Železniční modelářství a neurodivergence
Napsal: úte 10 bře, 2026 10:06 pmV aktuálním dubnovém čísle britského časopisu Railway Modeller jsem objevil článek, který považuji za natolik závažný, že jsem si dovolil přeložit ho a vyvěsit sem celý.
Neurodivergence a naše hobby
V posledních letech se v mainstreamových médiích hodně diskutuje o tématu neurodiverzity. James Walker, železniční modelář a podcaster, zde vypráví o svých vlastních zkušenostech s tímto koníčkem po diagnóze poruchy pozornosti s hyperaktivitou.
Ačkoli povědomí o autismu a poruše pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) v posledních letech výrazně vzrostlo, nedávná studie King’s College London zjistila, že přibližně 90 % autistických dospělých ve věku nad 40 let ve Velké Británii není diagnostikováno. Odhaduje se, že ve Velké Británii by mohlo být až 1,2 milionu lidí s autismem a 2,2 milionu s ADHD. [Poznámka moje: V české populaci by to přiměřeně odpovídalo cca 200 tis. resp. 350 tis. lidí s těmito diagnózami.]
Ale co to má společného s tímto hobby? Podle britské Národní autistické společnosti přitahují vlaky a jiné druhy dopravy pozornost přibližně 30–40 % autistických jedinců v určitém období jejich života. Vzhledem k výše uvedeným číslům je tedy velmi pravděpodobné, že znáte nebo jste se setkali s někým, kdo se věnuje železničnímu modelářství a je neurodivergentní.
Proč ale existuje souvislost mezi autismem a zájmem o vlaky? Online článek publikovaný Kids Club ABA (Dětský klub aplikované behaviorální analýzy ve Velké Británii) v roce 2025 vysvětluje: „Fascinace, kterou mnoho autistických jedinců pociťuje k vlakům, není pouhým stereotypem nebo výstředností. Představuje smysluplné propojení se systémy, předvídatelností, smyslovými zážitky a technickou složitostí, které dokonalým způsobem odpovídají běžným silným stránkám a preferencím autistů.“
ADHD i autismus mají společný symptom známý jako hyperfixace, který lze charakterizovat jako stav, kdy se jedinec extrémně zabývá určitým tématem nebo koníčkem a často při tom vstřebává obrovské množství faktů a informací o něm. Vím, že železnice je mou vlastní hyperfixací (a taky Hvězdné války – vždycky je dobré mít druhé hobby). Železnice byla vždy součástí mého života, od vlivu mého otce přes mou lásku k mašince Tomášovi až po skutečnou práci na železnici. Radost, kterou mi přináší poznávání železnice, její historie, jak funguje, co přepravovala – je to tak fascinující téma.
Široké spektrum
Neurodiverzita je zajímavá věc – autistické rysy a rysy ADHD se projevují v širokém spektru a mnohé z nich lze skutečně považovat za pozitivní vlastnosti, jako je například výjimečná kreativita a silné schopnosti řešit problémy.
Existují však také určité rysy, které mohou představovat zvláštní výzvy; u autismu to může zahrnovat potíže se sociálními interakcemi, jako je nesprávné vyhodnocení situací nebo akcí, které nemusí být vnímány tak, jak bylo zamýšleno. V situaci tváří v tvář je často snazší takové výměny číst a orientovat se v nich, ale v době internetu a sociálních médií může být to, co je napsáno jedním způsobem, čteno jiným způsobem, a to, co mohlo začít s dobrými úmysly, se může rychle zvrhnout v plnohodnotnou hádku.
Reakce na kritiku
Autismus a ADHD jsou rozsáhlá témata a jejich komplexní zpracování přesahuje rámec tohoto článku. Je však jeden konkrétní symptom, který bych chtěl zdůraznit, a tím je dysforie citlivosti na odmítnutí (Rejection Sensitivity Dysphoria - RSD). Lze ji popsat jako extrémní emoční reakci na vnímané nebo skutečné odmítnutí, kritiku nebo neúspěch, a mohou ji zažívat lidé s ADHD i s autismem.
V posledních několika letech se hodně diskutuje o tom, jak tento koníček pomáhá duševnímu zdraví: je to ventil, který může pomoci při odbourávání stresu, relaxaci a má úžasnou schopnost přenést vás někam jinam. Lidem s neurodiverzitou může tento koníček také poskytnout uvolnění hormonu dopaminu, po kterém mozek touží, zmírnit úzkost, kterou někteří pociťují, a pomoci s kreativitou, kterou jiní touží vyjádřit. Ale tato radost může být potlačena jediným negativním komentářem nebo kritikou. Tyto zkušenosti mohou být bolestivé. Možná bychom měli více zvažovat, jak v modelářské komunitě poskytovat lepší zpětnou vazbu ostatním, pokud je kritika míněna konstruktivně?
