zaplef píše:Nyní mě zajímá, v čem se tyto rudy přepravovaly?
Pravděpodobně v Zetkách (jednotky týdně?) v bednách s olověnými pláty (hustota Pb je 11,340 g/cm³ a U 19,1 g/cm³) rovnou na východ a taky s ozbrojeným doprovodem. Myslím, že se snad současnosti dožil jeden "pancéřák", jež měl v některých oknech ještě držáky na "mašinkvéry" z těchto přeprav.
V 50. letech nebyl objem těžby, tak obrovský jako v pozdějších letech a hlavně mechanizace byla minimální, samá ruční práce a taky spousta hlušiny - pusťte si film Bumerang. A to je i důvod proč bych se tomu radši vyhnul. Uran těžili i političtí vězni z Táborů nucených prací. Těžba skončila v roce 1960
http://podzemi.solvayovylomy.cz/histhor ... AVKOV1.htmTo už bych se raději věnoval průmyslové výrobě, jež přišla po útlumu dolů (aby udrželi zaměstnanost). Třeba v Dolním Žďáru vznikla Škoda Ostrov a ve Slavkově pozdější Stasis v Ležnici, který je známý třeba výrobou autodomíchávačů, ale v 60. a 70. let se v závodě mohlo vyrábět a opravovat zařízení pro povrchovou těžbu uhlí i důlní Wapky - někde byla fotka s T444.1...
Ještě k mechanikám: nebál bych se tam dát alespoň jednu německou. Stanice nakládkou místně těžených a strategických wolframových rud pomáhala ke konečnému vítězství Velkoněmecké říši, v níž nakonec ležela, tak si přeci zasloužila lepší zabzař…
Přeprava uranové rudy v pozdějších letech se prováděla normálně v sypácích a wapkách napříč republikou (nezakrytě), těžilo se třeba u Mariánských Lázní, nebo v Příbrami - nakládací rampa s vlečkou v Milíně a úpravna byla v Mydlovarech, přípojná Dívčice, nebo se to vozilo do Ralska (Brniště)…
A letos místo k móři pojedeme leda do pr…
Ale můžeme vyrazit za krásami Slavkovského lesa - m.j. středověké popraviště, nejzadluženější obec v Čechách, muzeum rudného a nerudného hornictví v Krásnu s hornickými vláčky a vlaky a taky tam nebude takový hic.
A v Bečově, kousek od nádraží, byla a snad ještě je pěkná hospoda Stará Pošta - těžké dřevěné stoly, kamna na uhlí a když se člověk zasní, tak tam úplně vidí se rozčilovat Konráda (ein bewusster Sportlehrer von Eger), jak pěstičkou bouchá do stolu a spílá umírající republice...