první poloviny sedmdesátých let, kdy po brněnském nádraží ještě občas nějaká projela. Pokaždé, když jsme byli na nádraží, jsme je s bratrem vyhlíželi a jak se nějaká objevila, s výkřikem "parňačka" jsme honem běželi na co nejpříhodnější perón.
Ale úplný ráj "parňaček" pamatuji ze Šuran, kde jsme přestupovávali na cestě za babičkou do Nitry.
A bylo jich tam požehnaně, zřejmě se ještě používaly k posunu a k některým nákladním vlakům.
Zlatý hřeb bývalo čurání na kolo lokomotivy. Takhle z blízka byla lokomotiva jakoby živá, něco v ní stále fučelo, klepalo, vycházely obláčky páry.
Nejsilnější vzpomínku na Šuranské nádraží mám z ranného dětství, mohly mi být tak 4 roky? Cca rok 1973.
Čekali jsme na náš motoráček a já sledoval, jak za řadou vagónů zřejmě posunovala parní lokomotiva. Vždycky se osvalo ostré fu-fu-fu-fu-fu a za vagóny vylétlo pár oblaků páry.
A pak se to stalo, jako bych se ocitl ve zvláštní pohádce. Na druhou kolej před námi přijela velmi zvláštní lokomotiva, už barvou byla zvláštní, jakoby stříbrná, nejspíš ve skutečnosti šedá, ale takhle si to pamatuji. Měla nezvykle dlouhý komín a nad kotlem vodorovnou trubku,
stejně silnou, jako byl komín. Koukal jsem na to jako na zjevení. Ve dvířkách stál strojvůdce, usmíval se a mával mi.
Tento magický okamžik se mi pevně vryl do paměti a po letech, když jsem se začal zajímat o modelovou železnici, znovu ožil.
Pátral jsem, co to mohlo být za páru, až jsem se dopátral k lokomotivě 320.0.
Vzhled dokonale sedí, na jejím obrázku jsem si živě vybavil onoho mávajícího fíru.
Jenže jsem se dočetl, že poslední lokomotivy typu 320 byly vyřazeny z provozu v roce 1966
To jest zhruba o sedm let dříve, než jsem ji viděl!Je možné, že na posunu v Šuranech nějaká zapomenutá zbyla?
Tahle záhada onomu dávnému zážitku dává ještě další náboj magična...