Chemická sloučenina odpovědná v mozku za pocity "odměny"
Porucha regulace pocitů odměn v mozku znamená, že uvolňování dopaminu nefunguje vždy tak, jak by fungovalo v neurotypickém mozku, a proto mozek neustále hledá dopaminovou odměnu. Z mé vlastní zkušenosti (která není univerzální) je toto chování zřejmé v mých modelářských zvycích.
Za prvé, nedokážu dokončit žádný model. Například často uvidím něco v knize nebo ve videu a rozhodnu se to modelovat; následují myšlenky na stavbu velkého modelu a v tomto okamžiku se spustí uvolňování dopaminu; můj mozek používá samotný nápad jako odměnu – ne hotový projekt. Takže se do toho pustím, až nakonec narazím na určitou fázi nebo úkol, který mi připadá obtížný nebo nudný a v tom okamžiku ztratím zájem. Můj nejnovější příklad? Velké kolejiště, které jsem začal stavět. Všechno šlo dobře, ale pak se mi nepodařilo správně zprovoznit servomotorické přestavníky výhybek, načež se zájem ztratil...
A teď k dalšímu aspektu mého koníčku, na který si musím dávat pozor – nákup a prodej modelů. Nic nepotěší mozek toužící po dopaminu víc než nakupování. Pro některé to může být vážný problém – impulzivní chování může vést k nadměrným výdajům. Naštěstí existuje prosperující trh s použitými modely, na kterém je lze prodávat, ale snažím se příliš se nezabývat se všemi modely, které jsem za ta léta koupil, jen abych je následně prodal. Proč to tedy dělám? Ze stejného důvodu jako výše – inspiruje mě nový nápad na něco, co bych mohl modelovat, a tak pryč s modely z 90. let a teď se vše točí kolem parních lokomotiv z přelomu 19. a 20. století. Vrhnu se do tématu a vydám se na lov modelů. Až do dalšího nápadu... Po léta jsem nepřemýšlel o důvodech tohoto chování; měl jsem kamaráda, který měnil modelářská měřítka častěji než košile, takže mi to nepřipadalo neobvyklé. Teprve po diagnóze jsem si dal věci dohromady a uvědomil si, proč to dělám.
Fungující strategie
V průběhu let jsem si vyvinul strategie, které mi pomáhají věnovat se tomuto koníčku i s ADHD. Zjistil jsem, že sociální média mohou být skvělým nástrojem. Právě to mě motivovalo k dokončení mého kolejiště ve velikosti 009 Fford Dinrhyd (viz časopis Railway Modeller, listopad 2025, str. 864 ad., https://www.youtube.com/watch?v=xIgx3AL ... 6e&index=1). Podpora lidí, kteří sledují videa o stavbě na mém YouTube kanálu https://www.youtube.com/@WesternSignalman, mi pomohla udržet si dopaminovou hladinu. Samozřejmě, když se prezentujete online, riskujete kritiku, ale snažím se mít na paměti, že jakékoli komentáře jsou obvykle míněny dobře a mají za cíl pomoci, i když se někdy může zdát, že daná osoba se snaží pouze kritizovat vaši práci.
Zjistil jsem, že udržovat své modelářské projekty malé a zvládnutelné je dobrá taktika. Pochybuji, že se mi někdy podaří realizovat svůj sen o velkém kolejišti – vždy mě rozptýlí nějaká jiná myšlenka nebo další věc, která vzbudí můj zájem. Ale díky tomu, že projekty zůstávají malé, je větší pravděpodobnost, že je dokončím, a kromě toho se taková kolejiště snáze skladují. Dále to také znamená, že nemusím neustále ničit hodiny své práce a vždy se k projektu mohu vrátit jindy, pokud se začnu cítit vyčerpaný. Vyčerpání je totiž jedním z nejtěžších aspektů neurodiverzity, se kterým se musím vypořádat. Požadavky a očekávání každodenního života vytvářejí další tlaky, které mohou být příliš velké a mohou mít negativní vliv i na vaše hobby. Najednou se něco, co vás baví, stane povinností. Ale naučil jsem se, že je v pořádku udělat krok zpět. Když zjistíte, že vás aktuální projekt nebaví, dejte si pauzu nebo přestaňte s tím, co děláte, a začněte něco jiného.
Porozumění ze všech stran
Toto jsou jen některé z mých vlastních zkušeností, ale ostatní lidé s autismem a ADHD budou mít jiné příběhy. A nemusíte být neurodiverzní, abyste se cítili vyčerpaní nebo uražení něčím, co někdo řekl. Jako komunita železničních modelářů sdílíme společný zájem, ale jsme různorodá skupina lidí, z nichž každý vidí svět více či ménšě odlišným způsobem. Proto může trochu porozumění ze všech stran výrazně přispět k tomu, aby si každý mohl tento úžasný koníček pěkně užít.
