Tyto dvě fotografie jsou staré jenom asi 100 let, ale svědčí o tom, kam svět za to století pokročil - a taky jak si nevážíme dobrého bydla, které nám vybojovali naši předkové, takže nám hrozí zopakovat si jejich životní zkušenost...
Že práce u dráhy bývala za dob parního provozu vždycky nejen těžká, ale i notně špinavá, to snad chápe i každý aspoň mírně poučený laik, který ho už nezažil. Že práce u dráhy bývala až do druhé světové války skoro výhradně mužskou záležitostí, to je asi taky všeobecně známo. Nicméně tyhle fotografie jsou i důkazem pravdivosti bonmotu, který rád používal jeden z mých vysokoškolských učitelů: Technický rozvoj v průmyslu začal fungovat až ve chvíli, kdy na tu nejhnusnější a nejšpinavější práci, kterou se nechtělo chlapům ve fabrikách dělat, přestaly být k mání ženské...
Tak se prosím podívejte na oba snímky a zkuste se zamyslet se nad tím, kam svět dospěl za pouhé století a jaké máme štěstí na to, kdy a kde jsme se narodili, ale třeba taky nad tím, že podobné záběry lze vyfotit i dnes v některých chudých koutech zeměkoule. Nevím jak vy, ale já mám při takovém pohledu chuť projevit se jako agresivní feminista, nota bene poté, co jsem scénky s podobnou atmosférou viděl na vlastní oči v indických fabrikách...
Takže: Fotografie byly nalezeny v pozůstalosti jednoho zesnulého bavorského strojvůdce. Je na nich parta čističek lokomotiv, jejichž rukama procházely všechny stroje přistavované k opravě do železničních dílen Würzburg. Přesné datování snímků není známo, ale doprovodný článek v Eisenbahn Journalu 9/2008 na str. 32 - 33, odkud jsem ty fotky vylovil, uvádí indicie, podle nichž je lze datovat zhruba do roku 1920.