet. Naproti tomu stavba modelu budovy nebo vozu je i při maximální snaze o co nejvěrnější výsledek těžká oddychovka.

O to větší dobrodružství .
-m-

Adam Buchal píše:S nadsázkou to je jako když stavíš dům, aby jsi vytvořil dohromady esteticky povedený, ale přitom funkční a praktický celek, taky musíš vše důkladně promyslet.

Ale to vůbec není nadsázka. Ve starém svazarmovském systému byly železniční modelářství obecně a stavba kolejišť zvlášť považovány (aspoň lidmi disponujícími dostatečným rozhledem, protože v tom bývalém systému organizace modelářské činnosti, který byl založen, budován a obhajován jako součást systému branné výchovy obyvatelstva a mládeže, bylo idiotů i prospěchářských oportunistů bohatě dost) za vůbec nejnáročnější modelářskou specializaci. A taky za obor, který dobře přispívá ke všeobecnému vzdělání a výchově dětí a mládeže.

Už se to různě sepisovalo víckrát na různých místech: Když stavíš kolejiště, musíš znát zásady stavby železnic, budování pozemních i inženýrských staveb, konstrukce železničních vozidel, dějin železnic a organizace železničního provozu; musíš znát něco z fyziky, geologie, hydrologie, botaniky, agronomie, zeměpisu a zásad výtvarného (včetně fotografického) znázornění krajiny; na škodu není ani seznámit se základy scénografie, divadelní a jevištní techniky; musíš si poradit se základy technického kreslení a deskriptivní geometrie; musíš zvládnout práci se dřevem, plasty, kovem a papírem; musíš se naučit něco o vnímání a míchání barev a o použití lepidel; musíš zvládnout základy nejen klasické Ohmovy a Faradayovy elektrotechniky, ale dneska i elektroniky včetně polovodičové a digitální techniky; měl bys být aspoň zhruba obeznámen s vazbami železnice k okolí, tj. s některými průmyslovými a zemědělskými technologiemi, se základy městské a venkovské i lidové architektury a urbanistiky; a k tomu všemu potřebuješ nějaké osobnostní vlastnosti, jako určitou úroveň IQ, vůle, trpělivosti, schopnosti plánovité a systematické práce, přesnosti, pečlivosti, kázně... Kdo pracuje s dorostem v mládežnických a dětských klubech, měl by disponovat i určitými pedagogickými schopnostmi a aspoň základní znalostí didaktiky, moduláři by měli být zase i schopnými manažery a komunikátory. A určitě jsem ještě na něco zapomněl. A teď ať mi někdo řekne, která jiná modelářská odbornost klade na člověka tak široké nároky.

A teď ať mi někdo řekne, která jiná modelářská odbornost klade na člověka tak široké nároky.
Všechny.
Dnes už je to ale jen otázka co si zájemce koupí nebo jestli bude modelařit svépomocí jako dříve. Tento poměr se dá použít na určení jaký je kdo modelář , jestli šikulka co udělá z prdu kuličku nebo nákupčí co si poskládá nákupky.

Hank má úplnou pravdu. Nechci vyzdvihovat minulý režim, protože zde politika nepatří Ale v minulosti jsme jako železniční modeláři neměli skoro nic. Byli jsme závislí zcela na dovozu z DDR a z podpultovek Mladého Technika. Šťastnější co mohli jezdit na západ a dovezli si i zahraniční modely vozidel nebo vozů. Ale co chci podotknout a podepsat se pod hankova slova. Kdo chtěl a měl obrovskou chuť, lásku k železnici a propadl jeho kouzlu, ten se šel prát, naučili jsme se popisovaných řemeslných dovednosti, pozorovat přírodu v okolí tratě atd.. Je pravda, že vládl jen analog, DCC byl v plenkách a byl hodně od zasloužilých modelářů hodně odsuzován. Stavba vozidel byla pro některé jedincem jen snem a přesto se neumělými krůčky pokoušeli o zázrak. Neexistovali počítači nýtů, ale zkušení porotci modeláři, kteří se stavbou vozidel měli již něco za sebou a do dnešních dnů nebyly jejich modely překonány svoji dokonalosti a jen s nástroji co měli v té době k dispozici. Šlo jim o to co nejvíce zapojit mládež a omladinu do modelářského života. Literatura hlavně československá neměla na růžích ustláno, ale díky pánům Kotnauer,Maruna,Šupík,Vlček,Zuska a dalších jsme se posouvali dále. A díky dalším milovníkům modelové železnici jako je hank, pán mahel a další se stále posouváme vpřed.
A o to hodně lidem jde i dnes, co nejširší záběr mezi dětmi,mládeží a omladiny. Protože kdo přijde místo nás? Přece oni.
O to smutnější je, že výrobní možnosti už jsou dostupné a náš modelářský trh nabízí produkty, ale místo československých předloh vidíme některé výrobky, které jsou na hony vzdálené předloze, nemluvě o stálém nedostatků základního československého vozového parku ve všech modelových velikostech, snad vyjma H0. A psát neustále, že máme podporovat české výrobce mě už taky nebaví, když vidím jak někteří z nich na nás z vysoka kašlou.
Sorry, nějak jsem se rozkecal.
-m-

hank píše:Už se to různě sepisovalo víckrát na různých místech: Když stavíš kolejiště, musíš znát zásady ... a určitě jsem ještě na něco zapomněl.

A můžu se jít oběsit na kliku :-)

hopeter píše:A teď ať mi někdo řekne, která jiná modelářská odbornost klade na člověka tak široké nároky.
Všechny. :!:
Dnes už je to ale jen otázka co si zájemce koupí nebo jestli bude modelařit svépomocí jako dříve. Tento poměr se dá použít na určení jaký je kdo modelář , jestli šikulka co udělá z prdu kuličku nebo nákupčí co si poskládá nákupky. :wink:

Nemyslím, že jste s Hankem ve sporu.
Možnost plno věcí nakoupit dává na druhou stranu šanci se specializovat a posunout dál jednu část širokého oboru. Konec konců to je to, proč mám ŽM rád, každý si tam vybere, to, co ho baví a v čem je dobrý a ve spolupráci s ostatními, kteří mají jiné přednosti, mohou společně postavit nějaký celek. Jsou tu modeláři navrhující doplňkové lepty, dodatečné DPS s elektronikou, někteří si tu bastní vlastní DCC komponenty, jiní naopak dokážou probádat historické prameny, navrhnout kolejiště, nebo vyrobit pojezd.

milan ferdián píše: ... DCC byl v plenkách a byl hodně od zasloužilých modelářů hodně odsuzován ...

On take v prvopočátku (někdy v té době začala má modelářská pauza) nepřinesl nic úžasného. Zjednodušení elektroinstalace nebylo až tak dramatické a hlavně všichni už měli nějaké modely a investice do digitalizace byla obrovská. A s mými tehdejšími BTTB modely to prostě rozumně nemělo smysl. Hybridní provoz je prakticky nemožný, takže to byla revoluce a ta své odpůrce má vždy. S pokrokem v technologiích a další miniaturizací a hlavně dalšími možnostmi funkčních a zvukových dekodérů to najednou dává smysl.