Zajímavé fotky, odkazy, knihy, ...

[mizl]

Hezký model

https://www.instagram.com/reel/CcGCAn3j ... E2OGRmYjI=

Michal

[hank]

Trochu steampunku pro začátečníky:
https://uk.hornby.com/products/layout-s ... nit-bl1002

[hank]

To by člověk neřekl: Do naší komunity patří i taková veličina jako německý křesťanskosociální politik Horst Seehofer, bývalý bavorský premiér, spolkový ministr zdravotnictví a později vnitra.
https://cz.pinterest.com/pin/683210205969200744/
Video je z roku 2016 (kdy byl ještě ve funkci zemského premiéra) a ukazuje stav po 20 letech budování kolejiště.

[jardaaa]

Originální prostory Zastávky Nižbor
https://youtu.be/nAIIudOuPd0

Prohlídka Zastávky Nižbor s Tomášem Hanákem
https://youtu.be/PchaQkf2P7o

Bonusový rozhovor s Tomášem Hanákem
https://youtu.be/tXCgnb5kfLk

[hank]

V přehršli anglickojazyčných webů s plány kolejišť mě zaujaly stránky člověka, kterého lze s trochou nadsázky označit jako kanadského blížence Milana Ferdiána. (Snad s tou výhradou, že na rozdíl od Milana už víc než 25 let pracuje výhradně s digitálními nástroji...)

Robert Chant z Glace Bay na ostrově Nova Scotia (to je mimochodem to slavné místo, odkud Guglielmo Marconi v roce 1902 poprvé úspěšně odvysílal přes Atlantik svou bezdrátovou radiotelegrafickou zprávu) provozuje svůj blog pod názvem Journal of Model Railroad Design teprve 3 roky, ale za tu dobu se tam nastřádalo už více než 160 plánků kolejišť zdarma ke stažení. Robert není žádný zelenáč, svůj časopisecký a knižní archív shromažďuje už více než 30 let. Kolejiště stavěl přes 20 let, ale v r. 1996, když začal rozmach internetu a uživatelského SW pro plánování kolejišť, své poslední kolejiště rozebral, modely prodal a stal se tím, kdo se v anglicky mluvících zemích označuje jako armchair modeller, tj. "křesílkový modelář". (Sám se k tomu hrdě hlásí a na rozdíl od některých šťourů z naší komunity toto označení zřejmě nepovažuje za dehonestující posměšek.) Od té doby se specializuje na kreslení kolejišť na zakázku, od mini- a mikrokolejišť až po velké celky zabírající celé místnosti, a také na plánování realistického znázornění provozu na kolejištích. Za svou práci si účtuje jednotnou sazbu 1 kanadského dolaru za čtvereční stopu kolejiště (při použití standardních SW knihoven) nebo min. $250CAD za plán kolejiště vyžadující složitější práci na zakázku.

¾ kolejišť jsou v H0, ale jsou tam i plánky v eNku a v různých variacích úzkých rozchodů. Z mého pohledu je sympatické, že více než ¾ kolejišť jsou uspořádány pro provoz point-to-point, tj. odněkud někam. A polovina kolejišť je na ploše menší než 25 čtverečních stop, tj. < 2,32 m², tzn., že téměř nebo zcela splňují naši definici minikolejiště.

Však nakoukněte sami:
http://www.jomrd.com/index.php
Prosím o respektování autorských práv. Enjoy!

[Střelec]

Zkus ho dát dohromady s Milanem, výsledek by mohl být zajímavý. A kdyby se podařilo najít podobné specialisty "kolem světa", mohl by vzniknout hodně zajímavý plánkový trust.

[Dovi]

hanku, díky za odkaz a lákavou úvodní rešerši, je to rozsáhlá sbírka s množstvím pěkných promyšlených plánků včetně přilehlého žel. zázemí.

Některé jsou dost zajímavé a dalo by se z nich vybrat (i pro našince), ale musím říci, samozřejmě subjektivně (až zaujatě), že v porovnání s tím má Milanova tvorba jednak širší tematický záběr, a navíc po stránce výtvarně jsou to nezřídka přímo umělecká díla. Mnohé plánky Milana Ferdiána by se daly bez dalších úprav vytisknout, zarámovat, pověsit trvale na stěnu a kochat se jimi pokaždé, když na nich spočine zrak.

