Kdo je modelář?
Napsal: pát 23 kvě, 2014 8:09 amS modelovými vláčky se zaobírám už asi 45 let. V poslední době sleduji vývoj v této oblasti dost podrobně, protože jsem se rozhodl po letech se vrátit k aktivní účasti v této oblasti. Sledoval jsem několik let činnosti lidí na různých webech, pročítal diskuse a tvořil si obraz o dění okolo malých i větších vláčků.
Zprvu jsem jaksi pasivně akceptoval rozdělení železničních modelářů do škatulek. Zezačátku to bylo jenom na normální a "počítače nýtů" (kteří se snaží o co největší shodnost modelu a předlohy). K tomu časem přibyla "samokategorizace" některých na "hračičky" (ke kterým jsem se také nějaký čas hlásil). A v poslední době se tvoří další, nové kategorie stavitelů malých železnic, které (zatím sám pro sebe) nazývám "počítače něčeho".
Takže tak, jak kategorie chápu já (podle hodnoty modelaření od nejméně uznávaného k "božským"):
1. hračička, který si jezdí jenom pro svoji zábavu nebo s potomky a je mu jedno, jak jeho výtvor kopíruje skutečnost, ať už jde o vozidla a jejich kombinace ve vlaku (jezdí s tím, co se mu líbí), uspořádání krajiny (její "kvalita") je náročné na fantazii, smysluplnost kolejí taky jak to vyjde, vlastní provoz a jízda vlaků podle okamžitého nápadu
2. normální modelář, který se snaží trochu eliminovat nutnost fantazie pozorovatelů a nepoužívá rovnou desku se zeleným kobercem jako trávou a štětky na flašky nebo šišky jako stromky atd., ale tvoří z dostupných zdrojů něco, co co nejvíc připomíná krajinu; vozidla prohání taková, jaká se mu líbí a jezdí si jak chce, nebo to nechá kroužit krajinou a kochá se
3. velká kategorie počítačů (nejde o computery!) něčeho, které spojuje snaha o dokonalost v daném segmentu modelování železnice ad absurdum (cílem je absolutní dokonalá zmenšenina s nulovou tolerancí), v mnoha případech i pohrdání předešlými kategoriemi a neomezeným obdivem k větším počítačům (rozumějte k těm, kdo jsou na tom s tímto "lépe"). V mnoha případech také tito potřebují, i doslova vyžadují "schválení" od těch dokonalejších počítačů a pochvalu od těch neschopnějších, hlavně nemodelářů.
3a. počítač nýtů modeluje vozidla přesně podle skutečnosti - uznává pouze vozidla, která jsou přesně v měřítku a do všech podrobností, nesmí být odlišné žádné písmenko či číslo v označení a žádný příslušející (!) detail na modelu. Tedy v reálu absolutně věrná kopie konkrétního vozidla, i co se týče špíny a smetí (tzv. "patina").
3b. počítač travních stébel tvoří kolejiště, totiž výřez krajiny s kolejemi přesně tak, jak to někde už je a nikdy jinak (potom by nebyl modelář!), je ochoten se trápit nad psím hovínkem na peróně, jestli je správně a realisticky zakroucené tak, jak má být...
3c. počítač minut grafikonu uznává jen tak navržené kolejiště, ve kterém může přesně podle skutečnosti (anebo podle jím posvěcené reálné možnosti), nejlépe podle autentických dobových předpisů kopírovat přesně pohyb vozidel, samozřejmě musí být vše v dané epoše, jedné správy (nejlépe Č(S)D, jako správný patriot) a hraje si na mašinfíru, nebo datla, výhybkáře...
