Diskuzní fórum železničních modelářů

Zajímal by mě váš názor na tohle.

(Zdroj snímku: https://www.rmweb.co.uk/forums/topic/53 ... nt=4850543)

Autorem kolejiště End of The Road ve velikosti N na americké téma je britský modelář Bryn Davies. Jeho kolejiště uvedl ve své publikaci The Art of Railway Modelling jako případovou studii i James Hilton. Bohužel nikde nejsou uvedeny (nebo se mi nepodařilo najít) jeho rozměry.

Poznámka k velikosti/měřítku: Bryn je členem spolku The 2 mm Scale Association, který sdružuje britské modeláře pracující ve velikostech 2 mm Scale (1:148), 2 mm Finescale (1:152) i v euroamerickém eNku (1:160). Přesné měřítko diorámatu není uvedeno.

O co mi jde: Kolejiště (nebo spíš provozní dioráma) nemá žádné pozadí. Jeho autor se v publikaci přímo zmiňuje o tom, že na jedné straně chtěl i na tak malé ploše znázornit dojem prostoru (předloha kolejiště je někde na suchém americkém Středozápadě a má znázorňovat scénu fyzické likvidace zrušené tratě pracovním vlakem správců dopravní cesty), ale nepodařilo se mu ani po několika pokusech vytvořit žádné vyhovující pozadí; načež si vzal příklad z diorámat plastikových modelářů a nechal to bez pozadí.

Co o tom soudíte?

Edit: Našel jsem k tomu i video. Stopáž 0:53 - 2:58.

Edit 2: Našel jsem i přesnou velikost. Je to "naše" euroamerické eNko, tj. 1:160. A jako kuriozitu k tomu doslova uvedu poněkud jedovatou poznámku britského komentátora: This layout featured real US finescale, as the track was built to the correct (for them) 9mm gauge. (Zdroj: https://esngblog.com/2022/06/26/2mm-sca ... ee-expo-3/, část textu jsem zvýraznil já.) V ostrovním království je zkrátka všechno jinak...

hank píše:ZNašel jsem i přesnou velikost. Je to "naše" euroamerické eNko, tj. 1:160

No, ono vzhledem k tomu, že modely amerických vlaků se vyrábějí 1:160, tak dělat to 1:148 by si autor výrazně zkomplikoval práci při minimální efektu

Zaujalo mě že k ozvučení autor použil reproduktor schovaný pod layoutem, což je cesta, kterou jdou i japonští výrobci Nka - že používají tzv. "soundboxy" schované v kolejišti a na rozdíl od evropských výrobců se nesnaží nacpat reproduktor do lokomotivy.

Výhoda je jasná - mnohem věší ozvučnice = kvalitnější a hlubší zvuk a je to i levnější a méně pracné (neozvučuje se každý vlak zvlášť)
Nevýhoda je taky jasná - je těžší udělat "prosotorovost" - musí tam pak být několik reproduktorů po kolejišti a software, který vytváří efekt pohybu zdroje zvuku - ale to u minikolejišť nemusí nikoho trápit, že všechen zvuk jde z jednoho bodu.

hank píše:Zajímal by mě váš názor na tohle.
...
O co mi jde: Kolejiště (nebo spíš provozní dioráma) nemá žádné pozadí. Jeho autor se v publikaci přímo zmiňuje o tom, že na jedné straně chtěl i na tak malé ploše znázornit dojem prostoru (předloha kolejiště je někde na suchém americkém Středozápadě a má znázorňovat scénu fyzické likvidace zrušené tratě pracovním vlakem správců dopravní cesty), ale nepodařilo se mu ani po několika pokusech vytvořit žádné vyhovující pozadí; načež si vzal příklad z diorámat plastikových modelářů a nechal to bez pozadí.
...
Co o tom soudíte?

Soudím, že proč ne? Někdo chce komplexní výsek krajiny reálné či smyšlené a někomu stačí ta provozní situace. Někdo si proto seskládá inglenook na stole a někdo udělá takovouhle mandolínu.
Nakonec, jak se tohle liší od (mnoha) modulů či zahradních kolejišť? A nakonec: i Jim Hilton radí, jak přtáhnout pozornost diváka tam, co chceme, k důležitému detailu. Tak tady to je.

Tak za sebe a čistě subjektivně: vůbec nechápu, proč to někdo vůbec staví. Co s tím pak dělá? Šíbovat vozy přes jednu výhybku a tvářit se, že simuluji nějaký provoz? Třeba současné Hankovo Cameo už mi nějaký smysl dává, ale tohle? Dle mne úplně zbytečný nesmysl. Zdůrazňuji, že se jedná o můj pohled na tuto konkrétní věc, nikoho nesoudím ani neodsuzuji, že se tím baví.

