Diskuzní fórum železničních modelářů

Ahoj,
štědrý den se blíží, myslím, že je nejvyšší čas na toto téma.

A přidávám malý "dárek" i s přáním.

„Tati, už tam budem! Už hlásili Podlesí, tak se musíme oblíkat!“ To nebyla jedna z otázek, kterou jsem během posledních hodin několikrát slyšel, ale jasné oznámení. Sundal jsem bundy z věšáků a děti začali soukat ruce do rukávů. „Spadla ti rouška!“ upozornila mě Ema, když jsem přes hlavu přetahoval huňatý svetr. „Bude na nás dědeček čekat u vlaku?“ zeptal se už poněkolikáté Vojta. „Už jsem Ti několikrát říkal, že nevím. Víš, že jsem zkoušel volat, ale marně,“ odpověděl jsem trochu unaveně.
Podíval jsem se z okna, jen malý oranžový proužek nad západním obzorem prozrazoval, že je teprve pozdní odpoledne. Ale jedna změna byla zřejmá i přes začínající noc. Nechali jsme za sebou šedavé inverzní dny a mumraj velkoměsta i mlhou přikryté nádraží v okresním městě , kde jsme přestupovali z rychlíku na motoráček. Ten s námi nyní statečně šplhal oblouky trati pod jasnou oblohou, na které se třpytily jasné hvězdy. Osmsetdestíka s vlekem se zakolíbala na výhybkách a za okny po levé straně se objevila světla venkovského nádražíčka. Zastavili jsme a spolucestující začali vystupovat.
„Počkejte, my vystoupíme až v Lesově, odtamtud je to blíž,“ zadržel jsem děti, které se hrnuly ke dveřím, odkud zavanul mrazivý průvan. „Ale mě už je horko,“ zaškemral Vojta. „Neboj je to jen kousek,“ uklidňoval jsem ho. Naštěstí venku zarachotil motor a v oknech se mihla se světla. Regionova v protisměru už odjížděla a za chvilku jsme se dali do pohybu i my. „Tatínku, já se těším na Broka, i na Mícu. Děda říkal, že koťata už jsou velká,“ sdělovala mi Ema do rachotu motoru, který se pral s dalším stoupáním v táhlém oblouku. „No jo, od září jsme se neviděli,“ napadlo mě.
Moc rychle jsme nejeli, na kolejnicích se srážela rosa, které postupně namrzala. Zmáčkl jsem tlačítko zastávky na znamení a popošel na plošinu. Za tmy zazářilo několik světel a objevila se budova malé továrny, motorák se přehoupl přes nechráněný železniční přejezd, a zatímco se z levé strany připojila kolej vlečky, začal brzdit. Nástupiště ozařovala jediná lampa v průčelí malé nádražní budovy. Vystoupili jsme do mrazivého vzduchu a můj dech se okamžitě srazil na brýlích. Na nádražíčku jsme byli sami, tak jsem si konečně mohl sundat roušku, otřít brýle a rozhlédnout se. Zastávka s nákladištěm Lesov dělala čest svému jménu, protože skutečně stála uprostřed lesa.
Mezitím se motorák rozjel a červená koncová světla zmizela v oblouku. I my se vydali na cestu. Sotva jsme prošli mezi prázdnou budovou a stařičkým skladištěm, ze tmy se vyřítil černý labrador a rozštěkal. Za ním se objevilo světlo baterky a obrys postavy zachumlané v teplém kabátě. „Ahoj Broků! Ahoj dědó!“ rozkřičely se děti. „Rád vás vidím, přišel jsem vám radši naproti, abyste potmě někam nespadli,“ odpověděl děda. „Tak už pojďte, ať nezmrznete, babička pro vás má čaj a už vaří večeři,“ zabručel ještě, a společně jsme se vydali po silničce mezi stromy, za kterými už čekala vyhřátá chalupa
Přeju Vám všem krásné Vánoce, ve společnosti těch, které máte rádi a kteří mají rádi Vás. Těm, kteří se nemohou se svými blízkými vidět, ať si na ně aspoň v dobrém vzpomenou.

Do nového roku všem modelářům především zdraví, splnění modelářských snů, hodně zručnosti a dobrý zrak a Diskuznímu fóru přeju hodně uživatelů, tolerance při psaní i čtení příspěvků, a ať zde každý najde radu, nebo pomoc.

Vánoční zásilka

Poryv větru serval další vlnu sněhových vloček z čelního skla, stěrače nestačí stírat množství napadaného sněhu na skle. Cesta byla čím dál tím více zavátější, ale řidič TOPTRANSU se nevzdával navzdory husté chumelenici. Ignoroval třeskutý mráz, ikdyž měl chvílemi pocit, že prsty na volantu přimrzují. Ne, ne, říkal si v duchu, musím dojet, musím doručit zásilku. Konečně v závějích uviděl rondel s jedinými světelnými semafóry v naší republice. Pomalu objíždí rondl, na chvíli mu další poryv větru ve sněhové vánici odkryl pohled na opravenou výpravní budovu stavěnou bruselským stylem. Všude mu slavnostně svítí zelená, jakoby mu říkala, pojeď, pojeď. Podjezd, Lidl, řada dvouletek a konečně, dorazil do cíle. V zachumleném kožichu a beranici už příjemce nedočkavě vyhlížel jeho vůz. Oboustranná předávka, bohatýrovi za volantem vánoční cukroví, vánoční přání a vděk, že přes tu sněhovou kalamitu dojel do svého cíle.........

PF 2021

PF 2021 všem dobrým lidem
-m-

Milane to je tak neskutečně krásný kolejiště

Krásné svátky všem

Veselé Vánoce, vše nejlepší do nového roku a plno radosti nejen z modelů a z modelařiny .

...et pax hominibus bonae voluntatis.

Milí přátelé

Hodně štěstí, neboť je krásné,
hodně zdraví, neboť je vzácné,
hodně lásky, neboť jí málo
a všechno další, co by za to stálo.

Příjemné prožití svátkú Vánočních, hodně zdraví, štěstí, splnění všech modelářských přání a v Novém roce hlavně zklidnění situace ve společnosti. Ossi

Všem známým i neznámým modelářům přeji bohatého Ježíška a do nového roku hodně zdraví, štěstí a lásky. Hlavně, ať je ten příští rok lepší než ten končící.
Bohouš Partyk

Já bych chtěl poděkovat zkušeným za nás nezkušené, že jste to s námi tady vydrželi, a přeji Vám krásné vánoce bez špatných myšlenek, pokud možno bez zpravodajství protože to je velká vymejvárna a škodí to hodně lidem co tak pozoruji, bez roušek a v klidu.
P.s.rvni dva příspěvky se krásně četly, opravdu se povedly, díky!