V rámci těchto škatulek se všichni, co plácají něco kolem vláčků, motají, chtíc se většinou zařadit do třetí kategorie, a tím pádem modeláři prvních dvou kategorií jsou "velkoryse přezíráni". To má důvod v tom, že každý z nás, chlapů, potřebuje od někoho kousek toho obdivu a úcty, tak proč ne, že. Ale nic se nesmí přehánět. Navíc většina smrtelníků o (počítači něčeho velmi zdůrazňovaných a kategoricky vyžadovaných) podrobnostech a detailech z důvodu absolutní železniční negramotnosti nemá ani šajnu. Ti lepší ví, kolik stojí cesta z města do města, rozliší páru od motoráku, pozná elektrickou lokomotivu podle koše na střeše, ale jinak nic. Civí na to jak puk, protože pro ně je vláček jako vláček ("hele parní mašinka, jak se jí tam u koleček míhají ty drátky, a ty vagónky, každej má jinou barvu, hééézkýýý...") a musí tam mít mosty a tunely a stromečky... A že to jenom tak krouží beze smyslu krajinou, jim vůbec, ale vůbec nevadí, protože ani netuší, co by a jak by v reálu.
Takže jediná pochvala, která má cenu, je od spolupočítačů, jen ti to dokážou uznat a ocenit. Proto roste obliba modulů a setkání na nich, jinak totiž není šance se nějak pochlubit svým dílem a dostat nějakou tu pochvalu, nebo aspoň uznání, anebo se na umění někoho přiživit (další možností je vytvořit megakolejiště a zpřístupnit ho s patřičnou propagací veřejnosti, ale na to má (prostor, čas, finance) jen pár jedinců).
Mimochodem toto rozdělení kdysi, za mého mládí, neexistovalo, modelář byl každý, kdo dělal něco kolem vláčků. Což je podle mě správně, protože když si vezmu záměr modelaření ve všech oborech (v mládí jakási příprava na budoucí tvorbu, v dospělosti únik z reality do hry), tak není důvod nazývat modelářem jenom toho, kdo překročí v napodobování nějakou fiktivní hranici. Modeláři v jiných oborech to mají jednodušší, třeba leteckému modelu na gumu, který jen v náznaku připomíná letadlo, se říká taky model. Apropó, v modelářské soutěži vozidel existuje (alespoň dříve ano) kategorie tvorby vlastních vozů bez předlohy, podle své fantazie...
Já sám se počítám do druhé kategorie a zatím jsem nenašel důvod, proč bych měl chtít být v kategorii 3x (o obdiv se snažím v jiných oblastech).
Zprvu jsem jaksi pasivně akceptoval rozdělení železničních modelářů do škatulek. Zezačátku to bylo jenom na normální a "počítače nýtů" (kteří se snaží o co největší shodnost modelu a předlohy). K tomu časem přibyla "samokategorizace" některých na "hračičky" (ke kterým jsem se také nějaký čas hlásil). A v poslední době se tvoří další, nové kategorie stavitelů malých železnic, které (zatím sám pro sebe) nazývám "počítače něčeho".
Takže tak, jak kategorie chápu já (podle hodnoty modelaření od nejméně uznávaného k "božským"):
1. hračička, který si jezdí jenom pro svoji zábavu nebo s potomky a je mu jedno, jak jeho výtvor kopíruje skutečnost, ať už jde o vozidla a jejich kombinace ve vlaku (jezdí s tím, co se mu líbí), uspořádání krajiny (její "kvalita") je náročné na fantazii, smysluplnost kolejí taky jak to vyjde, vlastní provoz a jízda vlaků podle okamžitého nápadu
2. normální modelář, který se snaží trochu eliminovat nutnost fantazie pozorovatelů a nepoužívá rovnou desku se zeleným kobercem jako trávou a štětky na flašky nebo šišky jako stromky atd., ale tvoří z dostupných zdrojů něco, co co nejvíc připomíná krajinu; vozidla prohání taková, jaká se mu líbí a jezdí si jak chce, nebo to nechá kroužit krajinou a kochá se
3. velká kategorie počítačů (nejde o computery!) něčeho, které spojuje snaha o dokonalost v daném segmentu modelování železnice ad absurdum (cílem je absolutní dokonalá zmenšenina s nulovou tolerancí), v mnoha případech i pohrdání předešlými kategoriemi a neomezeným obdivem k větším počítačům (rozumějte k těm, kdo jsou na tom s tímto "lépe"). V mnoha případech také tito potřebují, i doslova vyžadují "schválení" od těch dokonalejších počítačů a pochvalu od těch neschopnějších, hlavně nemodelářů.