Označím to za totální nesmysl, ale nikoho tím nesoudím
Taky se třeba dalo mlčet, no ale tak teď už je to venku, no

Za mě teda taky ne, tři šturcy bez nápadu. Daleko zajímavější a líbivější na pohled mi přijde třeba dioráma "Pont y dulais", od J.Hiltona Kdo má jeho knihu, tak to tam najde, pro ostatní odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=g_awIi3K6HA

Jirkátor píše:Tak za sebe a čistě subjektivně: vůbec nechápu, proč to někdo vůbec staví. Co s tím pak dělá? Šíbovat vozy přes jednu výhybku a tvářit se, že simuluji nějaký provoz? Třeba současné Hankovo Cameo už mi nějaký smysl dává, ale tohle? Dle mne úplně zbytečný nesmysl. Zdůrazňuji, že se jedná o můj pohled na tuto konkrétní věc, nikoho nesoudím ani neodsuzuji, že se tím baví.

Adam96 píše:Za mě teda taky ne, tři šturcy bez nápadu. Daleko zajímavější a líbivější na pohled mi přijde třeba dioráma "Pont y dulais", od J.Hiltona Kdo má jeho knihu, tak to tam najde, pro ostatní odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=g_awIi3K6HA

Tak já to naopak teda chápat dokážu, nevím jak je to zrovna v tomto případě, ale pro tvůrce to může mít třeba sentimentální důvody. Dokážu si představit, že by třeba jeho příbuzný na trati sloužil, nebo on sám byl členem pracovníků co trať rušili?

A když ne sentimentální důvod, tak proč né čistě logický? Chci stavět větší kolejiště v podobném prostředí a vyzkouším si to na něčem s čím pak můžu obrazit i pár soutěží a výstav, no proč ne?

A mě se to zas líbí.
Lidé mají různé chutě a pro někoho, kdo rád staví nebo následně fotí je to fajn. Každý není zaměřen na šoupání vagonů...

Radek

Hmmm... End of the road.
Mne tam to pozadí prostě chybí. Už to není cameo. Sice se to může vzít ven a fotit proti modré obloze, ale to je tak vše.
U mini, spíš midi, typu cameo mi připadá, že kolejiště a rám dělá mini tím pravým.

Na druhou stranu to má nespornou výhodu, zabere méně místa.

Jirkator, trochu souhlasím, že sibovat přes jednu výhybku moc možností nemá. Ovšem takové kolejiště je do vitríny, knihovny.. M a občas ho projet. Nebo se mýlím?
Hankovo cameo je skvostna ukázka fajn pojetí.

No vida. A teď už jste všichni jenom krok od toho, abyste začali psát ne o pohnutkách, které vedly ostatní k tomu, že stavějí to, co stavějí, ale o svých vlastních.

Přesně jak to napsal Jim Hilton o fungování tvůrců kolejišť na výstavách: Každý se ptá na to a mluví o tom, jaké barvičky nebo lepidla použili, jak sbastlili tu nebo onu část lokomotivy nebo vagónu, jaký materiál se nejlíp hodí na jarní louku a jaký na podzimní... Skoro nikdo ale nezjišťuje, jaká vzpomínka nebo myšlenka se autorovi kolejiště zaryla do hlavy tak důkladně, že pocítil potřebu vyjádřit ji, jakou náladu nebo jaký pocit chtěl znázornit atd. apod.

Když se díváte na velká díla světového výtvarného umění, většinou poznáte, co jejich tvůrci chtěli říct, a to i když jinak nevíte nic moc o jejich životních osudech a postojích. (Často to bývá poznat i na dílech tvůrců ne tak nadaných, ale řemeslně poctivých.) Kdo už máte publikace Jima Hiltona, víte, že je to přesně ten přístup, o který se snaží: Povznést to, co dělá, z "pouhého" řemesla na umění.

Ale já jsem tohle téma původně vlastně "hodil do placu" z mnohem přízemnějšího důvodu, takže bych si tu původní otázku dovolil zopakovat: Zajímají mě vaše názory na to, co se stane, když se takové pidikolejiště ponechá bez pozadí. Takže: Pozadí ano nebo ne? Kdy ano a kdy ne?

Já bych to viděl asi takto. Pokud je stavitel se současnou podobou a to i bez pozadí spokojený, tak proč né. Osobně si ale myslím, že když nějaké mini, tak by mělo především na pohled po všech stránkách pěkně vypadat. On totiž ten vizuální dojem svým způsobem eliminuje menší provozní možnosti a dokáže vytvořit i na malém kolejišti zajímavou a atraktivní atmosféru. Takže za mě u mini projektů pozadí rozhodně ano.

hank61 píše:... Takže za mě u mini projektů pozadí rozhodně ano.

