Diskuzní fórum železničních modelářů

Ano, znám ty věci. O řešení dle Modelů mašinek jsem se již dříve i zmiňoval. Vyleptání z mosazného plechu jsme zavrhli pro měkkost materiálu. Nemuselo by to obstát u sunutí soupravy při jemnosti, jakou jsme zamýšleli. Napsal jsem dnes druhý článek jako celkovou reakci na příspěvky ostatních zde na vlákně a shrnutí dosavadních poznatků, jenže správcem našich stránek je kolega Ladiz, a ten je t.č. na druhé straně zeměkoule, má-li ji zeměkoule vůbec, když není dutá. Takže až se vzpamatuje po cestě tam, přehlédne neomezené možnosti, které se mu za velkou louží otevřely, a spočítá si, co z toho může zaplatit, tak článek na stránky dá... Předpokládám tak dva-tři dny že by to mohlo trvat.

Ano, na krátké modely bude šroubovka bez problémů fungovat.
Ale problém nastane u dlouhých vozů, kde celková délka vozu je 10 až 12 m o rozvoru 6 až 8 m. Jejich čela v oblouku hodně v modelech vybočují, ale záleží i na zvoleném oblouku.
Bude se právě jednat o vozy do Vaší epochy:
Zd, Zld, Zdv, Md.
Vd, Vdn, Vld, Vtd.
Nd, Ndd.
Pd, Ptd.
Od, Old, Otd.

Pokud budeme uvažovat v TT poloměry od min. 700 mm, pak se skutečný problém bude redukovat na vozy, kde je předloha delší než 12 m přes nárazníky. Tedy zejména všechny varianty Zdv včetně sdružené dvojice, nejdelší varianty Pd a Nd, dále delší vozy čtyřnápravové. Druhou skupinou mohou být vozy, které mají např. rozvor 5.5 m a délku skříně 10 m, tj. část Zd, Zld nebo resp. vše, co je relativně dlouhé a má krátký rozvor. Nicméně oblouk 700 mm je nejen dostatečně malý, ale i dostatečně velký, takže předpokládám, že půjde o problém překonatelný. U středně dlouhých vozů typu Xd, Xld, Xtd, Xtdr s rozvorem 6-6,5 m a délkou skříně 10 m neočekávám potíže ani příliš velký nárok na minimální vzdálenost mezi talíři nárazníků. Samozřejmě řešení pro Rybáky a vozy "Ndd" si teď neumím představit v tom smyslu, že netuším, co vyjde z testů. Jestli 2,5 mm (OK) nebo 4 mm (to už by asi bylo moc) pro vůli mezi nárazníky. V případě druhé varianty se bude muset volit kompromis a pracovat se všemi parametry řešení (délka nárazníků, délka šroubovky, průměr talířů nárazníků, předsazení háku před čelník). Navíc oblouk 700 mm je normovaný pro vlečky a lokálky. Naše stanice HSŠ je modelovaná tak, že nic není zkráceno, a přece se na staniční kolej vleze vlak dlouhý jen něco kolem 20 - 25 vozů mixu z řad Z a Ztr, což tedy odpovídá reálným délkám vlaků, které se mohly na trati vyskytovat. Při takto dlouhé lokálkové soupravě by ještě nemusely převážit síly, které mají tendenci vůz při případném sunutí vykolejit nebo převrátit. Hlavní trať je něco jiného, ale tam je zase tato hrozba eliminována normou minimálního poloměru oblouku 1250 mm, což umožňuje v klidu sestavit delší soupravu. Nakonec ještě technická poznámka: Souprava 25 vozů Z-Ztr je docela těžká na rozjezd a tažení, byť vozy mají velmi dobré jízdní vlastnosti, takže je otázkou, čeho bude dříve dosaženo - jestli limitu funkčnosti háku a šroubovky nebo schopnosti lokomotivy utáhnout vlak.