[hank]

Dovi: Ten tématický záběr pochopitelně vychází vstříc severoamerickým modelářům, kteří modelují jim důvěrně známé reálie.

Především je nutno napsat, že něco jako státní dráhy v evropském nebo asijském pojetí v USA neexistuje.

Odlišně od Evropy podíl výkonů železniční nákladní dopravy na nákladní dopravě celkem v USA roste, dnes je to > 40%. (V Evropě < 20% a stále klesá.)

V USA jsou soukromé železniční společnosti (t. č. je jich tam asi 610, které nejsou jen dopravci, ale i vlastníky infrastruktury) kategorizovány podle ročního obratu do 3 kategorií, u nich zvaných classes - třídy. Nejvíce společností je v Class III, tj. s tržbami do cca 40 miliónů USD ročně. Těch tratí je k datu 582 a vlastní zhruba 1/3 US železniční sítě. Typicky to jsou krátké traťové úseky, většinou ukončené slepými terminály, často i úseky opuštěné většími společnostmi, ale co je nejdůležitější - provozuje se na nich jen nákladní doprava. (U nás by s největší pravděpodobností většina z nich spadala do kategorie vleček nebo jiných neveřejných drah, ale to srovnání kulhá, protože železniční doprava v USA je organizována zcela jinak než v Evropě.)

Proto má většina kolejišť amerických modelářů jako téma fabriku nebo nějaké skladiště a proto jsou taky typická kolejová uspořádání jejich stanic, nákladišť, terminálů a vleček dost odlišná od těch zdejších. Pro naše oči je např. kolejové schéma typu inglenook nezvyklé, ale v jejich podmínkách se vyskytuje i ve skutečnosti a pro terminály nákladní dopravy zřejmě vyhovuje. To ale nic nemění na věci, že řada jejich témat se dá počeštit/poevropštit, nemluvě o možnostech inspirace modelářskými technikami a postupy používanými např. při znázornění perspektivy, krajiny, "divadelních" efektů apod.

Zdejší modeláři většinou mají tvůrčího ducha a jistě se nechají inspirovat.

Podrobný článek na Wikipedii:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDele ... BEeleznice

Dobrý článek (nejen) o amerických železnicích od odborníka/VŠ pedagoga je např. tady:
https://dfjp.upce.cz/americane-jsou-ohl ... -nam-ujeli

[Dovi]

Ten tematický záběr pochopitelně vychází vstříc severoamerickým modelářům, kteří modelují jim důvěrně známé reálie.

Ano, toto je přirozené a proto logické. Funguje to obecně všude, i v naší kotlině - např. ta naše (i šířeji evropská) obliba malých nádražíček a nostalgických tratí, a třeba naopak i modelování velkých lokomotivních dep atd. Prostě to, co důvěrně známe a co se nám líbí, ať už jako vzpomínky z dětství nebo ze současnosti.

A ohledně všech těch US i GB "tajmsejvů" - při procházení amerických a anglických modelářských webů a videí si nelze nevšimnout výrazně velkého podílu "jejich" inglenooků a fiddle yardů (nepochybně velmi oblíbených).

Bývá to zpravidla prostorově úsporné a přitom se u toho dá vyblbnout celé hodiny, je to stavebně-technicky, časově i finančně nenáročné (pokud se okolostojící doplňky nemodelují s maketovou přesností) a v neposlední řadě to odpovídá (jejích) oblíbeným místním reáliím. Čili všelijaké ty sklady a logistické terminály, včetně mnoha přístavních - ty bývají k vidění i na některých francouzských kolejištích, typicky Bretaň, Normandie..

A díky i za ten poslední odkaz (zajímavý rozhovor s proděkanem Souškem)

[hank]

Dovi: Jeden z podstatných důvodů rostoucí obliby minikolejišť v anglicky mluvících zemích jsou taky - ne-li v první řadě - peníze.