Neurodivergence a naše hobby
V posledních letech se v mainstreamových médiích hodně diskutuje o tématu neurodiverzity. James Walker, železniční modelář a podcaster, zde vypráví o svých vlastních zkušenostech s tímto koníčkem po diagnóze poruchy pozornosti s hyperaktivitou.
Ačkoli povědomí o autismu a poruše pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) v posledních letech výrazně vzrostlo, nedávná studie King’s College London zjistila, že přibližně 90 % autistických dospělých ve věku nad 40 let ve Velké Británii není diagnostikováno. Odhaduje se, že ve Velké Británii by mohlo být až 1,2 milionu lidí s autismem a 2,2 milionu s ADHD. [Poznámka moje: V české populaci by to přiměřeně odpovídalo cca 200 tis. resp. 350 tis. lidí s těmito diagnózami.]
Ale co to má společného s tímto hobby? Podle britské Národní autistické společnosti přitahují vlaky a jiné druhy dopravy pozornost přibližně 30–40 % autistických jedinců v určitém období jejich života. Vzhledem k výše uvedeným číslům je tedy velmi pravděpodobné, že znáte nebo jste se setkali s někým, kdo se věnuje železničnímu modelářství a je neurodivergentní.
Proč ale existuje souvislost mezi autismem a zájmem o vlaky? Online článek publikovaný Kids Club ABA (Dětský klub aplikované behaviorální analýzy ve Velké Británii) v roce 2025 vysvětluje: „Fascinace, kterou mnoho autistických jedinců pociťuje k vlakům, není pouhým stereotypem nebo výstředností. Představuje smysluplné propojení se systémy, předvídatelností, smyslovými zážitky a technickou složitostí, které dokonalým způsobem odpovídají běžným silným stránkám a preferencím autistů.“
ADHD i autismus mají společný symptom známý jako hyperfixace, který lze charakterizovat jako stav, kdy se jedinec extrémně zabývá určitým tématem nebo koníčkem a často při tom vstřebává obrovské množství faktů a informací o něm. Vím, že železnice je mou vlastní hyperfixací (a taky Hvězdné války – vždycky je dobré mít druhé hobby). Železnice byla vždy součástí mého života, od vlivu mého otce přes mou lásku k mašince Tomášovi až po skutečnou práci na železnici. Radost, kterou mi přináší poznávání železnice, její historie, jak funguje, co přepravovala – je to tak fascinující téma.
Široké spektrum
Neurodiverzita je zajímavá věc – autistické rysy a rysy ADHD se projevují v širokém spektru a mnohé z nich lze skutečně považovat za pozitivní vlastnosti, jako je například výjimečná kreativita a silné schopnosti řešit problémy.
Existují však také určité rysy, které mohou představovat zvláštní výzvy; u autismu to může zahrnovat potíže se sociálními interakcemi, jako je nesprávné vyhodnocení situací nebo akcí, které nemusí být vnímány tak, jak bylo zamýšleno. V situaci tváří v tvář je často snazší takové výměny číst a orientovat se v nich, ale v době internetu a sociálních médií může být to, co je napsáno jedním způsobem, čteno jiným způsobem, a to, co mohlo začít s dobrými úmysly, se může rychle zvrhnout v plnohodnotnou hádku.
Reakce na kritiku
Autismus a ADHD jsou rozsáhlá témata a jejich komplexní zpracování přesahuje rámec tohoto článku. Je však jeden konkrétní symptom, který bych chtěl zdůraznit, a tím je dysforie citlivosti na odmítnutí (Rejection Sensitivity Dysphoria - RSD). Lze ji popsat jako extrémní emoční reakci na vnímané nebo skutečné odmítnutí, kritiku nebo neúspěch, a mohou ji zažívat lidé s ADHD i s autismem.
V posledních několika letech se hodně diskutuje o tom, jak tento koníček pomáhá duševnímu zdraví: je to ventil, který může pomoci při odbourávání stresu, relaxaci a má úžasnou schopnost přenést vás někam jinam. Lidem s neurodiverzitou může tento koníček také poskytnout uvolnění hormonu dopaminu, po kterém mozek touží, zmírnit úzkost, kterou někteří pociťují, a pomoci s kreativitou, kterou jiní touží vyjádřit. Ale tato radost může být potlačena jediným negativním komentářem nebo kritikou. Tyto zkušenosti mohou být bolestivé. Možná bychom měli více zvažovat, jak v modelářské komunitě poskytovat lepší zpětnou vazbu ostatním, pokud je kritika míněna konstruktivně?
