Vůz řady Ca r.v. 1930 - "Pancéřák"

[Colonel32]

Tak jsem detailně pozjišťoval ty mazací krabičky. Jsou na obou stranách vozu a nevedou, jak jsem původně myslel, k čepu, nýbrž ke kluznicím, které zajišťují, že se vůz nebude kývat do stran.

[Tobyška]

Děkuji za detailní fotky. Já už jsem tušil, že se jedná o mazání kluznic podvozku. Někdo to uváděl jako jednu z možností a to se mi zdálo z hlediska umístění jako logické. Moc děkuji!

[Tempotaxi]

Tak jsem zahájil další stavbu pancéřového vozu pro kamaráda.
Nejprve podle zkušenosti ze stavby prvního vozu a zkušenosti jiných modelářů jsem započal se stavbou spodku. Kompletně se sestavil, sletoval a nabarvil rám vozu a oba dvounápravové podvozky.
Protože vše vodivé je potřeba podvozky vzájemně odizolovat nejen dvojkolím, ale také uložením podvozkem. Základem čepu je evergreenová trubka EV 223 (o průměru 2,4 mm) o délce 8 mm. Na trubku je přilepena plastová podložka o síle 1.0 mm a vše ze vnitř přilepeno do otvoru rámu. Pak jsou následně na druhé straně nasunuty tři plastové podložky o síle 1,0 mm. Tím pádem bude dvounápravový podvozek 3,0 mm nad rámem. Je nasunut podvozek, který je zajištěn další plastovou podložkou, která je přilepena na trubku. Spoj je nerozebíratelný, ale silou jde to rozebrat. Oba dva podvozky jsou proti sobě elektricky nevodivé. Kamarád má oblouk 800 mm a zde to bude jezdit. Na menší oblouk se musí ještě pár desetinek přidat na výšce dvounápravového podvozku. Vše je odzkoušeno a postupně se bude rám a podvozky vylepšovat. Až bude vše perfektně funkční, tak se bude sestavovat skříň vozu.

[Tempotaxi]

Dalším počinem bude sletování skříně vozu. Od kamarádů jsem dostal cenné rady a podměty, jak dobře sletovat tak dlouhou skříň, aby se moc nekroutila a nedeformovala.
Skříň jsem ohnul podle návodu a nejprve se přiletovaly vnitřní výztuhy. Výztuhy jsem nejprve přiletoval k bokům vozu a postupně jsem doletovával vzpěry ke stropu vozu. Pak se přiletovalo zúžení skříně ke stropu a doletovaly se čelnice. Po začištění se na strop skříně doletovaly výztuhy střechy. Základ střechy se ohnulo a lehce doklepalo na trubce. Vytvarovaná střecha se přiletovala na výstupky výztuhy střechy. Pak se přiletovala střecha na bočnice a čelnice. Vše se pak pořádně začistilo, pilníkem dotvarovalo a v horké vodě se pak odstranilo pnutí plechu.
Na střechu se pak přeletovaly drátky a usadila se střecha. Zevnitř se střecha sletovala. Začalo se letovat po celé délce od středu střechy ke kraji. Pak se doletovalo vše po celé délce budoucí bočnice.
Vše se zase začistilo. Jedno nebezpečí, ale zde je. Aby vše dobře sedělo, tak se musí alobalová střecha trochu přimáčknout k základu střechy a zde je právě nebezpečí, že vyleptané otvory se otisknou do alobalu střechy. Oprava ale už není po přiletování žádná. Jedině až po celkovém sletování skříně prohlubně vytmelit a začistit.
Přiletování bočnice je podobné. Nejprve přiletovat usazovací drátky, pak usadit bočnici a od středu bočnice letovat až ke kraji. Jen připomínám, že nic neletovat v rámečku oken. Zvlněný plech se pak nakonec po sletování přilepí vteřinovým lepidlem. Nakonec se přiletují obě čelnice. Do čelnic se ještě přiletují držáky přechodového můstku.
Pak se vše zase očistí, namočí se v horké vodě a odmastí.
Vteřinovým lepidlem pak přilepíme všechny nedostatky na skříni. Vytmelíme nedostatky na střeše. Přilepíme boční a čelní pásky a střešní přechody.
Pak vše zase odmastíme. Stříkneme základní barvou, pak vagonovou zelenou, šedivá bude střecha, aplikujeme obtisky a nakonec vše přelakujeme lakem. Pak vlepíme zasklená okna, která tam opravdu sedí. Kdybychom, tak v rámečcích letovaly, tak tam okna nedáme.

