Je to možný, že jsem tohle vlákno objevil až po 6 letech...?
Nebo už jsem na něj mezitím zase zapomněl?
Jsem vzděláním inženýr chemie, obor technologie papíru a celulózy, letos už 35 let praxe. (Už bych mohl stříhat metr do důchodu...) Papír jsem vyráběl, pak taky zpracovával (výroba vlnitých lepenek a kartonáže), v divokých devadesátých jsem si na chvíli odskočil i do "těžké" chemie, papír jsem prodával z fabriky i z papírenského velkoobchodu, no a poslední už skoro 3 roky prodávám papírenské stroje z čistě české fabriky, jedné z posledních, která tady nezapomněla, jak se konstruují, projektují, vyrábějí, kompletují, montují a zprovozňují velké investiční celky, a to z 98% na export - do bývalého SSSR, na Střední Východ, do Indie, do Jižní Ameriky, občas něco i do Evropy a 2% tržeb děláme dokonce i v Čechách a na Slovensku... Prošel jsem profese kvalifikované dělnické, funkce středně technické i nižší a střední řídící, ale od r. 2000 jsem už pořád jen obyčejný (i když většinou slušně placený) zaměstnanecký pěšák na bitevním poli kšeftu. Někdy je to opravdu doslova boj - národy z některých zemí, kam jezdím, jsou zvyklé dělat kšefty už nejmíň 2000 let a dělaly je už v dobách, kdy si naši předci nadšeně rozbíjeli hlavy sekeromlaty ...
Zaměstnavatele už ani nepočítám, stěhoval jsem se v životě celkem (když počítám i stěhování rodičů v mém dětství a když nepočítám případy uvnitř jedné obce nebo města) devětkrát, většinou kvůli práci (a doufám, že na dvouciferné číslo už to v tomhle životě nedotáhnu...).
Ještě jsem zapomněl podotkout, že i s dráhou jsem měl profesně něco společného nejen jako zástupce přepravce: V jedné z těch fabrik jsem v 80. letech měl kumulovanou funkci správce vlečky, takže jsem musel mít drážní zkoušky na úrovni vlakvedoucího nákladních vlaků/vedoucího posunu/tranzitéra-přípraváře. A byla to služba jako řemen, přes 2 km kolejí, 4 výhybky, jedna vlastní lokomotiva (V 60) a jedna pronajatá od ČSD (T 444.1), denní vykládka 8/nakládka přes 20 vozových jednotek, časté spory s náčelnicí přípojové stanice
... Ale vzpomínám na to rád, i když tam byly drsné podmínky.
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.