TT - Starre Kupplung, Art. Nr.: 900002

Ráno se člověk probudí a má v mnoha věcech jasno, takže než si lámat hlavu a složitě se dopracovávat k jednoduchým vzorečkům, se dá věc vyřešit exaktním nákresem v přesných mírách v CORELLu. Takže jsme nakreslili oblouk o poloměru 631 mm (poloměr výhybek TILLIG EW-2), tímto obloukem jsme proložili obdélníčky velikosti 166 x 18,6 mm, což je obrys vozu pro převoz 3 kontejnerů v délce přes nárazníky 166 mm a šířce přes nárazníky 18.6 mm (počítám talíř o průměru 4 mm), no a ukázalo se, že maximální nutná vzdálenost mezi talíři nárazníků dvou takových vozů spojených k sobě je 2,43 mm. To si myslím, že je přijatelné, vzhledem k tomu, že to je extrém. Pro délku od středu čelníku ke středu čelníku sousedního vozu pak vychází 2,43 mm plus součet délky použitých nárazníků. Takže žádné 4 mm, jak jsem se obával. Navíc ve 2.epoše se nepoužívaly hranaté nárazníky, takže je tam ještě rezerva vyplývající z normálního TT nárazníku s kruhovým tvarem talíře o průměru do 3,5 mm. Zatím jsem neřešil převislé délky nad rozvor, protože jsem přesvědčen, že na tyto dvě hodnoty nemají žádný vliv. Tímto je ovlivněna nutná minimální hodnota průměru talíře nárazníků, ale protože při uvedených hodnotách se talíře nárazníků přiblíží ne víc jak na dotek, tak žádné vzpříčení nehrozí a tudíž vkládat do výpočtů ještě tyto převislé délky není podle mě třeba. Dále nepředpokládám použití háku a šroubovky na vozy s přechodovými měchy či návalky, tam je aplikace nevhodná z důvodů téměř nemožné manipulace při spojování, takže si myslím, že limitní délka přes nárazníky 166 mm pro čtyřnápravové nákladní vozy a osobní vozy bez krytých přechodů je OK. Dále jsem při návrhu toho nákresu odhalil nutnost mírné úpravy tvaru šroubovky na konci, kde visí na háku, což bude nutné u dlouhých vozů. U těch St a Ds, na kterých to už mám zabudované, tato nutnost není, nicméně by nebylo vhodné konstruovat pro každý vůz jinou variantu, tak v další zhotovované sérii se tvar upraví, aby to bylo v jedné verzi použitelné obecně. Během dneška soupravu nafotíme a fotky sem vyvěsím.

Pár nových fotek jsem umístil zatím na facebook Fardy Fardy. Něco viz i zde v dalším příspěvku.

Pár fotek jako další ukázka

Nebude to cinkat o výhubky? Hlavně při sunutí by to mohlo zlobit...

Pokud je dodržena zababovská norma, tak to o nic nezavadí...

Naše modely jsou stavěny pro intenzivní modulový provoz, není to tedy žádná vitrínová souchotina. Mosaz 0,2 mm mě vůbec nesmí přijít na modelářský stůl a hodlám teď na madla a stupačky vyzkoušet alpaku, aby to bylo opravdu pevné a jen tak nic nešlo ohnout či odlomit. Ten uhlák je stavěný ze zbytků, co jsem doma našel, karton již je za normálních okolností zcela nahrazen plastem. Finální verze už bude mít prkna naznačená i zevnitř a budeme zkoušet jemnější konstrukci pojezdů, aby vynikla loukoťová dvojkolí. Každopádně ale myslíme i na drsné provozní podmínky. No a se spojováním už jsem získal zkušenost a praxi, s tím udělátkem tvaru V to půjde docela snadno.

Rozumím všem obavám, ale pracuje na tom profesionální konstruktér znalý vlastností materiálu a technologií a radím se i se zkušenými kolegy. Co ověřit šlo, tak jsem ověřil a výsledky zde sdělil. Ani užití na dlouhých vozech nevypadá marně dle přesných geometrických nákresů z tohoto víkendu. Bohužel testy budeme schopni uskutečnit až koncem měsíce, takže teď bude s novými informacemi krátká pauza. Zatím sem dám fotky první, mírně upravené, ověřovací série, jakmile mi dorazí, a ukázky upevnění na různé vozy, tak jak mi budou přicházet stavebnice.

UncleFardy píše:..... pro intenzivní modulový provoz.....žádná vitrínová souchotina. ........hodlám teď na madla a stupačky vyzkoušet alpaku, aby to bylo opravdu pevné a jen tak nic nešlo ohnout či odlomit.....

Mohu k madlům?
Pominu li, že se tu někdo zmiňoval o leptu z oceli, tohle já osobně budu řešit jen a pouze kytarovou strunou. Nic z běžných leptů (alpaka, mosaz) úchop/převrhnutí vozu nevydrží - mám vyzkoušeno.
Dobře proletované stupačky z 0,3 mosazi se dají uhlídat.
U nás v klubu platí, že si na cizí majetek vzájemně nesaháme, a vlakotvorbu svěřujeme uvědomělým kolegům.

Jinak váš výzkum ohledně modelových spřáhel se zájmem sleduji a fandím tomu.