[Tempotaxi]

Druhá skříň vozu se mně dělala líp. Už se vědělo jak postupovat při sletování.
Dále naznačíme vnitřní zařízení. Rozhodl jsem se naznačit vnitřní stěny, aby v určitých oknech nebylo vidět skrz vůz. Na vnitřní stěny jsem použil papír, který se přilepil a po zaschnutí nabarvil.
Sedačky jsem nedělal. Špatně se odhaduje výška sedačky od podlahy a může se stát, že sedáky pak budou výše nebo níže.

[Tempotaxi]

Zde je už konečně postavený další pancéřový vůz Ca 4-5078.

[Tobyška]

Obdivuji práci Tempotaxi, jeho rychlost, kvalitu a šíři záběru. Já jsem začátečník, takže se postupně učím metodou pokus-omyl.
Než jsem přistoupil k tisku dílců na Goelsdorfův Ca pokusil jsem se vyměnit střechu u služebního vozu Da 7-0077. Vagón je německého původu a měl střešní "budku", která byla u ČSD brzy odstraněna. Model od ROCO má český popis, ale je s budkou, což mi vadilo. Pokusil jsem se tedy vytisknout upravené provedení. Profil střechy jsem naskenoval a tvar převedl do křivek a v CADu vytvořil novou střechu. Řady nýtů jsou hrubší než odpovídá originálu, ale pokud je zmenším přestanou mít jasné kontury a je z toho zmatek. Problém byl se zámky, aby střecha dobře přicvakla ke skříni. Ty vyšly až na třetí pokus. Největší problém bylo v jaké poloze střechu tisknout, to si vyžádalo pět zkoušek na třetinové střeše, při tom jsem odladil i ty zámky. Výsledek - tisknout v poloze jak je na vagónu, ale bez ochranné masky. Program sice automaticky masku přetáhl asi o 1,5 mm na spodek střechy a tam vznikl hrubší povrch, ale ten jsem se snažil vybrousit.
Kryt nad posuvnými dveřmi a větrák jsou tištěny vzlášť, kryty proto, abych je mohl samostatně nabarvit. Větrák má vytištěný otvor 0,5 mm, kam jsem zalepil ocelový drátek pro zpevnění.
Pokud by měl někdo zájem střechu si vytisknout (musí mít přístup na opravdu dobrou tiskárnu), pošlu mu stl soubory.

[Tobyška]

Začal jsem tisknout Goelsdorfův Ca. Mám zatím střechu, představky, bočnice a dvě příčky. Z těchto dílců přijde udělat skříň. Přikládám pár fotek. Střecha má vlepeny větráky, které jsou vyztuženy zalepeným ocelovým drátkem, je stříknuta sprejem Aerosol Art RAL 7000 (veverčí šeď), navrch ještě příjde matný lak. Jeden z pokusných představků je nastříkaný mechovou zelení RAL 6005 a matovým lakem. Vše nejprve stříkám primerem Tamiya Surface Primer, ten se mi velmi osvědčil, protože zakryje rastr vytvořený tiskárnou. Pozor Fine Surface Primer od stejné firmy vytváří slabší vrstvičku a rastr nezakryje. Tisk umožňuje dělat různé otvory, lze do nich řezat závity M2 a M2,5. Šroubky drží, samozřejmě přiměřeně materiálu a velikosti. Skřín bude slepena z představků a bočnic, pevnost zvýší dvě vlepené vnitřní příčky. Před slepením budou vnitřní stěny stříknuty do barvy dřeva. Při sestavování budou představky a příčky přišroubovány ke střeše, která má příslušné otvory s vyříznutým závitem, tím se zajistí správná poloha, kromě toho dělám u dílců zámky. Okna budou zatím zakryta "neprůhlednými skly" vyříznutými na řezacím plotru. Až po slepení a zeleném nástřiku se nahradí průhlednými s kovovými rámečky vyříznutými na plotru.

[Tobyška]

ještě střecha...

[Colonel32]

nemůžu si pomoct, ale přijde mi že ty prolisy jsou nerealisticky vystouplé. zbrousil bych to na půlku.

[Tobyška]

Pokud myslíte výšku oplechování na bocích, tak jsem to výkrese odhadl na cca 20 mm, na modelu to je 0,25 mm, to je min. hodnota, kterou tiskárna spolehlivě vytiskne, kromě toho 0,25 x 87 = 21.75, takže to i docela odpovídá. Spíše si myslím, že na vagónu je náběh pozvolný, šikmý, kdežto na modelu to je kolmý schod a tím to vynikne. Teď s tím nic dělat už nebudu. Určitě ne ručně, to bych akorát domršil. Možná, že ještě skusím ABa s plynovým osvětlením a se všemi kryty a lávkami, tam bych ten náběh zkosil. Na modelu to je dílem okamžiku.

[Tobyška]

Na 3d-modelu to je dílem okamžiku.