Naše hobby nikdy nebylo pro chudé a období státních dotací cen hraček (včetně železničních modelů) v zemích východní Evropy bylo historickou výjimkou. Finanční krach po roce 2008 navíc především v USA těžce dopadl i na dosud slušně situované části středních vrstev. Spousta propagátorů minikolejišť se netají tím, že navrhují, jak za málo peněz dostat hodně muziky.

[czhunter]

Naše hobby nikdy nebylo pro chudé a období státních dotací cen hraček (včetně železničních modelů) v zemích východní Evropy bylo historickou výjimkou

Troufnu si říct, že je hlavně o plochu, ne tak o cenu "hraček" (nakonec, na eBayi se prodává spousta vláčků dost levně - a amerických "velkosériových" mraky velmi levně).

Přeci jen - ceny mašinek a vagonků jsou pořád "nic" oproti 100 000 Kč za každý 1m2 městského bytu (a to třeba Praha a Brno už jsou dnes výrazně výš).
V Americe a na západě jsou nepochybně ceny jiné, ale předpokládám, že cena "záboru podlahové plochy bytu/domu" je tam taky několikanásobná oproti těm "movitostem" co jsou součástí kolejiště.

[milan ferdián]

Když už nehody, tak něco z Maďarska. Zaujalo mě neobvyklé řešení zhlaví stanice pomocí točny. Název stanice nezjištěn.
zdroj: Magyar Vasúti Balesetesk den nehody 18.září 1948.
-m-

[hank]

Název stanice nezjištěn.
zdroj: Magyar Vasúti Balesetesk den nehody 18.září 1948.

Místo: Budapest Déli pályaudvaron = Budapešť jižní nádraží.
Lokomotiva je truman, tj. 411.292 MÁV ex S 160 z amerických poválečných dodávek, sestřička naší 456.1. MÁV jich dostaly 510 ks.

Zdroj: Maďarské krajanské noviny vycházející v Kanadě, vydání z 5. března 2015.
http://kanadaihirlap.com/2015/03/05/ada ... tenetehez/
V odkazovaném článku je dole ještě jeden obrázek. Ale překládat celý text s pomocí on-line překladače se mi teda fakt nechce...

O té nehodě se píše i v dalších maďarských pramenech, např.:
https://iho.hu/hirek/amikor-truman-zuha ... rre-150628
https://pestbuda.hu/cikk/20190715_domon ... ny_vonatok
http://zj66.bloglap.hu/cikkek/a-baleset ... suk-73527/

[hank]

V nejnovějším čísle německého dvouměsíčníku N-Bahn Magazin je už pátý díl článku o bavorských lokálkách. Jeho součástí jsou obrázky znázorňující typická složení lokálkových souprav DB v této spolkové zemi (kde byla hustota lokálek po většinu 20. století srovnatelná s Čechami) v epochách III a IVa (které Němci považují za zlatá léta DB) a zároveň sdělující, kdo vyráběl/vyrábí modely příslušných vozidel.

50. léta a začátek 60. let:

Druhá polovina 60. a začátek 70. let:

Nechci tu plakat při srovnávání toho, co mají k dispozici němečtí a čeští modeláři; spíš mě jenom napadá, že když můžou kolejiště na německá témata stavět Britové, Francouzi, Američané nebo Australané, kteří btw mají dostatek modelů místní provenience, tak proč ne Češi? Už teď vidím řadu příkladů použitelných na minikolejištích... Některé ze souprav na obrázcích navíc jezdily i jako vratné. Velikost N je pro stavbu mini- a mikrokolejišť přímo předurčená.

(Zdroj obrázků: N-Bahn 3/2022. Vydává mnichovské vydavatelství GeraMond, součást vydavatelského domu GeraNova Bruckmann.)

[hank]

Přehrabování v různých koutech internetu občas přináší pozoruhodné objevy.

