Diskuzní fórum železničních modelářů

Základem kotlové vozu, který má páteřní rám je stavba různě dlouhých rámů o různých rozvorech. Pak následuje přilepení brzdové soustavy. Zde je pak jeden rám vozu Zacs.

Zaes 33 54 798 2 059-9 Duslo Šaĺa

Zags 33 54 781 1 067-0 Chemopetrol Litvínov

Zagkks 33 54 791 2 700-3 Chemopetrol Litvínov

Zaces 33 54 7974 709-9 Chemopetrol Neratovice

Zacs 33 54 7866 253-7 Palma Bratislava

Polský kotlový vůz Zacs 83 51 7866509-6

Polský kotlový vůz Zacs 83 51 787 5 430-6

Další téma je spřáhlo na modelu.
Na modelu je právě krásný průhled rámem. Kinematika by průhled narušila. Zásadně používám očková spřáhla. Do podvozku je vlepena plastová destička. Na destičku je pak přilepeno spřáhlo.
Spřáhlo pak můžu přilepit, tak abych zajistil hladký průjezd obloukem, který mám na hlavní trati.
1. foto – přilepení plastové destičky a spřáhla.
2. foto – s pojení dvou vozů na přímé trati
3. foto – s pojení dvou vozů v oblouku 380 mm.
Oblouk 380 mm používám jen na lokálkové trati a tam vozy jezdit nebudou. Ale podobné malé oblouky jsou každé továrně, která má vlastní vlečku. Nejmenší oblouk u mě na hlavní trati je 450 mm.

Dále jak na kotel.
Kotel je vlastně násada od mopu. Na dna je použita zase plastová deska, na kterou je pak přilepen šroub. Šroub tak zajistí váhu vozu. Vše pak slepím dohromady a mám základ jímky kotlového vozu.

Dost dobrý, Vladimíre
Padla mi brada na prsa! Tvoje invence a ochota podělit se s ostatními je fascinující. To jsou věci, které člověka posunují dál. Protože tě občas někdo přichytí při historické nevěrohodnosti a pak se jeden dozví věci, které by jinak neměl šanci dohledat.
Jak jsem napsal, nemohu hodnotit věrnost předloze. Na to nemám. Ale pohledově jsou ty vozy úžasné.
Skromná otázka. Ten páteřový rám se dá někde sehnat?
Pokud jde o provoz vozů bez kinematiky, tak jsem tvůj systém realizoval u vozů Sas z odlitku (pro nedostatek kinematik Bramos 41 mm) a bez problémů projíždějí poloměrem 380 mm.

Vlado tie ramy stavia, fotky polskych cisterien boli vyrobene po tom co ich nasedne expedoval do Bratislavy. V sucasnosti su cisterny u mna a som na ne hrdy. Vyborna praca!

Sandy.
Páteřní rám je moje výroba.
Věrnost modelu.
Zde záleží na podkladech, jako jsou většinou fotky. Plánky kotlových vozů nejsou a pokud jsou, tak jsou jen základní rozměry (délka a rozvor vozu, délka kotle a průměr kotle). Další rozměry si musím dosadit už sám. Od toho šroubu sem je to a od té šmouhy je zase něco jiného. Většinou každý fotí vůz jako celek a detaily se většinou nedělají. Tak se většinou zase ptám a žebrám o informace, které také bohužel některým vozům nejsou.
Starší modeláři mně říkali, že nezáleží na přesnosti rozměrů modelu, ale na celkovém vjemu modelu. Ona ani ta přesnost nejde dodržet, protože modelářský polotovar, jako dvojkolí, různé plastové a železné profily mají jiné přepočtené rozměry než je měřítko HO. A s tím se musí pak při stavbě modelů počítat.
Nevědomost.
Nejsem vševědoucí a čím více se zajímám o železniční vozy, tak zjišťuji, že nic o nich nevím. A zase, jeden říká to a druhý zase něco jiného a třetí to zná úplně jinak. Ale vše záleží jen na dostupnosti historického materiálu a ten někdy bohužel není dostupný pro veřejnost.
Většinou to dopadá tak, že pokud dávám potřebné podklady pro stavbu modelu dohromady, tak po dotazech, nikdo nic nemá a neví, ale až po vlastní stavbě modelu je najednou tolik informátorů, že pak opravdu nevím, zda má pravdu ten či onen.

To já vím, že rám je tvoje výroba. Ale je to odlitek nebo kompletně ruční výroba. A je možné dva nebo tři nějakým způsobem získat?.
O tom, jak složité je získat podklady mě nemusíš přesvědčovat. O to záslužnější je, že se najde někdo, kdo nám ostatním razí cestu. I za cenu toho, že se občas najde někdo, kdo to zesměšní.
Některé ty vozy jsou prostě boží

Rám je postaven jednoduše pomocí evergreenu. Nejprve si vše namaluji na papír. Délku rámu, rozteč podvozků a šířku rámu. Pak už jen řezu podle náčrtku. Střední část tvoří profil „U“ (3,2 mm), které slepíme tak, že rozteč nám dělá plastová trubička do, které pak půjde nasadit podvozek. Pak přilepíme čelník (3.2 mm). Pak ještě do podélného rámu vlepíme vzpěry. Dále do podélníku kolem trubičky vlepíme plastovou destičku a vzpěru. Do zhotovené vany u trubičky nalijeme pak technický dentacryl. Tím se nám podvozek zpevní. Po dokonalém proschnutí pak vše kontroluje, zda máme všude pravý úhel, zda se podvozek nekroutí a zda je všude stejná vzdálenost. Pokud je vše v pořádku, tak nad trubičku vlepíme destičku, která bude dělat základovou desku kotle a bude nám pak držet podélní plech (zase plastová destička) nad podvozkem, který je pak přilepen na čelník. Pozor, každý vůz má tento plech jinak široký, jinak dlouhý a někdy je zakončen v podélném rámu. Pak se přilepí nárazníky, brzdařská plošina (leptaný plech) a zhotoví se zábradlí. Podle fotky se pak přilepí tažné háky na správné místo. Pak už jen dodělat brzdou soustavu podle fotek. Každý vůz to má zase trošku jinak. Na vzduchové nádoby se hodí staré štětce, které mají různé průměry. Stačí jen nařezat a zakulatit čela. Brzdová soustava je jen naznačena a na přesnou modelařinu je potřeba plno fotek a plno naměřených rozměrů. Ale těžko se bude hledat kotlový vůz někde na dráze. A zrovna ten, který se dělá.