Kolegové, ano, už léta vyvíjím z důvodů značné velikosti spřáhel ve velikosti TT oproti krátkým druhoepochovým vozům imitaci háku a šroubovky. Předminulý víkend jsme měli setkání v Povrlech, kde jsem 3 dny zkoušel jízdy, sunutí, posun s manipulákem až o 29 vozech na šroubovce. Na nich byly dvě varianty háků, pevný a trochu výsuvný, a několik variant šroubovek. Dlouhé ocelové, krátké úzké mosazné a středně dlouhé širší z alpaky.
Výsuvný hák jsem použil proto, že je snadnější toto konstrukční řešení než stlačitelné nárazníky. V TT si nemyslím, že bysme mohli najít optimální fyziku ve smyslu váhové a silové poměry pro stlačitelné nárazníky. Jde o to, že při tažení se povytáhne hák a mezi nárazníky je 0,5 až 1,5 mm mezera, což dostačuje pro spřažení dvou rybáků na poloměru naší zababovské normy, která je myslím 700 mm a esíčko z EW 2 Tillig. Na to to mám zkonstruované a pokud by to vykolejovalo, tak jsem to špatně nastavil a je nutné to přenastavit. Při sunutí se síla přenáší přes nárazníky. V oblouku tedy přes vnitřní nárazníky. Podařilo se mi bez problémů tento manipulák sunout přes vedlejší trať v délce nevím, cca 10 m, když tak to upřesní Leipaer. Vykolejilo mi to až při zaústění do nádraží, kde byl poloměr podle mě menší než 700 mm. Což nebyla chyba. Na tyto poloměry to není zkonstruované. Při tahu to ale projelo vše.
Vysouvací hák jsem začal aplikovat proto, že pokud síla byla při sunutí přenášena ocelovou šroubovkou, při rázu, např. kráťoučkém přerušení odběru proudu, rychlém rozjezdu bez nastavené křivky a pod., souprava zpíďalkovala. Snad je tento výraz srozumitelný
Ocelová šrobovka je dlouhá, zasahuje pod temeno kolejnice. Proto při přechodu na vysouvací hák jsme zkonstruovali kratší šroubovku, a udělali jsme ji užší, modelovější. Objevil se nový problém, v háku, za který byla upevněna, se při projíždění oblouku nenatáčela a k otáčení docházelo v zavěšeném háku. ne že by to dělalo problémy, ale umím si představit, že při 50 vozech určitě ano. Proto jsme udělali z alpaky (chtěl jsem ten materiál vyzkoušet) takovou kompromisní šroubovku, která byla trošku širší a trošku delší než mosazná, ale užší než ocelová. Očekával jsem, že bude fungovat ze všech nejlíp. Akorát k projížděným obloukům se v obou hácích natáčela. Bohužel to byla naše první věc z alpaky a neodhadli jsme odleptání materiálu. Středová část byla hodně moc tenká a šroubovka se v ní ohýbala při snaze vozy svěsit.
Všechna tato řešení byla postavena na tom, že hák je uzavřený, tedy je v něm díra pro uchycení šroubovky, a šroubovka je ve třetině, za kterou visí pevně na háku, otevřená. To znamená provleče se dírou v háku, ohne se příslušná část a zalepí se, profík by to zaletoval.
V tuto chvíli se ukázalo, že jediný problém, ale dost veliký, je ten, že šroubovka při pokusu o svěšení dělá libovolný pohyb nejen nahoru a dolů, ale i umí opsat kruh zleva doprava v háku o 360 srupňů, při kterém se zasekne. Vzpříčí. A v tom případě pokus o spřažení končí. Vůz je třeba vzít cca ve 1/3 případů do ruky a šroubovku narovnat a pokusit se znova spojit, přičemž se to znova vzpříčí. Obecně v tomto smyslu nejméně zlobila šroubovka ocelová a zejména uzká mosazná.
A teď současnost: Praxe ukázala, že je možné zachovat věrohodný tvar šroubovky, když otevřeme hák (díru, do které se šroubovka volně upne) a uzavřeme šroubovku. jediné, co se musí udělat, je malý "motýlek" na samotném konci šroubovky, za který je volně trvale upevněna v háku. Byť to nazývám motýlkem, tak to ani neprodlužuje ani nerozšiřuje šroubovku. Navíc je možné se vrátit k tomu, že bude opravdu úzká při pohledu zezhora na spřažené vozy včetně toho motýlku a je možné ji udělat modelovější, včetně toho středového závitu a kliky, kterou se šroubovka utahuje. Protože nyní už budou odstraněny všechny těžkosti, na které jsem během vývoje narazil. A navíc, u vás hánulkářů můžete používat odpružené nárazníky a nebudete muset mít povytahovací hák, protože máte ve své velikosti lepší váhové a silové poměry. Dnes budeme kreslit poslední variantu, tedy otevřený hák a zavřenou šroubovku, vyleptáme to z mosazi. Vyzkouším, že se to nebude vzpřičovat, tedy že pohyb do stran při spřahování bude velmi omezený. A tím bude vývoj dokončený. Prakticky si myslím, že už naše imitace háku a šroubovky bude vyřešená a bude už jen záležet na tom, jak věrně se ta šroubovka nakreslí ve vztahu ke skutečnosti. Samozřejmě, bude jednodílná, při nespřaženém stavu na konci vlaku či odstaveném vozu bude viset, ale bude viset tak, že nedosáhne na temeno kolejnice při projíždění výhybek nebo se nedotkne ničeho při přejíždění míst, kde je přechod nebo přejezd přes koleje.
A jednoznačně se ukázalo, že nejlepší materiál je ocelový plech. Takže jakmile vyzkoušíme poslední variantu, byl bych rád, kdybyste mě poradili někoho, kdo mi to vyřeže laserem nebo vyleptá z ocelového plechu 0.2 až 0,3 mm, který se ohýbá mnohem hůř než mosaz či alpaka.
Na fotce lokomotivy září nejmohutnější a nejdelší šroubovka, tedy první verze z oceli. Dělali mi to v nějaké firmě ze Šumperka před nevím, šesti lety nebo tak nějak, rozhodně před covidem. Kontakt na ně mi zmizel s náhlým odchodem předchozího notebooku. Neměl jsem zálohované vše, jen profesní soubory.
Takže po vyzkoušení poslední varianty, kterou dnes budeme kreslit, se o věc s opravdovými zájemci rád podělím a případné detaily pak už doladíme v kolektivu.
V souvislosti s tímto jsme i zkonstruovali udělátko na svěšování a rozpojování vozů s imitací šroubovky. Je funkční a pokud se zamezí pohybu šroubovky do stran, tak bezproblémově funkční. A není založeno na magnetu. To bylo první, co nás napadlo a hádejte, jak to dopadlo. No hák i šroubovka se zmagnetizovaly stejně a při dalším pokusu o spřažení hák šroubovku silně odpuzoval a svěšení nebylo možné