Už od r. 2012 vychází v Německu čtvrtletník, který na první pohled vypadá jako kříženec - něco jako lifestylový žurnál pro železniční nostalgiky: Bahn Epoche s podtitulem Geschichte, Kultur und Fotografie der klassischen Eisenbahn, tj. dějiny, kultura a fotografie klasické železnice. Přináší fotografie z historie německých železničních správ a komentáře k nim, přičemž výběr často poněkud nesourodých témat evidentně závisí na vůli (skoro se mi chce napsat libovůli) redakce. (Nebo se mi v něm aspoň nepodařilo najít žádný zřetelný jednotící záměr, tedy pokud tím záměrem není pěstování pamětnické nostalgie... Nakonec proč ne, nicht wahr?) A tak se v něm dají zhlédnout fotografie starých mistrů železniční fotografie, výkonných železničářů i nadšených amatérů (dnes by se nejspíš řeklo šotoušů) vedle záběrů z pracovních a rodinných alb, čistě reklamních záběrů nebo snímků z tehdejších médií.

Pro začátek jsem vybral dvě fotky z 50. let. Jednu ze socialistické NDR, druhou ze západního Německa. To, co mě na první pohled praštilo do očí a stále fascinuje, je kontrast témat i atmosféry obou snímků. Ale čemu se vlastně divím, taková zkrátka byla doba, která formovala naši - tehdy rozum beroucí a dnes pomalu odcházející - generaci.

Na prvním snímku je Putzbrigade Günze z dnes už zrušené služebny Bw (tj. lok. depa východoněmeckých DR) Berlin Pankow-Heinersdorf. Skupina žen čistí parní lokomotivu. (Na pohled mašina vypadá jako dvaapadesátka.) Pod snímkem z roku 1957 je komentář, který stručně uvádí pracovní postup: Nejdřív špachtle a škrabky, pak střička s horkou vodou, osušení tlakovým vzduchem a nakonec pucvól napuštěná vyjetým olejem. Důležité však je nevyřčené: Takhle nejčastěji vypadala každodenní realita práce, kterou si vydělával na živobytí nový socialistický člověk.

Druhý snímek, pro změnu barevný, což tehdy ještě nebyla úplná samozřejmost, je evidentně naaranžovaný reklamní záběr z roku 1958. U nástupiště v žst Hamburg Altona stojí připravena k odjezdu třídílná motorová jednotka VT 08.505 DB z roku 1952 (proudnicovým tvarem čela si vysloužila u západoněmeckých železničářů přezdívku Eierkopf - jak to přeložit? nejspíš nějak jako vejcohlav, protože jiné možné významy i jejich překlady jsou hanlivé, přinejmenším určitě pro vozidlo, které bylo tehdy na špici technické úrovně a vozilo ty nejprestižnější vlaky), která povede motorový expres (dnes bychom asi řekli vlak vyšší kategorie) FT 42 "Senator" do Frankfurtu nad Mohanem. Mladá dáma v nebesky modrých letních šatech, apartním kloboučku a bílých rukavičkách dlí v srdečném rozhovoru se strojvedoucím na stanovišti řídicího vozu, přičemž její pletená kabelka, jistě jenom čistě náhodou ve firemních barvách motorové trakce DB, dokonale ladí s nátěrem vozu. Ze záběru dýchá dobový optimismus. NSR už se vyhrabala z nejhorších poválečných trosek, hospodářský zázrak se právě rozjíždí na plný plyn, loni se NSR stala členským státem EHS, životní úroveň stoupá a generace mých rodičů, které tehdy bylo něco kolem třicítky, má před sebou celý dlouhý a skvělý život. (Je nicméně nutno podotknout, že podobně laděné snímky známe i z našeho prostředí - viz atmosféru kolem světové výstavy EXPO 58 v Bruselu, kde československá expozice sklidila zasloužené uznání. Ve společnosti tehdy převládaly všeobecně optimisticky laděné pocity na obou stranách železné opony.) Berlínská zeď ještě nestojí a karibskou krizi si nikdo ještě neumí ani představit, president J.F. Kennedy prohlásí své slavné "ich bin ein Berliner" až za 5 let, několik měsíců před Dallasem, vietnamská válka ještě nezačala a osmašedesátý a Woodstock ukončí tuto výjimečnou dobu ještě za dalších 5 nebo 6 let. 10 let v životě třicátníka je pořádně dlouhá doba; generace mých rodičů, do které nepochybně patří i ta mladá žena na snímku, na ni koncem života bude vzpomínat jako na zlatá 60. léta...

(Zdrojem obou snímků je časopis Bahn Epoche 03/2012.)