Chemická sloučenina odpovědná v mozku za pocity "odměny"
Porucha regulace pocitů odměn v mozku znamená, že uvolňování dopaminu nefunguje vždy tak, jak by fungovalo v neurotypickém mozku, a proto mozek neustále hledá dopaminovou odměnu. Z mé vlastní zkušenosti (která není univerzální) je toto chování zřejmé v mých modelářských zvycích.
Za prvé, nedokážu dokončit žádný model. Například často uvidím něco v knize nebo ve videu a rozhodnu se to modelovat; následují myšlenky na stavbu velkého modelu a v tomto okamžiku se spustí uvolňování dopaminu; můj mozek používá samotný nápad jako odměnu – ne hotový projekt. Takže se do toho pustím, až nakonec narazím na určitou fázi nebo úkol, který mi připadá obtížný nebo nudný a v tom okamžiku ztratím zájem. Můj nejnovější příklad? Velké kolejiště, které jsem začal stavět. Všechno šlo dobře, ale pak se mi nepodařilo správně zprovoznit servomotorické přestavníky výhybek, načež se zájem ztratil...
A teď k dalšímu aspektu mého koníčku, na který si musím dávat pozor – nákup a prodej modelů. Nic nepotěší mozek toužící po dopaminu víc než nakupování. Pro některé to může být vážný problém – impulzivní chování může vést k nadměrným výdajům. Naštěstí existuje prosperující trh s použitými modely, na kterém je lze prodávat, ale snažím se příliš se nezabývat se všemi modely, které jsem za ta léta koupil, jen abych je následně prodal. Proč to tedy dělám? Ze stejného důvodu jako výše – inspiruje mě nový nápad na něco, co bych mohl modelovat, a tak pryč s modely z 90. let a teď se vše točí kolem parních lokomotiv z přelomu 19. a 20. století. Vrhnu se do tématu a vydám se na lov modelů. Až do dalšího nápadu... Po léta jsem nepřemýšlel o důvodech tohoto chování; měl jsem kamaráda, který měnil modelářská měřítka častěji než košile, takže mi to nepřipadalo neobvyklé. Teprve po diagnóze jsem si dal věci dohromady a uvědomil si, proč to dělám.
Fungující strategie
V průběhu let jsem si vyvinul strategie, které mi pomáhají věnovat se tomuto koníčku i s ADHD. Zjistil jsem, že sociální média mohou být skvělým nástrojem. Právě to mě motivovalo k dokončení mého kolejiště ve velikosti 009 Fford Dinrhyd (viz časopis Railway Modeller, listopad 2025, str. 864 ad., https://www.youtube.com/watch?v=xIgx3AL ... 6e&index=1). Podpora lidí, kteří sledují videa o stavbě na mém YouTube kanálu https://www.youtube.com/@WesternSignalman, mi pomohla udržet si dopaminovou hladinu. Samozřejmě, když se prezentujete online, riskujete kritiku, ale snažím se mít na paměti, že jakékoli komentáře jsou obvykle míněny dobře a mají za cíl pomoci, i když se někdy může zdát, že daná osoba se snaží pouze kritizovat vaši práci.
Zjistil jsem, že udržovat své modelářské projekty malé a zvládnutelné je dobrá taktika. Pochybuji, že se mi někdy podaří realizovat svůj sen o velkém kolejišti – vždy mě rozptýlí nějaká jiná myšlenka nebo další věc, která vzbudí můj zájem. Ale díky tomu, že projekty zůstávají malé, je větší pravděpodobnost, že je dokončím, a kromě toho se taková kolejiště snáze skladují. Dále to také znamená, že nemusím neustále ničit hodiny své práce a vždy se k projektu mohu vrátit jindy, pokud se začnu cítit vyčerpaný. Vyčerpání je totiž jedním z nejtěžších aspektů neurodiverzity, se kterým se musím vypořádat. Požadavky a očekávání každodenního života vytvářejí další tlaky, které mohou být příliš velké a mohou mít negativní vliv i na vaše hobby. Najednou se něco, co vás baví, stane povinností. Ale naučil jsem se, že je v pořádku udělat krok zpět. Když zjistíte, že vás aktuální projekt nebaví, dejte si pauzu nebo přestaňte s tím, co děláte, a začněte něco jiného.
Porozumění ze všech stran
Toto jsou jen některé z mých vlastních zkušeností, ale ostatní lidé s autismem a ADHD budou mít jiné příběhy. A nemusíte být neurodiverzní, abyste se cítili vyčerpaní nebo uražení něčím, co někdo řekl. Jako komunita železničních modelářů sdílíme společný zájem, ale jsme různorodá skupina lidí, z nichž každý vidí svět více či ménšě odlišným způsobem. Proto může trochu porozumění ze všech stran výrazně přispět k tomu, aby si každý mohl tento úžasný koníček pěkně užít.
