Diskuzní fórum železničních modelářů

...výše zmíněný pracovní vlak v ten samý den na modulu „viadukt”. Tady už dlaždiči alespoň stihli dokončit úpravu silnice pod ním.

Kříž u silnice byl postaven v místě, kde v roce 1806 lapkové přepadli chrastavského kupce Tietzeho. To bylo ovšem ještě před postavením železnice.

To vypadá parádně už teď

Dokončena budova hostince Zum Bahnhof. Povinnost označovat úřední budovy na prvním místě „jazykem československým“ podle jazykového zákona z roku 1920 pro hostince samozřejmě neplatila. Nicméně podnikavý hostinský, z jinak čistě německého Machendorfu, češtinou lákal již za monarchie české turisty z opačné strany Ještědského hřebenu, kteří se tudy vraceli vlakem domů. Někdy u něj v sále pořádala své akce i liberecká česká menšina z nedalekého Růžodolu. Dnes již dávno zrušený hostinec tehdy nabízel převážně pivo z Vratislavic (Maffersdorf), jak je zřejmé z reklamní cedule na nároží. Vratislavický pivovar byl již od počátku 20. století součástí společnosti Reichenberg-Maffersdorfer und Gablonzer Brauereien Aktien-Gesellschaft in Maffersdorf (tedy Liberecko-vratislavické a jablonecké pivovary a.s. Vratislavice).
Na trati za hostincem právě nesměle vystrkuje kotel jedna ze žitavských lokomotiv BR 55, původně G7.1, na cestě do Liberce.

Moc pěkný

Pecka!!!

Děkuji za morální podporu, pánové...

Pásy polí v krajině poblíž Machnína tak, jak se přirozeně utvářely od nepaměti. V polovině 19. století byla pole ještě celkem citlivě přetnuta tělesem železnice. O necelých sto let později budou lány zceleny a meze rozorány. U toho však už machendorfští rolníci nebudou. Snímek letecké kartografie z roku 1926 zachytil kromě kulturní krajiny také osobní vlak na cestě z Liberce do Žitavy v podvečerním slunci.
Čtvrtý obloukový modul se jmenuje „Kaplička v polích“.


Pruská lokomotiva P6 z roku 1902, čerstvě přeznačená podle nového schématu DRG na řadu BR37, na přejezdu zabezpečeném výstražnými tabulkami v obou jazycích. Nahrazeny ležatými kříži budou až po roce 1931 a většina z nich začne svůj nový život v okolních obcích jako střechy králíkáren. Do dnešních dnů se jich mnoho nedochová...

Tohle kolejiště má skvělý příběh, precizního stavitele a výborného fotografa! Isto budu sledovat dalej...

Zippich
Je mi ctí, že vedle tebe, Milana/Mcx a Honzy/veterán mohu vedle vás prezentovat svoji skromnou stavbu . Pozorně sleduji a učím se.
-m-

Je mi ctí, pánové, být poplácán po rameni mistrem...

Fotograf čekal na slavnou pruskou P8, vývojového nástupce lokomotivy P6 z předchozího snímku. Vyšší výkon, vyšší rychlost, ale také o dost větší nápravový tlak. Zmáčkl však citlivou spoušť na kameře příliš brzy. Díky tomu můžeme vidět zabezpečovací zařízení přejezdu v kilometru 6 v té době. Místně ovládané spřažené mechanické závory a štíhlý hekafon s poněkud neslovansky vycíděným zvoncem. U hostince právě se svým novým vozem Aero 500 zastavil Dr. Eduard Bienert.

...u moderní kamery Rolleiflex však stačilo jen rychle přetočit svitkový film a majestátní pruská P8, neboli BR38.1 s prodlouženým tendrem na cestě do Liberce byla ulovena.

Zásobování odlehlých vechtroven probíhalo různými způsoby. Doručování kusových zásilek se dělo přímo z poštovního vozu, nebo z manipulačního vlaku, jak můžeme vidět i na dobovém snímku. Zastavení vlaku u vechtru bylo tehdy součástí procesu. Objemnější zásilky, jako například deputátní uhlí na otop, bylo však na vytížených tratích nutno dopravovat z nejbližší stanice mimo koleje, aby vozy během delší vykládky neblokovaly trať. O tom svědčí čekající odstavený povoz před vechtrovnou. Odborníci z našeho ústavu pro výzkum historie železnic se na základě dobových indicií domnívají, že jeho odstavení bylo doprovázeno zhruba následující větou v dnes již zaniklém domorodém jazyce Nordböhmschdütsch: „Sevas Franzi, i lass di die Fuhre hiea. Wenn du s mal gleert hast, kling mi durch. I hol s wiedea ab.“ Volně přeloženo jako „Nazdar Františku, zanechám ti zde ten povoz s uhlím. Až ho vyložíš, zavolej mi do stanice a já si pro něj zase přijdu.“

Zippich píše:Dokončena budova hostince Zum Bahnhof. Povinnost označovat úřední budovy na prvním místě „jazykem československým“ podle jazykového zákona z roku 1920 pro hostince samozřejmě neplatila. Nicméně podnikavý hostinský, z jinak čistě německého Machendorfu, češtinou lákal již za monarchie české turisty z opačné strany Ještědského hřebenu, kteří se tudy vraceli vlakem domů. Někdy u něj v sále pořádala své akce i liberecká česká menšina z nedalekého Růžodolu. Dnes již dávno zrušený hostinec tehdy nabízel převážně pivo z Vratislavic (Maffersdorf), jak je zřejmé z reklamní cedule na nároží. Vratislavický pivovar byl již od počátku 20. století součástí společnosti Reichenberg-Maffersdorfer und Gablonzer Brauereien Aktien-Gesellschaft in Maffersdorf (tedy Liberecko-vratislavické a jablonecké pivovary a.s. Vratislavice).
Na trati za hostincem právě nesměle vystrkuje kotel jedna ze žitavských lokomotiv BR 55, původně G7.1, na cestě do Liberce.

Exklusivní budova hostince je novostavba či prodávaný produkt.
Jinak držím palce v dalším úsilí.

jihous píše: Exklusivní budova hostince je novostavba či prodávaný produkt?

Bylo to původně jakési starší freelancové nádraží od Awepe, jehož stavebnici kamarád nakonec nepoužil a vyřadil. Tak jsem se jí ujal a trochu si ji upravil.

Vlastně není o čem psát. Stejné místo, stejná lokomotiva, stejný viadukt, jako v příspěvku ze začátku října. Jen viadukt dostal od žitavské traťovky konečně zábradlí, fotograf si koupil svitkový Agfacolor, a lokomotiva vyfasovala navečer v Liberci Pn-vlak. Nenechme se zmást jejím moderním vzhledem, který již tvarem připomíná pozdější jednotné řady DRG. Tento stroj je poslední konstrukcí zemských pruských drah, vyvinutý firmou Borsig ještě jako T20. Do provozu se dostal v roce 1923 a teprve následně byl označen řadou BR95 podle nového schématu. Přesto, že ZRE měla v Liberci svou vlastní točnu, která se mimochodem na severním zhlaví dochovala dodnes, tendrovky od Žitavy na ní nebylo nutno otáčet. Proto je někdy bylo možno potkat, jak by ve svém známém filmu řekl jistý slavný liberecký rodák, „uhlím napřed“. To jsou však obecně známá fakta, čímž se dostáváme k úvodní větě tohoto příspěvku. Vlastně není o čem psát...