radeksindy píše:V oblasti železniční literatury rozhodně monopolizovaný trh není. Kromě Corony, RCH, byl pozapomenut třeba Nadatur (např. čas. Dráha), dále Luděk Čada a jeho Nakladatelství dopravní literatury (naposledy reprinty katalogů vozů), Gradis Bohemia (každoroční atlasy lokomotiv a jiné).
Nadatur je jenom odlesk slavné minulosti... nebudu radši jedovatej a nebudu rozebírat, kdo si z Dráhy dělá PR tiskovinu. No ale občas tam něco vyjde (v poslední době čím dál tím míň). Gradis Bohemia: Jeden titul za rok (a SAXI ani to ne...) snad ani nestojí za řeč. VYDOL zřejmě trpí tím, že to dělá jeden člověk s omezenými možnostmi organizačními a finančními (ale díky pánubohu za něj - v této smutné hitparádě je to jeden z nejlepších a na jeho nové tituly vždycky netrpělivě čekám).
On by nakonec ani případný monopol nemusel být na škodu, kdyby byl projevem toho, že se netříští síly a že lidi včetně autorů chtějí a umějí spolupracovat. Jenže tomu tak zhusta není, což se od té slavné aféry se dvěma "konkurenčními" monografiemi 310.0 zase až tak moc nezměnilo. Za bližší rozbor by taky například stálo, proč nepokračoval ambiciózní projekt ediční řady atlasů a monografií motorových lokomotiv... Ono je to úplně stejné jako ve zdejší politice: Pořád si každý kohout především hledá svoje hnojiště, kde chce být kohoutem jediným. No a když pak někdo z autorů umře dřív, než se mu obsah jeho šuplíka podaří zveřejnit, tak ten obsah ke škodě věci skončí ve sběru...
Zásadní otázka je, jestli se má ambiciózní autor spolehnout na tu hrstku v kraji jakž-takž zavedených specializovaných nakladatelství, z nichž některá trpí personální, organizační a finanční nedostatečností a ubohým marketingem, nebo zda se má radši pokoušet vychovávat si specialisty v nakladatelstvích nespecializovaných, nicméně profesionálně vedených a po všech stránkách lépe vybavených. (Třetí možnost - vlastní náklad - radši nebudu rozebírat. Tolik penězi podezděných nadšenců do dráhy tu zase není a ještě dlouho nebude, pokud vůbec kdy. Duševní obzor těch, kteří by na to eventuálně měli, končí u pořádání soutěží královen krásy a sponzorování golfových hřišť, pokud se ovšem raději nevrhnou na zábavnější a výnosnější mafiánské podnikání nebo rovnou na korupci politiků.
) V zahraničí výchovu nakladatelských specialistů v zájmu autorů často zajišťují agenti autorů; to je ovšem další profese, kterou aby tady člověk hledal s lucernou v poledne... Je smutné, že svého agenta tady má kdejaká popová rádobyhvězdička nebo nadějný 16letý fotbalový dorostenec z nějaké pralesní ligy, zatímco autoři knih (nejen o železnici, to platí obecně...) mají většinou smůlu.