Diskuzní fórum železničních modelářů

Přistálo mi na stole nové číslo odborového tisku a na jeho zadní straně je tentokrát tato moudrost: "Ve smutku si vystačíme sami se sebou. Ale když chceme prožít plné štěstí, musíme se o něj s někým podělit. Mark Twain".
A přesně proto podstupujeme ta martýria se stěhováním modulů do sportovních hal a za pár dní zase zpátky domů, abychom se o to modelářské štěstí mohli vzájemně podělit. Hrát si s vláčky doma sám ke štěstí nevede.

Až na to, že Mark Twain svoji myšlenkou sděloval okolí něco jiného, než ty se nám snažíš prezentovat. Sašo, začínáš sklouzávat k tzv. "jedné pravdě". Reakce má vždy protireakci. Nerad bych, aby se tvé vlákno stálo něčím jiným než modelářským.
Milan

Milane, já jsem prt modelář: ještě tak namalovat modelový GVD nebo navrhnout modelovou stanici.
A že Twain nejspíš neměl na mysli modelovou železnici, je mi jasný: ale ten princip sdílení štěstí je fakt univerzální, to mi klidně věř. Stejně tak už roky používám to rčení o železničním modelářství a sexu (obojí lze dělat v jednom, ale není to ono).
A ne, nechci tvrdit, že jedině moduly a kdo nedělá moduly, je hloupej, nebo tak něco, to určitě ne; jenom si tady pochvaluju pozitiva modulaření. Fakt dobrý - stojí to za to. Ale jestli chceš, můžu vypsat i negativa

Chlapi, já bych citát upravil na to jak se říká v JČ:
Sdílená starost - poloviční starost, sdílená radost - dvojnásobná radost. A to platí jak v modelařině tak i v životě !!! Já když vybalím novou mašinu a je u toho můj známej, tak se tetelíme voba.

A manželka s mírně nakyslým výrazem počítá, kolik by za to bylo cingrlátek z blyštivého kovu s jiskrnými kamínky

Mě by ta pozitiva a negativa modulaření z pohledu praktika docela zajímala. Pořád totiž váhám jestli se přidat nebo nepřidat. Omlouvám se za použití vlákna ale když už se to nakouslo...

Morris Zapp sorry jako za plevelení vlákna.
Já ten sociální rozměr vidím jako velmi důležitý. Vrátil jsem se po mnoha letech k modelařině. Ale byl jsem sám. Snažil jsem se nějak vzkřísit starou partu ze Svazarmu z minulého století. To se nepovedlo. Tak jsem byl rád, že se u nás povedlo udělat kroužek pro děcka. Souvisí s tím i řada nepopulárních činností. Ale ta možnost se setkávat se stejně postiženými jedinci to vyváží a převáží.

Morris Zapp píše:Přistálo mi na stole nové číslo odborového tisku a na jeho zadní straně je tentokrát tato moudrost: "Ve smutku si vystačíme sami se sebou. Ale když chceme prožít plné štěstí, musíme se o něj s někým podělit. Mark Twain".
A přesně proto podstupujeme ta martýria se stěhováním modulů do sportovních hal a za pár dní zase zpátky domů, abychom se o to modelářské štěstí mohli vzájemně podělit. Hrát si s vláčky doma sám ke štěstí nevede.

Pod to se podepíšu. Vstup do Zababova mne mnoho naučil díky vzájemné spolupráci s kolegy, kteří poradili jak co dělat, jak je to správně. A tak mám vedle domácího relativně velkého domácího kolejiště moduly, s nimiž se v průměru dvakrát do roka zúčastním setkání. Rozhodně stojí za to se do modulařiny pustit. Přinese to modelařině úplně nový rozměr.

Přátelé, děkuju za reakce - určitě to nevnímám jako plevelení (projektová kancelář fakt nedokáže chrlit tolik projektů, aby to tady neumíralo nudou ).

Ano, sociální rozměr taky považuji za velice významný - jednak nás blaží, když si můžeme načechrávat pírka před někým, kdo ocení, že jsme si koupili onu novou lokomotivu (to manželky fakt nebývají ), druhak právě v modulovce sociální vztahy rozhodují o tom, jaké bude to které setkání. Kdo se s kým má rád a kdo se s kým naopak nesnáší, to rozhoduje o tom, jaké budou na setkání moduly, jaký bude provoz.

Takže tady máte hned jednu nevýhodu modulovky: závislost na sociálních vztazích. To na domácím kolejišti není - sám se sebou se obvykle snese každý...
Další podstatnou nevýhodou je logistika: sehnat dodávku, naložit dodávku, vyložit dodávku, naplánovat čas, kdy se bude znova nakládat, zase naložit, zase vyložit - děsnej vopruz.
A sborka a rozborka layoutu: postavit moduly na nohy, smontovat tratě, prodrátovat všemožné rozvody - dlouhé a únavné. A za pár dní to zase celé fofrem zbourat, smontovat do přepravních beden, nic nezapomenout (!!).
A zajezdíte si jenom v termínu setkání: Kouřim NEBO cukrovar si sice doma postavím (v místnosti, kam má žena jen limitovaný přístup ), ale to je asi tak všechno, žádná trať, žádná další stanice, můžu si akorát tak trochu posunovat.
Takže nevýhod spouuusta.

