Od zbourání posledního z mých tří kolejišť vynuceného jedním z mnoha stěhování v mém životě uplynulo už skoro 9 let. Za tu dobu mi už konečně otrnulo a protože i mně čas odměřuje léta neúprosně a rád bych v tomto životě ještě něco modelářského stihl, začal jsem zvažovat možnosti.
Ještě jedno kolejiště???
Bohužel mám vymezený katastrofálně malý prostor, asi 100x60 cm. A penízky se v lepších dobách taky sypaly líp... nemluvě o četných ztrátách a vysokých prodělcích. Ale to sem vlastně nepatří...
No, zkrátím to: Začal jsem zvažovat stavbu minikolejiště. Téma: Úzkorozchodná dráha saská nebo česká 750/760 mm, epocha IIIc až IVa-b. Hodně krajiny, hodně ježdění, málo nebo žádné manipulace. Modelová velikost Z 1:220 na kolejivu velikosti T o rozchodu 3,2 mm. Takže vlastně Ze. Původně jsem přemýšlel o tom T-čku, ale to už je opravdu na pozorování lupou. Z-ko mi připadá jako nejmenší rozumná velikost. (Původně jsem zvažoval právě Z s normálním rozchodem, ale ty ceny jsou opravdu katastrofa - za stejné prachy pořídím v Z jednu parní lokomotivu, zatímco v T základní kolejový ovál na vyzkoušení, jeden pár výhybek, napáječ, nějaké ty dráty, pojízdné polotovary jednoho hnacího vozidla a 4 vozů.)
Výhody:
1. Ve velikosti T je k dispozici spousta japonských polotovarů - pro stavbu hnacích vozidel tzv. motorizovaných šasi, pro stavbu vozů dokonce "lámacích" spodků s možností zvolení různých vzdáleností otočných bodů podvozků, pojízdných a připravených na dosazení vlastních nástaveb.
2. Ceny jsou (aspoň s ohledem na skromné možnosti mé kapsy) přijatelné.
3. V této velikosti lze pracovat s papírem, což je materiál mně nikoli cizí a spoustu detailů stačí naznačit potiskem.
4. Oproti jiným velikostem je trochu odlišný systém "mechanizace" provozu: samovratné výhybky, místo spínacích kolejí bezkontaktní (magnetické?) "závory".
5. V Německu existují firmy vyrábějící pěkné papírové modely železničních i civilních pozemních staveb (dokonce i rakousko-uherských tj. českých!) i v obou minivelikostech Z a T.
Nevýhody - aspoň ty, které si uvědomuju hned po první rešerši:
1. Rozchod 3,2 mm přesně neodpovídá měřítku. 3,2 x 220 = 704 mm.
2. Šasi hnacích vozidel jsou vyráběna jen v uspořádání B´B´, tj. jen pro čtyřnápravová vozidla, a pro dosažení modelového vzhledu si budu muset vybrat, jestli se řídit jejich délkou a ošulit vzdálenost otočných bodů nebo naopak. Navíc rozvor podvozků 4,5 mm v měřítku Z odpovídá jen 990 mm. (No ale někteří v té velikosti dělají dokonce taková zvěrstva, že na dvounápravový podvozek přilepí masky 3nápravového nebo stavějí parní lokomotivy - různé meyerky nebo garratky nebo dokonce klasické pojezdy 2´D 2´- tak, že jen naznačí nepohyblivé atrapy vnějších rozvodů nebo dokonce spřažených náprav a mašinu pohánějí ve skutečnosti běžné podvozky... teď je otázka, jestli je takové zjednodušení běžné v T-čku přijatelné i ve velikosti Z.)
3. Soupravy lze rozpojovat jen ručně.
4. Výhybky jsou buď samovratné nebo jen na ruční přestavování.
No a teď vás prosím o názory:
Jaká míra modelových zjednodušení a/nebo nepřesností při stavbě vozidel je ještě přijatelná při domácím provozu?
Co si myslíte o modelech typu "what if", tj. založených na vymýšlení fiktivních - i když teoreticky možných - železničních příběhů? (To chce asi příklad: Tak třeba protažení úzkorozchodky z některého saského krušnohorského údolí na českou stranu, společná pohraniční přechodová stanice typu Heřmanice někde v prostoru Moldava - Reitzenhein - Vejprty - Oberwiesenthal a společný - zřejmě turisticko-muzejní - provoz vozidel obou správ, tj. ČSD a východoněmeckých DR, na vymezeném přeshraničním úseku... Je málo známo, že Sasové chtěli už před I. světovou válkou protáhnout Weisseritztalbahn na Moldavu a dráhu Klingenberg-Colmnitz - Frauenstein dokonce až někam do severočeské pánve k Duchcovu... A různé kombinace v okolí Pressnitztalbahn a Fichtelbergbahn nebo mezi Dubím a Oberrittersgrünem se také nabízejí...)
Tak co vy na to?
(Technická pro admina: Jestli máš pocit, že to patří do jiného vlákna, tam to tam klidně přestěhuj.)