Konečně jsme minuli poslední zastávku a čeká nás už jen tahle stoupání do Petrova.
Dneska byla od rána směna k neutěšení. Hned ráno přistavit Zetky k rampě pro nakládku brambor z JZD, honem zapřáhnout balm a už přicházejí první lidé a v probouzejícím ránu se derou dovnitř. Přeci jen už venku začíná být chladno, tak jim ze svého rozehřátého plecháče skočím jen zatopit, než Fanda od výpravčího si vezme věci na dovezení do Kamenice.
No a pak už je to jak na běžícím pásu. Po zastavení v Kamenici k osobáku připojíme jeden vagon na suť co bude z předělávání v remíze a už zase supíme zpátky do Petrova.
Při vjezdu do staničky zahoukáním pozdravím Jardu v sedmatřicítce na vedlejší koleji, táhnoucí do Kamenice Zetky brambor a školáky na vyučování.
Konečně je chvíle vydechnutí, odpojíme balm, přistrkáme nákladní vagon k remíze, kde se již ozývá zvuk palice a sekání starých cihel a jdeme si oddechnout oba na kusou kolej, než bude dopolední osobák do Hradce a zpátky.
Odpoledne bylo jak přes kopírák dopoledne a červené mraky západu už konečně končí naší směnu.
Balm si hrkal do blafání zvuku z tatry. Je to stroj tohle TUcko. Síly má více jak stádo koní a nemusí se po ránu kolem něj tolik běhat jako kolem sedmatřicítky. Poslední oblouk v lese, mostek ze silnicí. Ještě troška stoupání, stráně krásně voní sluncem a západem slunce. Na levo u rybníčku hoří trampům oheň a vzduchem od nich letí melodie písniček o svobodě. Pošlu jim pozdrav zahoukáním a už drncla výhybka zhlaví.
Tak moje rudá dámo jsme doma. Jarda a jeho stará dáma už taky svítí u remízi. zastavujeme, aby jsme poslední cestující propustili do jejich domovů...
Napsal: sob 07 bře, 2009 7:27 pm