A pokud ne pozadí, tak výrazný scene divider - něco, co se stane pozadím samo o sobě - typicky skála či svah... (já to tak řešil u svých mikroprojektů Nekly a Zbednice, ovšem jak jde o rovnou kolej, tak to bez pozadí moc nejde - X-tack a Gymnasijní/Vltavská). Na straně druhé mi nechybí pozadí u projektů, které jsou samy o sobě hříčkou v nějakém uceleném tvaru - např. zde prezentované staré kolejiště v pouzdru houslí také pozadí nepostrádalo, stejně tak hrnce od jirmicz...

hank píše:Zajímají mě vaše názory na to, co se stane, když se takové pidikolejiště ponechá bez pozadí.

Stane se přesně to, že to bude kolejiště bez pozadí.

Vážněji - ty kolejiště která staví Jim Hilton ("divadlo") jsou jednou z forem, jakými to lze udělat.
Ne jedinou, ne závaznou, ne "správnou".

Jim Hilton dělá krásná kolejiště s rámem a pozadím a to rozhodně nezmanená, že všechna krásná (mini)kolejiště jsou s rámem a pozadím.
On ten rám a pozadí (ať už "2D" nebo "3D") hlavně značně zjednodušuje práci, protože pak stačí uvažovat s jedním pohledem diváka, který má fungovat. To snižuje šanci na špatný výsledek, což je rozhodně pro běžné modeláře kteří postaví za život jen nízké jednotky kolejišť dobré.

Pokud to ale vymyslíte jinak a lépe, tak je to ještě lepší - vždyť i to divadlo může vypadat jinak - třeba otočné jeviště - nebo i koncerty se dnes dělají tak, že je pódium upstřed a diváci v kruhu okolo ... ale je těžší to vymyslet tak, aby to fungovalo dobře.

czhunter píše:Pokud to ale vymyslíte jinak a lépe, tak je to ještě lepší...

Milan Ferdián nakreslil taky několik kolejišť určených k pozorování ze tří nebo i ze všech stran.

Ale budu se opakovat: Jestliže budeme přemýšlet nad tím, kdo/co hraje na minikolejišti hlavní roli, můžeme zjistit, že to vůbec nemusí být krajina, a pak je úplně jedno, jestli tam to pozadí je nebo není. Jenom je pak nutno promýšlet a pečlivě volit způsoby, jakými na toho protagonistu přitáhnout pozornost diváka, což se zřejmě neobejde bez nějakého aspoň základního poučení o scénografických postupech a tricích.

Bryn Davies napsal, že se inspiroval u kitařů. Fakt je, že snad všechna kitařská diorámata na vojenská témata, která jsem kdy viděl, byla bez pozadí. Což mě vede k závěru, že kitaři tu zásadu zaměření pozornosti na protagonistu dávno aspoň intuitivně znají a používají.

Zahraniční železniční modeláři se řešení problému často vyhýbají modelováním všelijakých továrních dvorů nebo zadních uličních traktů, kde obzor nahrazují vysoké stavby.

A možný kompromis navrhoval už pan učitel Zuska: Někdy může jako pozadí úplně stačit hladká plocha v barvě oblohy, nanejvýš umazaná několika šmouhami naznačujícími mraky. I u nás máme ploché krajiny, kde je obzor schovaný za blízkou vegetací nebo stavbami. A ta vegetace nemusí být zrovna stoletý les. Často bude stačit to, čemu Zdeněk Šindlauer říká příměstský buš.

hank píše:... volit způsoby, jakými na toho protagonistu přitáhnout pozornost diváka...

Tahle věta (výňatek) je to ztěžejní. Ano, divák musí být přitažen k tomu hlavnímu a nemělo by ho nic rušit z dojmu/vjemu.
Stále si tedy myslím, že pozadí je je zásadní metoda, jak dosáhnout vtažení diváka do příběhu, ale samozřejmě i to musí být uděláno správně. Pozadí musí být nenápadné, jen odrušit okolní jevy, aby se divák cítil nerušen a jen vnímal atmosféru divadýlka.
Když píšu o pozadí, nemusí to být jen kulisa, ale třeba i kopec se zelení, dostatečně objemově prostornou, aby kolem hlavního protagonisty zakryla výhled např. na stěnu v bytě.

Jak píšeš, kolejiště může být i koukatelné z vícero stran. Stačí dát doprostřed kopec a trať vhodně tunelem (nebo jiným způsobem) převést na druhou stranu. A nebo samozřejmě kulisou.
Ono takové Cameo je i systém MSJF, který lze pojmout i tak, že skryté nádraží nebude skryté a z druhé strany kulisy bude další jeviště.
V 1. Milanově knize je kolejiště "čtvero ročních období", dnes bychom také řekli, že je to Cameo.

Moje mini, co není úplně mini, chci na závěr rozdělit zelení na několik částí, aby vynikla jednotlivá jeviště nerušená okolními kolejemi, kterých tam mám nacpáno relativně dost. Hlavní scéna je nádraží, vedlejší budou překladiště na lesní drážku a drážka samotná, vinoucí se podél potoka mezi lesy. Uvidíme po dokončení, zda se záměr povede či nikoli. V kolejišti budo 3 základní pozice pro diváka