[Tobyška]

Oba na rovině

Na Ca mám plánovanou kinematiku Symoba. Abych si ověřil správné umístění, udělal jsem "psí kosti".Přípravky zespodu kruhové výstupky, které zapadnou mezi koleje, jejich rozteč odpovidá rozvoru vozu. Dopředu je vytažena obdélníková část, její čelo odpovídá talířům nárazníků a šířka odpovídá vnější okrajům nárazníků. Uprostřed je výřez pro umístění kulisy Symoba, kterou lze posouvat a v potřebné poloze zafixovat šroubkem M3.
Dvě psí kosti spojím spřáhly a přesunuje do oblouku, Symoby zafixuji v poloze, aby mezi vnitřními nárazníky byla minimální vůle. Potom odsunu kosti na rovný úsek kolejí a změřím vzdálenost mezi nárazníky a odpovídající polohu kinematik.
Na fotkách je situace v oblouku R 420, jeden vůz v oblouku a druhý na rovině a oba vozy na rovině. Na jednom ze snímku jsou psí kosti pro M131.1 břichem vzhůru, aby byly vidět, jak to s těmi kruhovými výstupky myslím.

[Tobyška]

Poslední provedení rámu

Interer z prava

Interier z leva

Pěkně jsem se zaseknul. Už to vypadalo, že jdu do finále. Udělal jsem rám, dolepil postranní lišty s nýty a maznicemi, přilepil vyztužené schody a nasadil nárazníky a kinematiky a vše stříkl na černo. S rámem jsem šel zkušební jízdu, která byla fiaskem. Podvozek dřel a v oblouku 420 mm vykolejoval. Udělal jsem další kus, který měl větší vybrání pro podvozek a umožňoval větší natočení podvozku. Samozřejmě, že jsem se už s ničím nepatlal a šel hned zkoušet. Podvozek se natáčel pěkně lehce, ale pro průjez obloukem 420 ještě překážely pro ukotvení vzpínadel. Bylo zapotřebí ještě udělat užší podvozek. Podařilo se mi zúžit podvozek o 2 mm, aniž by příliš utrpěla modelovost. Vnitřní rohy, po kterých bude klouzat vzpínadlo jsem zaoblil a udělal hladké, aby se vzpínadlo nemohlo zaseknout.Také jsem v horní pasáži rohů přidal kulovou plošku, která by měla po rovné obloukové dráze, kterou jsem přidal do rámu. Další zkoušky, všechno OK až na vzpínadlo. To jsem měl na krají volně posuvné v ose. V oblouku musí vybočit a ten posuv v ose je nedostatečný. Takže ještě změnit ukotvení, aby kromě posuvu umožnilo vybočení spínadla vně. Teprve další rám s těmito úpravami zajišťuje dobré jízdní vlastnosti.
Používám magnetický závěs podvozku. Z podvozeku vyčnívá ocelová kulička o průměru 6,3 mm, která zapadá do kulové plochy v rámu, z druhé strany je magnet, který podvozek drží. V poslední úpravě tvoří kulová plocha jen věneček a kulička podvozku se opírá přímo o magnet. Zvětšila se přídržná síla a zároveň kleslo tření, mohl jsem dokonce použít jeden magnet d4v2, místo původních dvou. Podvozek se natáčí a naklápí opravdu lehce. Na jedné straně rámu mám příčně umístěny dva výstupky, které brání příčnému naklápění. Takže jeden podvozek se naklápí ve všech směrech a druhý jen podle příčné osy. Jízdní vlastnosti jsou teď dobré a to jsem zatím nic nemazal, protože to musím nejprve stříknout.
Vzpínadla jsem udělal podle dobré rady, střední část ocelový drát 0,5 mm a konce z plastové kulatinky od pana Litomyského. Spoj je v matici. Původně jsem měl drát na koncích ohnutý, aby plastové části měly správný směr. A s tím směrem se to moc nedařilo. Tak jsem uděla novou vzpěru. Matice je teď součásti vzpěry a tím má správný úhel. Ve spěře se stýkají 4 kulatinky, vodorovné táhlo, šikmé táhlo, drátek zpevňující spěru a šikmá vzpěra mířící do vnitř rámu. Vytisknou se to dá, ale je to taková skořepinka, nejhorší je to při protahování otvorů, kdy jsem jich už několik zničil. Jakmile se zalepí drátky získá díleček pevnost. Podobně zpevňuji nárazníky, původně mi drátek končil těsně před talířem. Když jsem několik talířů urazil, protáhl jsem otvor skrz, sice nyní musím talíř brousit, ale vyplatí se to.
Přidávám pár fotek s podlahou a lavicemi. Lavice jsou volně, jsou nasazeny na rámečky v rámu, z druhé strany na tlačí střecha. Uvnitř rámečku je místo na dovážení vagónu olověnými broky 1,5 mm.

[Tobyška]

Nevím, asi je počet příloh omezený, tak co se mi nepodařilo přidat k předchozímu mailu...