Kytarová struna je vynikající věc, zkoušel jsem to. Alpaku bych rád vyzkoušel pouze z úspory času - je rychlejší vyříznout z rámečku, ohnout a dát na vůz, než brát strunu, ohnout, nějak na ni přidělat nášlapnou plochu, aby byla tak nějak rovně jak má být ve všech směrech, a dát na vůz. Hledám něco pevného s rychlejší aplikací na desítky vozů. Ohýbačku na drát, aby byly držáky stupačky stejné, mám. Pokud můžu poprosit, uvítal bych pár údajů k vlastnostem alpaky, přece jen vyleptat celý formát plechu a zjistit, že je to výkřik do tmy, bych nerad. Kdysi jsem dával na nějaké vlákno dotaz, jestli třeba zábradlí na Tillig cisternách Rt poslední verze je z alpaky. To zábradlí je neuvěřitelně pevné. Ale nikdo nereagoval, tak pořád tápu. Leptání z oceli je celkem nová technologie, dá se to ale použít na věci, u kterých není předpoklad nějakého ohnutí. Vyzkoušeno je na oceli 0,1 mm (podle mých informací).

K mnou vypozorovaným vlastnostem alpaky bych řekl tolik:
Je dražší. Jde leptat detailněji, proto jsou z ní k základnímu leptu nějaké stavebnice přiloženy leptané doplňky. Možná je o malinko tvrdší, ale ne o moc, a na madla to bude málo. A možná neoxiduje jako mosaz (stavebnice štokra od DK Model obsahuje mimo jiné alpakové sběrače proudu.

K leptům z oceli:
Mám podezření, že žilpilka je lept. Dokonce možná leptaný až po zakalení.

Víc nevím.

Co se stupaček týče (mám na mysli ty malé na rohu vozu), asi budu nášlapy taky letovat na kytarovou strunu (bez ohledu na potřebný profil vzpěry).
PS: na desítky vozů to fakt bude pakárna - mě to však nehrozí

Vložený nákres ukazuje vzájemné postavení uhláku Ul (rozvor 2500 mm), zavřeného vozu THONET (rozvor 6500 mm, d.p.n. 13240 mm) a starý typ Nd (rozvor 9000 mm, d.p.n. 16000 mm) při průjezdu obloukem modelového poloměru TT 700 mm. Výkres slouží ke stanovení předsazení háku před čelník při vzdálenosti talířů nárazníků u vnitřního oblouku 0,2 mm. Ukazuje se, že předsunutí je 0,9 mm pro uhlák, 1,6 mm pro vůz THONET a 1,7 mm pro vůz Nd alias "Ndd", a to při prodloužené šroubovce zasahující ve volné poloze do výše 0,4 mm nad temeno kolejnice (prototypy jsou kratší - 1 mm nad temeno kolejnice). Obrázek ukazuje také ono "vzpříčení" o kterém v jednom z dřívějších příspěvků psal radeksindy (a mě nebylo zřejmé, co má na mysli), které je patrné mezi vozy různé délky. V testech budeme zjišťovat, kdy (tedy cca při jaké délce vlaku) při sunutí převládnou síly způsobující vykolejení vozu, protože je zřejmé, že jeden ze dvou sousedních nestejných vozů je tlačen silou do středu oblouku a druhý sousední vůz ven z oblouku, přitom na druhých koncích vozů je tomu naopak, vzniká tedy jakýsi krut. Čím větší poloměr, tím menší nebezpečí vykolejení a naopak. Vybrané vozy považujeme za extrém v dané délkové kategorii. Sousední stejné vozy definují hodnotu předsazení, u nestejných délek vozů si pak každý vůz při spojení "spotřebuje" svoji hodnotu. Proto je nutné nakreslit nejprve stejnou dvojici a pak různou dvojici. Náš nákres zde prezentuje souhrnně obojí. Je jasné, že v provozu bude hodně záležet na tom, jak dlouhý vůz je a jak těžký. Nevím, jestli budete souhlasit, ale myslím si, že u kinematik s klasickými spřáhly panují obdobné poměry. Pokud by byly do obrázku nakresleny ještě podélné osy vozů, lze odečíst i úhly, o které se musí šroubovka vůči podélné ose vozu na obou koncích spojení otočit. To sem dávat nebudu, použili jsme k tomu maximální d.p.n. vozu v TT, kterou znám - 220 mm (rychlíkové vozy typu UIC-Z o d.p.n. 26400 mm) a vychází 10 stupňů. Parametry šroubovky pro ověřovací testy byly na tuto hodnotu nastaveny. Posledním potřebným nákresem, který ještě uděláme, bude totéž co zde, ale pro průjezd esíčkem 700/700 mm.