A výhody? Jedna jediná, zato ale kardinální: takový provoz, jaký lze běžně dosáhnout na modulech, doma nedáte za žádných podmínek. I kdybyste byli výstřední miliardáři, nelimitovaní dosažitelným prostorem a rozpočtem, tak si stejně nezahrajete na svém domácím megakolejišti tak, jako na modulišti: bude chybět právě ten sociální rozměr, vědomí, že hru sdílíte s živými lidmi. Výpravčí ve velké modulové stanici nabízí a přijímá vlaky od jiných živých výpravčích, dává pokyny ke stavění vlakových cest živým výhybkářům, návěstmi řídí živé strojvedoucí... a ti všichni živí lidé okolo hodnotí jeho práci, buď uznale mručí, nebo se pošklebují - to je panečku motivace! Nebo ten pocit, když posíláte nákladní zásilku přes celou halu, ta putuje několik hodin skutečného času, věnují se jí různí posunovači v různých stanicích - to jinde nenajdete.

Jo a ještě jedna výhoda: nemusíte mít nic, abyste se mohli účastnit hry. NIC. Jenom chuť do hry.
Modulů a vozidel je dostatek: přijedete na setkání a vždycky se někdo najde, kdo bude rád, když mu pomůžete moduly postavit na nohy a sešroubovat moduliště - a až se rozběhnou hodiny, dostanete do ruky freda nebo výpravku.

Ale jo, máš pravdu,ten pocit je suprový . Já musím zaklepat na dřevo, všude kde jsem byl, vše klapalo ke spokojenosti všech, protože všichni zúčastnění setkání měli chuť.

Milan

Morris Zapp píše:Jo a ještě jedna výhoda: nemusíte mít nic, abyste se mohli účastnit hry. NIC. Jenom chuť do hry.
Modulů a vozidel je dostatek: přijedete na setkání a vždycky se někdo najde, kdo bude rád, když mu pomůžete moduly postavit na nohy a sešroubovat moduliště - a až se rozběhnou hodiny, dostanete do ruky freda nebo výpravku.

Tohle je velmi důležité, mnohé potenciální zájemce totiž odrazuje obava že budou muset postavit nějaké moduly nebo mít určitá vozidla. Modulová setkání jsou zpravidla neveřejná, ale pro vážné zájemce není obvykle velký problém domluvit osobní návštěvu.

Na základě došlé SZ od uživatele modelarTT/TTe:

"Omlouvám se panu Morissi Zappovi a panu modelarTT/TTe, že jsem se poškleboval poslednímu příspěvku stř říj 30, 2019 12:10 pm od pana Morrise Zappa".

Milan Ferdián

Milane, mně se za nic omlouvat nemusíš!

Morrisi, a co takhle skromný modulový projekt doplněný o domácí segmenty? Já mám nyní v TT rozpracovanou tříkolejnou stanici, která se mi při použití tillig EW2 a zachování délky staničních kolejí (91cm) dle skutečnosti vešla na 180cm, a to mám z jedné strany ještě 160mm rovinku mezi koncem modulu a první výhybkou
Ne každá modulová stanice musí mít nutně pět metrů. Těch stanic, které jsou velmi krátké i v reálu je víc, třeba Rožmitál pod Třemšínem (navíc bohatá nákladní doprava ), Mladeč, atd.
Líbí se mi skromné řešení od MF, které je třeba zde: http://zeleznicni-normalie.cz/Galerie/P ... erdi-n.jpg Modulovou stanici doplnit o jeden traťový díl a jeden segment se "SN". Sice mít 1-2m širé trati není žádné terno, ale z jedné stránky lepší než jenom posuny po vlečce a z dalšího pohledu lepší, než stanice a soupravy znásilněné do malého prostoru v prudkých obloucích.

Jinak s těmi sociálními vazbami je to složité. Já to mám o to složitejší, protože mám rád V. epochu a tu v TT téměř žádný spolek neprovozuje na H0 se mi přecházet nechce, na to je vitrínka už moc plná.

Adame,
krátkou stanici umím taky - jsem hrdým vlastníkem Kouřimi (i když tuhle jsem stál ve skutečné Kouřimi na peróně a zdála se mi nějaká kratká - no jo, já ji v modelu prodloužil, aby lépe zvládala nápor modulových přepravců ).
O něčem lokálkovém na doma taky uvažuju, už jenom proto, aby to fungovalo jako provozní ověřování vozidel pro modulová setkání. Ale lokálky mají jeden základní zádrhel: nemůžou na ně čmeláci...