Nemám rád nepodložené teorie. Přestavník
Piko 35271 jsem si pořídil a rozebral do posledního šroubku.
Předně není motorický (elektromotorický), jak ho prezentují někteří prodejci, ale magnetický (magnetoelektrický). Uvnitř je jen jeden elektromagnet trvale připojený na vstupní svorky. Žádné další součástky ani spínače uvnitř nejsou.
Princip je jednoduchý. V cívce vzniká magnetické pole podle směru proudu. Pole je přenášeno železným jádrem ve tvaru U mimo cívku. Mezi konci jádra tak vzniká magnetické pole +/− nebo −/+. V tomto prostoru je umístěn permanentní magnet v plastovém válcovém pouzdře s vnějším ozubením, které je uchyceno v těžišti osou. Přepólování cívky způsobí otočení magnetu podle osy pouzdra až na jeho doraz. Na ozubení pouzdra magnetu navazuje ozubení příčného táhla vedoucího skrz přestavník k výhybce/návěstidlu. Permanentní magnet je v koncových polohách přitahován vlastním magnetismem k železnému jádru, takže drží v koncové poloze a má snahu se do ní vracet. Síla je však malá, rukou jde bez problémů přestavit. Možná by šlo i řezáním výhybky.
--
Upozorňuji zájemce
o jednoduché přestavování dle
fuldy, že originální regulátory Piko
35006 a
35002 nepracují se střídavým proudem, jejich vstup i výstup je stejnosměrný. Proto má také ovládací pult Piko
35260 trochu složitější zapojení tlačítek (a funguje na stejnosměrný i střídavý proud). Takže pokud chcete využít svá tlačítka a diody, pořiďte si k nim ještě zdroj ~ 16 V.
--
Přestože je přestavník bez koncového vypínání, doporučuje výrobce zapojení ke kolejovým kontaktům, kde trvalé sepnutí hrozí při zastavení lokomotivy s magnetem přímo nad kontaktem. Dokonce hrozí i současná aktivace dvou kontaktů spouštějící tak přestavník v protifázi (do obou směrů). To by šlo omezit přiblížením snímačů co nejblíže výhybce, u námezníku už by se dvě lokomotivy potkávat neměly. Napájení je třeba střídavé.