3a. počítač nýtů modeluje vozidla přesně podle skutečnosti - uznává pouze vozidla, která jsou přesně v měřítku a do všech podrobností, nesmí být odlišné žádné písmenko či číslo v označení a žádný příslušející (!) detail na modelu. Tedy v reálu absolutně věrná kopie konkrétního vozidla, i co se týče špíny a smetí (tzv. "patina").
3b. počítač travních stébel tvoří kolejiště, totiž výřez krajiny s kolejemi přesně tak, jak to někde už je a nikdy jinak (potom by nebyl modelář!), je ochoten se trápit nad psím hovínkem na peróně, jestli je správně a realisticky zakroucené tak, jak má být...
3c. počítač minut grafikonu uznává jen tak navržené kolejiště, ve kterém může přesně podle skutečnosti (anebo podle jím posvěcené reálné možnosti), nejlépe podle autentických dobových předpisů kopírovat přesně pohyb vozidel, samozřejmě musí být vše v dané epoše, jedné správy (nejlépe Č(S)D, jako správný patriot) a hraje si na mašinfíru, nebo datla, výhybkáře...
V rámci těchto škatulek se všichni, co plácají něco kolem vláčků, motají, chtíc se většinou zařadit do třetí kategorie, a tím pádem modeláři prvních dvou kategorií jsou "velkoryse přezíráni". To má důvod v tom, že každý z nás, chlapů, potřebuje od někoho kousek toho obdivu a úcty, tak proč ne, že. Ale nic se nesmí přehánět. Navíc většina smrtelníků o (počítači něčeho velmi zdůrazňovaných a kategoricky vyžadovaných) podrobnostech a detailech z důvodu absolutní železniční negramotnosti nemá ani šajnu. Ti lepší ví, kolik stojí cesta z města do města, rozliší páru od motoráku, pozná elektrickou lokomotivu podle koše na střeše, ale jinak nic. Civí na to jak puk, protože pro ně je vláček jako vláček ("hele parní mašinka, jak se jí tam u koleček míhají ty drátky, a ty vagónky, každej má jinou barvu, hééézkýýý...") a musí tam mít mosty a tunely a stromečky... A že to jenom tak krouží beze smyslu krajinou, jim vůbec, ale vůbec nevadí, protože ani netuší, co by a jak by v reálu.
Takže jediná pochvala, která má cenu, je od spolupočítačů, jen ti to dokážou uznat a ocenit. Proto roste obliba modulů a setkání na nich, jinak totiž není šance se nějak pochlubit svým dílem a dostat nějakou tu pochvalu, nebo aspoň uznání, anebo se na umění někoho přiživit (další možností je vytvořit megakolejiště a zpřístupnit ho s patřičnou propagací veřejnosti, ale na to má (prostor, čas, finance) jen pár jedinců).
Mimochodem toto rozdělení kdysi, za mého mládí, neexistovalo, modelář byl každý, kdo dělal něco kolem vláčků. Což je podle mě správně, protože když si vezmu záměr modelaření ve všech oborech (v mládí jakási příprava na budoucí tvorbu, v dospělosti únik z reality do hry), tak není důvod nazývat modelářem jenom toho, kdo překročí v napodobování nějakou fiktivní hranici. Modeláři v jiných oborech to mají jednodušší, třeba leteckému modelu na gumu, který jen v náznaku připomíná letadlo, se říká taky model. Apropó, v modelářské soutěži vozidel existuje (alespoň dříve ano) kategorie tvorby vlastních vozů bez předlohy, podle své fantazie...
Já sám se počítám do druhé kategorie a zatím jsem nenašel důvod, proč bych měl chtít být v kategorii 3x (o obdiv se snažím v jiných oblastech).
.Tak to jsem potom já od bodu 1 až po bod 3 
Jen ten bod 3a a 3b mi vůbec na mne nesedí,ale trefně vyjádřeno. 
(zlaté eN-ko)
,ale nebudu zde jitřit vášně.